25.května 2002 se na finále písničkářů v Kuřimi nejen soutěžilo, ale i natáčelo. Firma Indies zde pořídila dokument, který jak se později ukázalo, byl jedním zajímavým vydavatelským počinem roku. Pro většinu z účinkujících jde o první účast na skutečném profesionálním CD, pro všechny může být důležitým počátkem, možná startem do příští písničkářské kariéry a u některých se např. nahrávky v rozhlase už objevují.
Natáčení na zámku v Kuřimi přitom neprobíhalo jednoduše. Protože jde o skutečně živou nahrávku, nic se nedalo vrátit, zejména, když nad zámeckým jevištěm přeletělo několikrát letadlo, bily zámecké hodiny, to se technik u mixu vždy zděšeně rozhlížel, kdože mu to tak hrubě kazí nahrávání. Možná, že i technické podmínky nahrávek ovlivnily konečnou dramaturgii výběru vždy po jedné skladbě od každého interpreta. Ale to není zas tak důležité, protože obrázek o současné, možná nastupující písničkářské scéně si z CD Zahrada písničkářů určitě uděláte. A to by k CD jako celku snad na úvod stačilo. Zkusme se na něj nejdříve dívat jako na prezentaci devatenácti jednotlivců i písničkářských dvojic, tedy jako na devatenáct oddělených písničkářských singlů, jako na jejich nabídku a pozvánku posluchačům, pořadatelům koncertů, rozhlasovým redaktorům a hudebním vydavatelům.
Jeroným Lešner: Textařská
Jeroným s touto spolu s jinými svými písničkami letos objel většinu folkových festivalů v všude zaujal. Předně to bylo brilantním instrumentálním výkonem, hrou na kytaru plnou technických finesů, promyšlenými texty a bezchybným pěveckým přednesem. Přičteme-li k tomu jeho sebevědomé a poměrně i sympatické vystupování během svých písňových recitálů, má úspěch zaručen. Textařská není asi jeho největším současným hitem, za ten považuji Džbány. Přesto lze Jeronýma na Textařské velmi spolehlivě charakterizovat: Textově se na Textařské asi nedají najít nějaké mouchy, v textu se neřeší nic až zas tak zásadního, s tématem si pohrává spíš v intelektuální rovině, víc než sílu prožitého vám nabízí postřeh okamžiku v jeho přesných detailech. Hudebně se pohybuje v různých stylech, zde směs swingu a country. O to charakterističtější jsou aranže Jeronýmových písniček. Vždy se snaží z melodie vyždímat všechny možnosti pro kytarové zpracování, málokdy hraje čistý akordový beglajt, vždy se snaží o jemné předivo tónových sekvencí, vedených cizelérskou urputností. O to zajímavější je že tyto postupy používá pouze u osvědčených hudebních směrů a dosud se nevydává výrazně nějakou vlastní hudební cestou. Na to u Jeronýma Lešnera teprve čekáme. A ještě jedna maličkost. Někdy je méně více. U Textařské je těch hudebních fines na úvod až příliš, zde se dostává formou nad obsah a účel úvodu – ihned posluchače zaujmout – se mění tak trochu v jeho rozptylování. Doporučuji srovnání s úvodním aranžmá písně Pravda o múzách od Jana Žambocha.
Jaroslav Urbánek: Prenatálek
Jaroslav Urbánek je středního věku s životní zkušeností i potřebným nadhledem k tomu, aby si dobře vymezil své písničkářské působení. Používá směs vyzrálého inteligentního humoru smíchaného s trochou něžného cynizmu smutného muže. Nakolik je to skutečné a nakolik maska pro jeho vystoupení, to je těžké uhodnout. Svá vystoupení provází se strnulou tváří a nezasměje se ani, když publikum vybuchuje smíchem nad jeho průvodním slovem. Sdělené téma má dobře promyšleno až do závěrečné pointy. A tomu podřizuje celou koncepci písničky. Prenatálek není výjimkou. Překvapivý pohled narozeného, co nostalgicky vzpomíná na bezstarostný pobyt v maminčině bříšku a kterého předem nikdo nevaroval "do čeho jde", je zpracován do humorného textu s řadou postřehů a gagů. Melodie je jednoduchá, úsporná jako z kolovrátku. Za chvíli si ji začnete bezděčně pobrukovat. Stejně tak i aranžmá. Za ty dva roky, co Jaroslav Prenatálka hraje, je tato písnička oblíbená nejen mezi písničkáři.
