Demonahrávka (vlastní náklad Michala Hromčíka) Rok nahrání: 2001 Žánr: (nejen) spirituály Celkové hodnocení: dobré
Vyškovské Ucho se na naší folkové scéně mihlo v polovině 80. let – zazářilo v roce 1986 v národním finále Porty v Plzni, kde získalo Portu od poroty a Cenu diváků. Krátce poté se však tento mužský vokální kvartet rozpadl a jeho členové buď ze scény zmizeli, nebo se objevovali v jiných uskupeních. Nejznámější z nich je Michal Hromčík, který vystupoval například v duu s Mirkem Hulánem (nedávno oni dva + Pavel Malina natočili zajímavé instrumentální album Guitar Session), v minulých letech se nakrátko jako host objevil v bluegrassových Sunny Side a v současné době navazuje na někdejších pár okamžiků slávy Ucha v kapele s příznačným názvem Voco.
Ovšem i jinak se rozhodl Michal Hromčík posluchačům Ucho připomenout. Právě jeho zásluhou vznikla loni nahrávka se stručným názvem Ucho. Vypálené cédéčko je neprodejné, jde o „omezenou jednotlivě číslovanou sérii“ (já jsem například dostal CD s číslem 29). Bývalí členové Ucha (vedle Hromčíka Erich Prekop, Roman Vávra a Konstantin Matyáštík) se sešli, aby se nejen vyfotografovali do bookletu, ale aby především znovu nazpívali své někdejší hity.
Ucho se specializovalo na interpretaci písní a capella. Kromě čtyř mužských (dnes už vyzrálých) hlasů tedy na kratičké vzpomínkové nahrávce (celé CD trvá jen něco přes 12 minut) uslyšíte pouze cvrlikající ptactvo. Ale o tom až za chvíli…
Ucho bylo nejsilnější ve spirituálech a v písních, které je připomínaly. Ze sedmi skladeb na CD mají tři anglické texty. Ve We Shall Rise snadno postřehnete, že nezpívají lidí, kteří s angličtinou vyrůstali. Zdařilejší se mi zdá například My Rock. Obě písně jsou však výborně zvládnuté po pěvecké stránce. Skvělá sezpívanost souboru se asi nejlépe projeví v hitové Vzducholodi. Pánové si hrají s dlouhými samohláskami, všechna ta slova jako „sám“, „já vím“ nebo „vzít“ je radost poslouchat. Zaujme i úvodní Dej mi vodu, zatímco Kmotr bumbal je teatrálnější kousek, který by spíše zabral na festivalovém pódiu než z desky. Trochu méně výrazný (textově i hudebně) je Život v háji. S touto písní si však kapela pohrála ještě v samém závěru nahrávky. V háji II je tatáž skladba – zní ovšem z povzdálí a pouze jako podkres zpěvu ptáků. Jako by pánové chtěli říci – poslouchejte ptáky, ti umí zpívat ještě lépe než my…
Nahrávka Ucha vznikla opravdu jako vzpomínka pro přátele, a není tedy k sehnání v žádné distribuční síti. I přesto si myslím, že by si byla zasloužila pečlivěji provedený booklet. Chybějí jména autorů (respektive údaje o tom, které skladby jsou tradicionály), informace o vzniku nahrávky nebo případný kontakt na některého z členů. Přesto považuji toto krátké CD za velmi záslužný počin. Kéž by něco takového napadlo i členy jiných pozapomenutých kapel, kterým kdysi na Portě tleskaly davy.
