Press "Enter" to skip to content

TOUHA, KTERÁ NATALII SVÍRÁ

Nahrát za čtyři roky tři alba, každé takřka s úplně jinou kapelou a vydat je pokaždé vlastním nákladem – to svědčí o mimořádném zápalu pro věc. Osobně mi toto zaujetí imponuje a obdivuji je. Jenže desky se netočí pro nás pisálky, ale pro posluchače. Dostanou se až k nim? Ačkoliv se o „world music“ hodně píše i mluví, ačkoliv je „multižánrovost“ v kurzu, nachází se tahle hudební škatulka ve skutečnosti mimo okruh komerčního zájmu. Na pultech hudebních obchodů o Nataliku stěží zavadíte. A přitom je to muzika jak Brno.

Na více než hodinové desce vás Natalie provede po Balkánu a přilehlém okolí. Hudební záběr se tedy zúžil a není už tak pestrý jako na předchozích CD. Přesto se mezi sedmnácti písněmi alba stěží naleznou dvě sobě podobné. Rozmanité aranžmá se přizpůsobuje k náladám jednotlivých skladeb, ke slovu se zejména dostávají mandolíny (nejen) v rukou Martina Krajíčka. Je pravda, že současná Natalika zní jinak než ve své poslední sestavě, přibyl akordeon, naopak ubylo houslí a je znát absence mistra rytmiky Pavla Bonga Plcha, který vzal lano do Kamelotu. Neříkám, že je horší, ale zkrátka je jinačí. Tak či tak to ničemu nevadí, protože věrným posluchačům se bude líbit i nadále, a ti, co Nataliku znají jen z rychlíku, nic nepoznají. Jako celek působí kapela totiž stejně, neboť Natálka Velšmídová je stále tentýž temperamentní živel s hlasem nezaměnitelné barvy a doprovodná kapela sestává z precizních instrumentalistů.

Dramaturgicky je album poměrně rovnoměrně rozděleno mezi písně pomalé a rychlé. Některým jsem přišel na chuť až po opakovaném poslechu (vysvětlím dále), jiné mne naopak ihned nadchly (Šta me je to prevarilo, Bekar gezelim, Milvanon, Pesme iz Subotice). Aby Natalie nebyla coby zpěvačka na desce tak sama, přitáčí si často vlastní druhý hlas, nechybí ani duet (s kytaristou Ondrou Smetanou). Zajímavým kontrastním prvkem k sólovému zpěvu hlavní protagonistky jsou syrové mužské sbory.

Byť se srbským textům, kterých je na Touze většina, nechá částečně rozumět, mrzí mě, že tentokrát nebyla zařazena ani jedna „počeštěná“ píseň. Deska by se určitě lépe poslouchala, poněvadž po interpretaci a aranžmá je porozumění slovům dalším prostředkem pro předání nálady písně. A protože překlady textů nejsou k nalezení ani v bookletu, musím Natalice připsat mínus. To, že nemám možnost zjistit, o čem se zpívá, považuji za jedinou slabinu alba. Tuším, že něco podobného jsem psal i v recenzi na minulé CD Nikdo nesmí chodit po mé hladině. V původním plánu bylo vydat se třetí deskou i zpěvník s překlady, ale vzhledem k problémům se termín posouvá prý na podzim.

CD Touha, která duši svírá, jež dostanete v podobě elegantní řekněme krabičky z tvrdého papíru, mi přes absenci jazykových vysvětlivek udělalo velkou radost. Je neotřelé a na celém hudebním trhu v Čechách i na Moravě těžko najdete podobné.

David Jirků

Natalie: Touha, která duši svírá
vydala NATALIKA 2001, celk. čas 62:07
Šta me je to prevarilo (Co mne obelhalo) – Samo jednom voli se (Jen jednou se miluje) – Kriti mu (Kréto moje) – Osam tamburaša (Osm tamburášů) – Bekar gezelim (Buďme svobodní) – Kad si pored méně ti (Dokud jsi vedle mne) – Léo kséchasa (Říkám, že zapomenu) – Milvanon (Libanon) – Méně je gledala (Na mne se dívala) – Stákse fotiá (Vydej oheň) – Šta je bilo, bilo je (Co bylo, bylo) – Plakati ili sa napiti (Plakat nebo pít) – I fústa mini (Sukýnka) – Tuga da se oči zatvore (Smutek, který oči zavře) – Da te vidim il´ da umrem (Když tě nespatřím, umřu) – Pesme iz Subotice (Písně ze Subotice) – Zaði (Odejdi)



David Jirků