Press "Enter" to skip to content

TISÍC PRVNÍ KOFLÍK

První desku folkrockové skupiny Koflík stylově otevírá píseň nazvaná Blues šálku čaje. Uposlechl jsem rady zpěváka „do šálku nalij horký čaj…“ a za občasného usrkávání vznikla recenze na rozporuplné dílko nazvané hezky Tisíc první.

Čtyřčlenná sestava Koflíku se opírá o repertoár vytvořený ponejvíce Radkem Tulisem. Jeho písně mají většinou delší stopáže, což ukazuje, jak si kapela věří po instrumentální stránce. Jsa přítelem menších sestav produkujících stejnou muziku jako ansámbly o sedmi lidech, dal jsem skupině první plus. Po hudební stránce jsou písně Koflíku opravdu rozmanité, místy bych použil i slovo hravé.

V čem mne naopak Koflík nezaujal, je zpěv. Oba sólisté mají značné problémy s nalezením a udržením zejména delších tónů, jakékoli vokální aranže úplně chybí a album je po této stránce značně jednotvárné. Neduživost zpěvu je o to citelněji znát, čím více dávají hráči Koflíku najevo svou velice slušnou instrumentální vyspělost.

Doteď je recenze neutrální. Dobrá muzika, špatný zpěv a nula od nuly pošla. Přišel čas říci pár slov o písních samotných a přiklonit jazýček vah na jednu či druhou stranu.

Blues o šálku čaje je píseň docela vhodná pro zklidnění nervů. Po nástupu elektrické kytary, kláves a bicích a la Buty zažene nejistý zpěv brzy myšlenky na podobné příměry. Saxofonové sólíčko však krásně ctí náladu písně, basová linka se vynořuje a zase se potápí pod hladinu jako papírový pytlík čaje, a tak se ze šálku pomaloučku kouří a kouří…

Také Smutný prodavač vypadá, jako by hledal inspiraci u Radka Pastrňáka a jeho pokrývače s dlaždičem. Radek Tulis však vaří ze svého a místo o kopírování či napodobování bych mluvil o potkávání podobně vypadajících múz. Text s dobrým sloganem zaujme na první poslech, neb se jedná o žánr „to je tak blbý, až je to dobrý“. Cimrmanův absolutní rým využívá bezezbytku prodavač, který „…zavírá o moment dřív/aby si stihnul/něco koupit/ale i ostatní/zavřeli dřív/aby si stihli/něco koupit“. Pro refrén přechází autor fikaně (a nesamoúčelně) do třídobého rytmu, takže po hříčkách textových zdobí píseň i vtípky hudební. Jak ubylo táhlých tónů, je i zpěv hned jistější.

Následující Ego a všechny zbylé texty si už autorsky odzpívá Radek Tulis, trápící se však stejným způsobem jako před ním Jirka Matějka. Hned na začátku popotáhne uši citlivější na zprasené přízvuky veršem „…sklenka ještěvoní šam paňským“. Ve vysoko posazeném refrénu nedosáhne zpěvák ani jednou z pěti pokusů vysněné výšky, ač se o to statečně snaží. Přesto je i v tomto syrovém stavu poznat, že píseň dává smysl – to nejdůležitější, co písnička musí mít.

1001. stejný příběh zvládl Tulis zazpívat o dost lépe, echo efekt napomohl pozměnit zpěvákův výraz a hle, rozdíly mezi nástroji a hlasem se začínají stírat a píseň před očima či spíše ušima roste do krásy. Opět hlavně díky tomu, že za něco stojí už jen sama o sobě, s kytarou a neumělým hlasem, nikoliv až se studiovým aranžmá, které ji vždy může jen dozdobit. Což se koneckonců i stalo, melancholickou kytaru decentně podporují všechny ostatní nástroje a kdyby se textař poohlédl po nějakých synonymech a přibližně sladil počet slabik s počtem not, nemohl bych říci ani popel.

V podobném duchu by se nechalo hovořit i o zbylých skladbách. Repertoár Koflíku si ještě musí „sednout“, některé písně se k tomu už chystají (Smutný prodavač, 1001. stejný příběh), jiné zatím stojí rovně jako svíčky. Každopádně jsem na této prvotině pro sebe nalezl to nejpodstatnější, co na deskách hledám – písničky lidově řečeno „o něčem“. Že vázne interpretace, s tím se u mladých hudebníků někdy počítá (i když v recenzích nepromíjí). Pravda, CD v tomto stadiu ještě nenabízí muziku pro každé ucho, kdo však míří spíše po jádru písničky než po obalu, nebude zklamán.

PS: Album ukončují dva hudební vtípky, přičemž ten první se silně nevydařil, zatímco druhý vyšel pěkně. Jednak posluchače nutí k pozornosti, jestli si to stávkující zpěvák v nějakém předtaktí nerozmyslí a konečně se přidá a zároveň skladba nenápadně nastaví délku alba za hranici solidních 40 minut.

Koflík: Tisíc první, 2000 vlastní náklad, celk. čas 40:32
Blues šálku čaje – Smutný prodavač – Ego – 1001. stejný příběh – – Motovidla – Zprávy – Píseň o lásce – Obyčejný den – Žlutá tužka – Blues šálku čaje (orchestrální verze)


David Jirků