Bez obalu se přiznám, že mě pozvánka do Ústí nad Orlicí na křest alba Početí, která se mi před necelými dvěma měsíci objevila v poště, poněkud zaskočila. Po roce hraní udělat desku? To zavánělo uspěcháním. Ne, že bych mladým kapelám nepřál vydávat, ale znám několik už zkušenějších muzikantů, kteří se o svém prvním dílku s odstupem času vyjadřují velmi zdrženlivě, ne-li rovnou s rozpaky. A naopak, je i dost těch, co s prvním natáčením dlouho otáleli a výsledkem bylo velmi zralé dílo. Na desce Tiché wody občas je poznat, že se natáčelo krátce a s heslem „Hlavně aby to bylo“. Počítá se zkrátka s tím, že těch pár nedotažených notiček na zpěvu a nedohmatů na kytaře či klávesách posluchač buď nepostřehne, nebo je kapele promine. Je však pravda, že nejdůležitější je obsah, a tam stojí Tichá woda na velmi jistých nohou.
Hlavní postavou dua je kytarista a emotivní zpěvák David Chládek, z jehož pera pochází takřka všechny většinou smutné písně. O to, aby si nebyly podobné jako vejce vejci, se pak stará klávesista Vašek Šmerda. Patří jaksi k folklóru, že začínající autoři se utápí v depresích, neřešitelných životních situacích a osobních tragédiích. V jistém věku zkrátka není nic jednoduššího, než napsat píseň o tmě v duši. Aby se však hořká písnička stala zajímavou i pro posluchače, musí si autor získat jeho důvěru a dostat ho na svou stranu. David Chládek o tom zřejmě ví a poměrně úspěšně se ve své tvorbě vystříhává grafomanských hluchých míst.
Z alba je cítit, že David to, o čem zpívá, myslí hodně vážně. Chodí a hledá, ať už svou bývalou či budoucí lásku nebo Boha, je upřímný a hodně otevřený. V některých skladbách je nečekaně expresivní, až jsem mu v duchu přiřkl pseudonym Ten David z Malého Ústí. Oproti Janě z Velké Ohrady mu chybí trochu nadhledu, což je třebas jen otázkou času. Možná se nemusím dlouze pokoušet o vlastní charakterizaci, mohu si vypomoci citací. V zásadní písni Zůstávám David ukazuje, že se na sebe dokáže podívat i cizíma očima:
Počkej, přece vidíš, že už nevím, kudy kam
chápu, že ti vadí, když tak často naříkám
otočil se, jeho hlas se zachvěl žalostí
řek, že nejsem víc, než sbírka sebelítostí
Druhá polovina dua skromně ustupuje do pozadí, kde pracuje na tom, aby se David moc nemusel starat o držení tempa a mohl se věnovat hlavně zpěvu. Na některých místech desky (Mezi proudy, V parku) je kytara opravdu zbytečná a doprovod Vaška Šmerdy skvěle doplňuje náladu okamžiku.
Přes všechno dobré, co jsem dosud o CD napsal, myslím, že by dramaturgicky desce na několika místech neškodilo odlehčení. Dostanu-li coby posluchač občas prostor k uvolnění, určitě se pak lépe soustředím na následující sdělení. 35 minut v kuse to moc dobře nelze. Navíc jsem během poslechu párkrát získal dojem, že „tohle už jsem tu někde slyšel, ne?“. Jen se neopakovat!
Podtrženo, sečteno – Početí je kvalitní deskou, kterou si Tichá woda doufám otevře dvířka na hudební festivaly, kde dosud takřka nevystupovala. Po Čechách existuje dost scén, kam by komorní muzika Tiché wody padla jako ulitá.
Tichá woda: Početí, vydala Tichá woda 2001, celk. čas 35:18
Paměť – Mezi proudy – Dopisy – Zůstávám – Příběh – Bezejmenná – O naději – V parku – Zádušní – Zatmění – Početí