Šárka Kytnerová a Pavel Žemla: Gilgameš
Toto smíšené písničkářské duo se sice do finále v Náměšti nedostalo, ale CD písničkářů doplňuje velmi charakteristicky. Hrají na klavír a flétnu dramatickou alternativní hudbu, vrstvenou spolu s texty do jednotlivých a rozhodně ne jednoduchých obrazů ani obsahem, ani formou. Je to hudba k většímu přemýšlení, asi ne na festivaly, vyžaduje větší klid a soustředění. Gilgameš připomíná chůzi po schodech velkého domu. Když konečně vyšlapete další patro, jste opět na začátku. Píseň je velmi dobře zpívaná (Šárka Kytnerová) a instrumentálně bez chybná a patří k tomu nejlepšímu na albu.
Nestíháme: Chyťte zloděje!
To se bohužel nedá říci o písni Chyťte zloděje! od mužského dua Nestíháme. Banální téma zpracované poměrně banálním způsobem. Hudebně vychází z rokenrolu, možná z bigbítu, nezajímavé aranže dvou kytar provází nezajímavé a málo promyšlené aranže dvojhlasů. Výsledkem je poměrná nuda a průměrnost. Škoda!
Michal Rádl: Mluvící ryba
Milan Rádl v Mluvící rybě jednak vyčnívá z téměř jednotné stopáže všech písní na tomto CD, která se pohybuje pod tři minuty. Ryba trvá čtyři a půl minuty. Schématicky a monotónně opakovaný verš nad jedno akordovým doprovodem ve verzi písně je záležitostí pro zasvěcené jedince v hudebním klubu, ale širší posluchačskou základnu pravděpodobně neosloví. ("Mluvící rybo/mluv jak je ti libo"). Navíc sama myšlenka je natolik složitá a pouze naznačená, že se zde kontraproduktivně ztrácí pávě v opakování a monotónnosti.
Jan Žamboch a Stanislava Brahová: Pravda o múzách
Jan Žamboch si do Kuřimi přivedl Stanislavu Brahovou a ta mu v Pravdě o múzách přinašeptává druhý hlas. Řada zainteresovaných toto duo označovala jako objev letošní písničkářské Zahrady a asi nebyli daleko od pravdy. "Kladný vztah k masu a alkoholismus u dělá z vás hned miláčka múz", hlásá Jan Žamboch překvapující objev ze své eseje o múzách. I když text této písně je bravurní až chytlavý, to nejvýznamnější je v hudbě a kytarové aranži. Dokola kolovrátkově opakované a utlumované rifování pravou rukou na kytaře dává písni zcela neopakovatelnou a pro Jana Žambocha charakteristickou atmosféru.
Marcel Kříž: Jalta
Bluesová kytara, Marcelův zastřený hlas a barový klavír Ivo Cicvárka. Text jak od Michala Horáčka, možná spíš od Václava Hraběte, rozhodně přímočarý, syrový, bez příkras a vymlouvání. "Už jsem si taky prožil nějaký ty změny, teď jenom nevím kudy jít", přiznává Marcel Kříž v závěru písně. Bluesový styl obaluje i vede naše představy, přesně podle záměru autora. Vše je v úsporných prostředcích výrazu a formy, údery do kytary jako tikání hodin, trylky klavíru jako náhražka skutečnosti a neúprosný chladný hlas Marcela Kříže. Žádné začátečnictví, zkušený zpěvák a dobří muzikanti.
František Vlček: Houbařská
František Vlček je poměrně ostřílený písničkářský harcovník středního věku, který se však na letošní Zahradní písničkářské klání vybavil lehkými pohodovými miniaturami a píseň Houbařská je jedna z nich. Hudba připomíná Jiřího Šlitra, příběh neúspěšného houbaře je zpíván poněkud nezajímavě a v silné konkurenci ostatních písní na tomto CD se trochu ztrácí. Přitom text si v ničem nezadá třeba s Textařskou Jeronýma Lešnera. Ale nic naplat, bezkonfliktní polkový doprovod a ztráta napětí asi bude pro Houbařskou znamenat i ztrátu zájmu širší obce posluchačů.
Jana Bauerová: Velikonoční
Jana Bauerová se tentokrát vybavila hlavně klavírem a posluchačům připravila hutnou potravu o dlouhých a složitých obrazech vršených jen pomocí pojmů charakterizujících jarní krajinu, velikonoční motivy, vyjmenovaných úsporně v prvním pádě. "Bílá svíce v kostele, bílá svíce dávno …". O to složitější je klavírní doprovod, vedený hned v několika liniích hudebních motivů meziher. Nic však zpěvně jednoduchého. Jak je ten folk široký všeobjímající styl! Domníval jsem se, že píseň je určena pouze do intimity malých hudebních klubů, ale už jsem ji slyšel hrát i na rádiu Proglas.
