Press "Enter" to skip to content

TRAMPSKÉ PÍSNĚ OD STARÉ ŘEKY

Před časem jsem jako student žurnalistiky vypracovával obsahovou analýzu nejoblíbenějších trampských písní (na základě výsledků jisté ankety). Došel jsem k tomu, že ze všech podstatných jmen se v trampských textech nejčastěji vyskytuje slovo den, další jsou láska, cesta, oči, svět, hvězda, noc, ráno, ruka, srdce, dálka, hora, klín, rok, sen, tma, život atd. V tomto výzkumu jsem však do kategorie trampské zařadil to, co si trampové zpívají, a ne pouze to, co by za trampské označili autoři písní. A tak se mezi analyzovanými texty vedle Jižní eskadrony objevila Báječná ženská nebo Tam u nebeských bran. Mám pocit, že by výsledky výzkumu vypadaly úplně jinak, kdybych analýze podrobil texty z alba Trampské písně od Staré řeky. Neutrálních podstatných jmen by možná ubylo, zato na přední místa by se dostaly výrazy jako údolí, hacienda, výstřel, sakura, děvčátko atp. Ovšem láska a cesta by si své pozice jistě udržely. Dost ale spekulací, pojďme si album společně poslechnout.

Už první odrhovačková melodie Dvacet vrubů vás nasměruje na správnou cestu. Ano, tady nejde o hudbu jako umění. Nejde zde ani o hudbu jako zábavu (až na výjimky). Tady by mohlo jít o hudbu jako životní styl. Trampský sbor vás uvádí na jeviště kdesi v Montaně. Věrný kamarád koník pozbývá v prérii sil, kolem létají kulky. Hrdinovi se už nepodaří „zlíbat své děvče“, protože ho zklamaly staré pistole. A tak „zapláče dívka v oudole“. Po skončení této rytmické swingovky nastupuje František Nedvěd s tklivou, nostalgickou písní Nezapomeň hochu. Než si stačíte slzičky usušit, nastupuje Miki Ryvola-námořník, loučící se se svou milou. Než stačí doříct myšlenku, skáče mu do řeči sbor. Líčí posluchači, jaké to je, „když tě v náruč svou žhavou gejša zve“.

Od tradičních trampských témat (divoký západ, námořníci nebo Berounka, což je název čtvrté skladby) odbočíme až v Ruské bajce. Píseň vznikla v roce 1940, tedy ještě před Hitlerovým útokem na Sovětský svaz. Rusové v té době měli podepsaný s nacistickým Německem spojenecký pakt, a tak se není co divit, že Charlie Fleisleber, tehdejší obyvatel protektorátu, vymyslel píseň s obraty jako: „Pojďte sem vy Rusi / my vás zapíchneme jako husy“. Nejpozději zde si posluchač musí uvědomit smysl celého alba. Ne, opravdu nejde o uměleckou výpověď. Ne, opravdu nejde v první řadě o humor. Ne, tady nejde dokonce ani o životní styl, jak jsme se domnívali na počátku. Tady jde o historický dokument.

Album Trampské písně od Staré řeky totiž shrnuje skladby, které většinou vznikaly v období kolem druhé světové války. Nejstarší z nich, úprava valčíku Za naší vesnicí s textem Jarky Mottla, je z roku 1930 a reaguje na prvorepublikové nepopulární policejní opatření proti trampům. Písně z válečné doby často také obsahují narážky na konkrétní historické události – už jsem zmínil (Proti)ruskou bajku, nesmím zapomenout ani na Argusovu linii (o nuceném nasazení Čechů v Německu). Vedle toho stojí písně s „tradičními“ trampskými tématy jako doklad toho, že ani ve 40. a 50. letech trampové nezapomínali na Sázavu nebo Berounku.

Berme tedy hodnotu písní opravdu jako historickou. Přivřeme oči nad špatnými přízvuky, textařskými i hudebními klišé, kterých je tu víc než dost. Důležitější je, že interpreti se těchto skladeb chopili s nadhledem a přitom se ctí. A když se sem tam v některé skladbě objeví třeba netradiční rytmická figura (například v passo-doble Vystřílený monogram), dá se to poslouchat i s otevřenýma očima.

Shrňme si to tedy: Na albu Trampské písně od Zlaté řeky opravdu nehledejte inspiraci pro vlastní autorské psaní – jen rozkošná slovní spojení jako „šaramantní žába“ by vám snad mohla posloužit ve zdařilé parodii na trampský hit. Pobavit se při poslechu této desky můžete, dokud vám nedojde, že hodnoty, o kterých je zde řeč, brali autoři písní naprosto vážně a že jim sloužily jako virtuální skrýš před možným nebezpečím zvnějšku. Žít se podle těchto písní dnes nedá – střílet kolem sebe vám nedoporučuji, do Jokohamy se dnes létá letadlem a nucenému nasazení i ruským invazím chválabohu dávno odzvonilo.

A tak vám doporučuji: Pusťte si toto CD a představujte si (nebo vzpomínejte), jaké to „tenkrát“ bylo.

PS: Možná trochu diskutabilní je zařazení závěrečného hitu Sedm žlutých kamínků. Píseň vznikla v roce 1971, a s ostatními dřevními melodiemi nemá tedy mnoho společného. Do kontextu alba zapadá snad svým nadbytkem sentimentu.

Účinkují: František Nedvěd, Jitka Vrbová, Miki Ryvola, K. T. O., Pacifik, Zlatý orel, Magison a další
Vydavatel: Venkow Rec., a. s.
Žánr: trampské písně
Celkové hodnocení: průměrné


Autor je redaktorem Radia Proglas a článek je uveřejněn s jeho souhlasem.

Milan Tesař