Tak jak hrály před rokem: Blueshell – Blues o lógru – je znát, že ještě to pravé blues se vším co k němu patří nemají v krvi – jak říkají bluesmani, blues není muzika, blues je život. No a pokud vydrží hrát po celý život, tak se podstaty blues doberou – základy pro to mají dobré. To Danny a píseň Rozchod mi přišla trošku zmatená – určitě je to rozchod se sevřenou písňovou formou, místy i s přízvuky a výslovností – žel bohu nedokázal bych si zpívat nebo aspoň broukat s sebou – je to spíš pocitovka, ale řekl bych, zatím postavená na vodě. I instrumentace je trošku rozpačitá – na čem to postavit: na píšťalkách nebo na kytarách? Four promile naproti tomu nekompromisně, jako kámen atakují posluchače v písni Jako kámen. Na nic si nehrají – vlastně: hrají a jedou, přímočaře, i instrumentální vyhrávky jsou jasné a přehledné – tohle si posluchači zapamatují. Ginevra je na CD zastoupena vypjatou Písní bídy – rozhodně to bída není, je inspirovaná přinejmenším středověkem, ale jinak než se inspiruje Klíč. Zpěvačka je správně drsná, s chutí bych si představoval, na čem přiletěla na koncert. Když Zapadá sluníčko, tak je to pohoda. Někdy docela Těžká pohoda. Vypadá to, jako kdyby se kapela inspirovala lidovými melodiemi, ale ne těmi původními, nýbrž už těmi transformovanými Žalmanem. A tak ji odbyli za necelé dvě minuty, ani ji moc nestačili prožít a vychutnat – nechte se někdy inspirovat těmi opravdovými, nefalšovanými lidovkami, a třeba v nich poznáte, jak to udělat, aby tam bylo i to srdce. Formace se vydala na Cestu do nebe, nebe bude zřejmě lehce folkově-trampské, zatím je znát, že mají rádi atmosféru tichých náměstí, rozkvetlých luk a vlahých večerů a k tomu si hrají scénickou hudbu. Člověk tyto atributy musí znát (a prožít) aby pochopil, že i tato písnička má atmosféru – ovšem posluchač, který si výše uvedené záležitosti neumí (nebo nechce) vychutnávat, písničku moc nepochopí a přijde mu jako takové popisné kotlíkovité brnkání. Jitrocel naopak hraje Sonet, který chce být trošku netradiční, ale vzory z osmdesátých let (možná o nich ani nevědí) by se taky daly vystopovat (Ultramarín) – budou-li se vyvíjet tak jako ty kapely let osmdesátých a vydrží-li, budou za deset let slavní. Blue Apples nazvali svoji píseň Letní, ale je v ní méně atmosféry a více popisu než v Sonetu Jitrocele, je to spíš takové nervózní léto před bouří na přeplněné výpadovce z města. Ale třeba má někdo takové léto rád – pro mě se tam ty píšťalky a bicí jen bezradně točí dokola. Nejvíc jsem se těšil na Vidličky – je jasné, že s vidličkami se dobře píchá, byl jsem zvědav, jak se s nimi bude notovat, zvlášť když se písnička jmenuje Sexu zdar. No, je to takový komunální humor – nechybí tam kondomy, rozhozené vícehlasy a nedbalá výslovnost – do takovéhoto tématu bych se pouštěl, až budu mít zvládnutou rutinu hraní, nebudu muset většinu sil věnovat tónům a slovům a budu se tak moci věnovat sexuálnímu obsahu a být nad věcí. Při vší úctě – třeba Semtex už je v této etapě. Modrý housle na svou vlastní Horu nějak nevylezli – zůstali tak trochu v půlce kopce, někde před nimi je Modrý jablko – cosi mě nutí ty dvě kapely stále srovnávat. Podobně Bára a Mariáš krouží nad svým výrazem jak Ptáci nad městem, ale už už se chystají ho zachytit a pevně se na něm usadit. Hezké je, že dle textu může být poetickým folkovým atributem i tramvaj a metro – krásné věci jsou všude, záleží na úhlu pohledu – a ptáci nad městem to vidí dost dobře.
Možná je škoda, že tohle CD vychází jen v tak malém rodinném počtu – je to zajímavá a charakteristická informace o stavu mladého českého folku (a trochu i spřízněných žánrů) a mohla by být stravitelná nejen pro folkové příznivce, ale koneckonců i pro každého, kdo se zajímá o muziku a hudební směry. Když se můžou vydávat jiné kompilace… Ovšem pohled je to skutečně jen na tu folkovou část naší mladé scény – spřízněné žánry (bluegrass, country a tramp) k Zahradě, zdá se, inklinují o něco méně – což je také informace, která na CD je, i když muzika samotná nikoliv. Protože vím, jak takové CD vzniká, ani nechci třeba na vnitřku bookletu nějaké informace o kapelách (vznik, složení) – ale mohlo by to tam být, a jak znám vydavatele, ani by mu to nedalo moc práce. A kupodivu nevadí ani jen z poloviny vyčerpaná kapacita CD – ono možná je to v tomto případě lépe – přesněji se cílí na posluchače tou nejlepší písničkou, než kdyby se výsledný dojem utopil ve spoustě písniček. Možná za 5 – 10 let bude ten, kdo vlastní tohle CD, říkat o některé z kapel – ano, já to o nich věděl už tenkrát, že budou slavní. Která z těch jedenácti to je, to si ale netroufnu odhadnout, i když své tipy bych měl – ale proč bych vám je prozrazoval, možná že jste někoho z nich viděli loni na Zahradě a pokud je tam uvidíte i letos, bude to znamení, že jste ve svých odhadech a oni ve svém hudebním snažení na správné cestě.
Konkurs Zahrady 2000 live; 34,5 min; vydal InternetFOLK records
Blues o lógru (Blueshell), Rozchod (Danny), Jako kámen (Four promile), Píseň bídy (Ginevra), Zapadá sluníčko (Těžká pohoda), Cesta do nebe (Formace), Sonet (Jitrocel), Letní (Blue Apples), Sexu zdar (Vidličky), Hora (Modrý housle), Ptáci nad městem (Bára a Mariáš)