Martina Trchová: Vzpoura
Martina je tvůrčí živel a vyprodukuje asi nejvíc písní mezi zúčastněnými písničkáři. Písničky skládá ráda a asi ještě raději je zpívá. A činí tak v tempu, které předem vylučuje pochyby o nějaké inflaci. Možná někomu připomene po hlase i stylu Žofii Kabelkovou. Stejně tak může píseň Vzpoura textově, hudebně i projevem a frázováním připomínat některé písně Jaromíra Nohavici, z období Mikymauzolea, které patrně Martina ani nezná. Používám tyto podobnosti, abych nějak v povídání přiblížil posluchačům, na co se mohou těšit, až si CD v klidu poslechnou. Nebo, až si Martinu Trchovou někde na koncertu poslechnou naživo. Vystupuje velmi pilně.
Oldřich Olaf Martínek: Vladimír
Oldřich Olaf Martínek se doprovází na harmoniku a píseň Vladimír je věnovaná Vladimíru Vysockému a to se mu zdařilo poměrně dobře. Použil k tomu právě formu ruského šansonu tak, jak to Vysockyj dělal velmi často, ale na kytaru. Většina písní Oldřicha Martínka jsou delší hudební tvary o velkém počtu slok. Podle mého názoru má šanci prorazit, když ještě více využije možnosti tohoto stylu, zaměří se na větší sevřenost a krystaličnost ve vyjadřování a v hubě využije celý nabízený prostor od lidovosti Vaška Koubka až ryzímu šansonu. Tady je folku území poměrně neobsazeno, neokoukáno a neoposloucháno.
Petr Sedláček: U kašny
Jestli někomu letošní písničkářská Zahrada hodně svědčila, pak je to určitě Petr Sedláček. Udělal velký posun v tvorbě i v přednesu. U kašny je svébytná, autorská píseň a hlavně stylově příslušná jen k Petru Sedláčkovi. Současná písničkářská scéna nemá v současné době moc obdob tohoto stylu, snad trochu Slávek Hejduk z Hlučína, víc se tímto romantickým stylem zpívalo před lety na počátku folku v Čechách, viz třeba Bohdan Mikolášek. Petr Sedláček někdy tomuto romantickému stylu trochu podléhá, což se projevuje ve zvýšeném afektu, zvláště při vyslovování některých slabik (afektované "š"). Ale jinak u Petra se naplňuje záměr vydavatelů CD pomoci písničkářům na veřejnost. Písničku U kašny už jsem slyšel z rádia…
Rosa coeli: Hodina duchů
Bří Lukáškové, jinak Rosa coeli, zastupují na albu trampský styl jako jediní. Oba hrají na kytary, oba zpívají, píseň Hodina duchů je melodická, bez problémů, líbivá, hezky se poslouchá. Trochu je však postihl stejný syndrom jako u Františka Vlčka – poměrně ustálená hladina klidu a tím i nevýraznosti. A přiznejme si, že tuzemská písničkářská folková špička je velmi našlapaná a s prostředností se proráží jen velmi, velmi těžko.
Zuzana Rychnová a Petra Libovická: Jeníček
Obě dámy spolu zpívají teprve krátce a obě mají celkem slušné pěvecké dispozice a hudební vzdělání ve zpěvu i v nástrojové instrumentaci. Na CD byla vybraná píseň na lidový motiv – Jeníček. Hrají a zpívají stylem, který Jiří moravský Brabec nazývá staroromantický. Jasný a znělý hlas Zuzany je doplněn školeným až operním hlasem Petry. Platí pro ně zhruba stejná otázka, jako pro Jeronýma Lešnera: jak toho všeho využijí pro vytvoření vlastního svébytného hudebního folkového stylu a jakou v něm v budoucnu napíší vlastní charakteristickou autorskou a interpretační stopu?
Duo Hups: Odpytanka
Jediní zástupci ze Slovenska, Eva Safanovičová a Peter Kolárik z Prešova letos na nejvyšším finále v Náměšti vystupovali a na CD byla vybraná lidová píseň Odpytanka. Je zpívaná s klasickým přístupem k lidovému fokloru. Peter hraje na kytaru, Eva zpívá a hraje na housle. Tím bych mohl i končit, ale kromě této písně hraje Duo Hups většinou vlastní věci a výlet do klasického folkloru zde byl půvabnou výjimkou.
