Press "Enter" to skip to content

ŽALMAN V ROCE JEDNA

Pavel Žalman Lohonka a spol. v posledních deseti letech vydává přibližně každým rokem jedno CD. S touto frekvencí je v českém folku poněkud výjimkou. Není proto snadné navozovat neustále tradiční žalmanovskou poetiku a přitom přinášet nové a neopakovat se.
Nové CD „… v roce jedna“ se snaží výše uvedených schémat držet a ve čtrnácti vesměs původních písních to vcelku potvrzuje. Nabízí poměrně hudebně pestrou směs od balad přes rytmický folk až k folkrocku, užívá řadu pomocných klasických i elektrofonických nástrojů, ale stále je to Žalman s rozpoznatelným rukopisem, nejen v hudebních motivech samotných, ale též zpěvem v charakteristických sborech.
CD začíná Žalmanem otextovaným tradicionálem keltského střihu Damián (Highland Stream), který možná někoho svede k domněnce, že i Žalman použil tuto v poslední době velice módní berličku nejen folkových skladatelů. Spíš však jde o snahu co nejvíce zpestřit předložený výběr písní s kalkulem zaujmout hned v úvodu CD. Píseň je velmi pečlivě naaranžovaná, s flétnou a elektrickou kytarou, s prodlužovaným „keltským“ frázováním, které navozuje pocit věčnosti, pomíjivosti a pokory (… zbavit víru pout, Bůh nám znovu odpouští,/jak si přál pán z hor Damián…). Následuje ve svižném rytmu a s bicími: Nechte žít malý zvířátka s vlastní personifikací a … s hladem po životě. Po keltsky laděné baladě Tři přání pokračuje folkrocková Dobře mi (Jestli přijdu do nebe, jestli přijdu o tebe,/bude dobře zdá se mi, až se vrátím na Zemi. … Dobře mi, dobře tak…). Bosa-nova Pod křížkem je hudbou i textem od Jana Brože, obdobně jako v Tak už to bývá s textem opět od Jana Brože a s hudbou Petra Novotného a dobře je rozpoznáte od Lohonkovy Je půl, která jakoby sledovala jeho starší hudební rukopis a postupy. Méně zavazující Slunko vstávej je návratem ještě víc do minula. Ukolébavku zpívá v sólovém partu Jindřiška Petráková a sama se doprovází na klavír, jen ty padající hvězdy na polštář vyměňují zlato za drobné. Žehráním na věkem strádající tělesnou schránku a možná eroticky laděným vyústěním pokračuje Lohonka v Noc byla ještě mladá. S podobným hudebním aranžmá přichází též ve Spanilých jízdách (Žádné neštěstí,/svět se nezjančí,/s písní prokletou/nás ráno zametou.) Motivy jihočeských lidových písní připomíná Ty hudečku, je stylová hudebně a čistá textem (Ty hudečku, cos tu zbyl, ještě jednou zazpívej/ráno jdi a do slunce už se nedívej.) Trochu nesrozumitelně působí Spěchám odejít. Kromě toho, že užívá na standardní milostnou a přírodní poetiku zde poněkud rušivé výrazy jako baráky, hurikán, dimenzí, pod penzí, má těžko srozumitelná místa: koní je tak málo/mužskejch ještě míň (?). CD uzavírají lidovou linkou Budějický zvony.

… v roce jedna“ má určitě velmi zajímavou hudbu a ta tvoří silnější část alba. Přesto bychom neměli opomíjet i jeho textovou stránku. Většina písní obsahuje v textech prvky „žalmanovské“ přírodní lyriky. Ta přezdívka je už skoro na místě, možná to spojení vstoupí do čítanek. Od obyčejných květů se setkáme s dalšími romantickými rostlinami: rozmarýn, máta. V mnoha písních jsou koně a vítr. Lohonka často užívá cizokrajná a romantiku slibující vlastní jména: pán z hor Damián (Damián), dívka Šaron (Je půl), mé Fany voní ústa (Slunko vstávej), sladká Markyta (Ukolébavka). A charakteristické jsou žalmanovské poetismy: … ráj povídálků, co prohráli zmoudření, … krasohled nadějí, … kulhavá klekánice kleká do žita, … kámoši a stvůry, … tajnosnubné lásky zavoní, … tisíc pomluv z těla, v šenku roužli navečír, … potkáme se v astrálu.

Novým CD udělal Pavel Žalman Lohonka svým příznivcům nepochybně radost, připravil jim to nejlepší, co bylo k mání v roce jedna. Posunul si ale pomyslnou laťku dosti vysoko. A to je příslib i otazník do budoucna, protože přece „…nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“.

Celkové hodnocení: velmi dobré

Žalman & spol.: … v roce jedna
Vydavatel: Venkow Records, říjen 2001
Damián, Nechte žít malý zvířátka, Tři přání, Dobře mi, Pod křížkem, Je půl, Slunko, vstávej, Tak už to bývá, Ukolébavka, Noc byla mladá, Spanilé jízdy, Ty hudečku, Spěchám odejít, Budějický zvony.

Josef Vančura















Josef Vančura