Jan-Matěj Rak: Všechny ty jednoduché věci
To Jan Matěj Rak má na CD písničkářů už snad klasickou skladbu. Píseň Všechny ty jednoduché věci je krystalickou formou síly vyjadřování a sdělování ve folku, založené na jednoduchosti a prostém sdělování složitých věcí pomocí těch jednoduchých. A Matějovi se to povedlo beze zbytku, jako se to zdaří interpretovi snad jen jednou za život. Stejně mě zajímá, jak se bude JMR vyvíjet v nejbližším budoucnu jako autor.
Šárka Burešová a Jan-Matěj Rak: Proč je nám utajeno
Jan Matěj Rak na písničkářích v Kuřimi vystupoval vlastně ve smíšeném duu s Šárkou Burešovou. A jistě věděl proč. Šárka je veskrze poetická duše a i když působí spíš plaše, jako druhá vzadu, tvorbu i výraz obou interpretů ovlivňuje velmi. Jan Matěj přidal klasickou romantickou kytaru a vznikla píseň, která jakoby pomocí stejných prostředků jako ta předchozí "vchází lehce a nadlouho do duše".
Disneyband: Jedna noc s inkvizitorem
Disnyband jinak Věra Soukupová a Martin Kadlec jsou zkušení písničkáři-divadelníci každým coulem a písni Noc s inkvizitorem toho využívají beze zbytku. Dramatické hluboké tóny Martinovy kytary na úvod nás přenesou do víru vášní, eroticky dimenzovaného textu a dravé muziky. Jen si nejsem jist, o kterého že to jde Bosche (?), protože ten, kterého mám na mysli se přece jen takto německy nevyslovuje. Jinak ale ta píseň je ozdobou alba a důkaze vysoké kvality naší písničkářské špičky.
Vladimír Čáp: Uhynul pes
Vladimír Čáp se sice z Kuřimi do Náměšti neprobojoval, na CD však píseň má. Uhynul pes je hořký song, který prostými až syrovými prostředky zpracovává námět v nevšední baladu. Píseň je zpívaná Vysockého stylem: výrazné frázování v moll a jednoduchá kytara. Vladimír Čáp patří ke generaci středního věku, má zkušenosti, možná rovněž hořké a servíruje je bez dodatečného přihřívání a zbytečných příkrmů. Mají tak větší účinek.
Na CD Zahrada písničkářů je na samém konci třípísničkový bonus trojice Žofie Kabelková & Ivo Cicvárek & OKO a doplňuje tak počet skladeb na celkových 22 a na celkový čas přesahující jednu hodinu. A jestli chcete mít dokonalý a ucelený přehled o současné "nové" písničkářské scéně a k tomu ještě řadu pěkných zážitků z poslechu alba, tak tohle CD vám rozhodně ve vaší diskotéce nemůže chybět.
1. Jeroným Lešner: Textařská [02:02] 2. Jaroslav Urbánek: Prenatálek [02:54] 3. Šárka Kytnerová a Pavel Žemla: Gilgameš [02:53] 4. Nestíháme: Chyťte zloděje! [02:43] 5. Michal Rádl: Mluvící ryba [04:21] 6. Jan Žamboch a Stanislava Brahová: Pravda o múzách [02:36] 7. Marcel Kříž: Jalta [03:16] 8. František Vlček: Houbařská [02:34] 9. Jana Bauerová: Velikonoční [04:26] 10. Martina Trchová: Vzpoura [02:08] 11. Oldřich Olaf Martínek: Vladimír [03:36] 12. Petr Sedláček: U kašny [02:26] 13. Rosa coeli: Hodina duchů [04:03] 14. Zuzana Rychnová a Petra Libovická: Jeníček [02:25] 15. Duo Hups: Odpytanka [02:17] 16. Jan-Matěj Rak: Všechny ty jednoduché věci [02:21] 17. Šárka Burešová a Jan-Matěj Rak: Proč je nám utajeno [02:35] 18. Disneyband: Jedna noc s inkvizitorem [02:16] 19. Vladimír Čáp: Uhynul pes [02:06] 20. Žofie Kabelková & Ivo Cicvárek & OKO: Do větru [03:01] 21. Ivo Cicvárek & OKO: Lávky [02:04] 22. Žofie Kabelková & Ivo Cicvárek & OKO: Bříza [03:28]