Press "Enter" to skip to content

ZPÍVÁNÍ V BAČKORÁCH

Tento článek je v podstatě reklamou na Zpívání, které už asi pět let pořádá známá osoba českého trampingu Carmen (je to kluk, jakkoli tomu přezdívka neodpovídá…). Zpívání se odehrává pravidelně: každý čtvrtek; přes letní sezónu na různých místech Střeleckého ostrova – odtud se tomu také říká Střelák, a když už je zúčastněným zima a tma, začnou se scházet „někde, kde je hezky…“. V minulých (tuším) dvou sezónách to byla malá klubovnička v ulici V Horkách (Praha 4, Nusle), ale letos už mají hudbymilovní trampové prostoru více: přesídlili do větší klubovny do Karlína.
Tam jsme také byli pozváni s Pětníkem na minulý čtvrtek. Poněkud mě sice zarazila poznámka, že si s sebou máme vzít přezůvky (dodatek úplně od věci: doufám, že až já budu rodič a budu chodit na SRPŠ, tenhle zvyk ředitelů a uklízeček nutit k přezouvání i dospělé navštěvovatele škol naprosto zmizí!!!), ale byla jsem poslušná a udělala jsem to. Ještě že tak – předvádět se někde v ponožkách by nebylo úplně ono. (Stejně tak to cítí Kapitán Kid, který tu byl hostem 2. 11. 2000 a řekl, že „v ponožkách si vždycky připadá degradovanej“.)
Záhy se celá ta věc s přezutím vysvětlila: v klubovně mají totiž položený koberec – a tak je jasné, že v zimě by dlouho nevydržel čistý a suchý. Koberec jednak navozuje příjemnou atmosféru, která je ještě umocňována svíčkami místo elektrického světla, jednak vytváří docela příjemnou podložku pod pozadí nebo záda diváků a posluchačů, kteří sedí a leží na zemi. Určitě je to v mnohých ohledech praktičtější než dřevěné tvrdé a vrzající židle. Proč se zmiňuji o posluchačích i divácích: spolu s Pětníkem byla totiž na programu tohoto večera i pantomima.
Předvedli ji Roman a Eva z pantomimického kroužku prof. Kaftana z karlínského DDM. První dvě scénky byly spíše pohybové divadlo a trochu nás (diváky) pravda vyděsily. Copak Vzpomínka na Vánoce, ta ještě ušla, ale Džungle, to byl fakt vodvaz. Později jsme se ale bát přestali, to když předvedli pantomimické scénky Výloha (v mužské a ženské verzi) a zvláště zapomnětlivého Chirurga, který až po operaci zjistil, že nestihl vrátit bijící srdíčko do pacientova tělíčka.
S pantomimou jsme se v pravidelných cyklech střídali my, Pětníci, a ona, tombola. V tombole byly ovšem jen dvě ceny, a jednu z toho ještě věnoval Pětník, a tak tomu trochu scházela gradace (pochopitelně, jak chcete potencionální výherce napnout, když můžou získat jako cenu knihu vojenských vtipů či růžové plyšové prase…).
Co se mi ale z pohledu poslouchajícího i předvádějícího líbilo nejvíc: ten klid a pohoda. Dokonce by si člověk mohl myslet, že je v lese, místnost je totiž celá zelená a přes okna visí transparent s nápisem BRDY – LES.
Takže rada na závěr: pokud máte volné čtvrtky, určitě se do klubovny v Karlíně zajděte někdy podívat. Je jedno kdy, koncerty jsou jednou za čtrnáct dní, ale když netrefíte zrovna nějakou kapelu, určitě si poslechnete alespoň nadšence, kteří tu hrají a zpívají každý týden dobrovolně a jen tak, můžete se k nim samozřejmě připojit. A jestli jste sami kapela nebo písničkář, a dostane se vám té cti, že vás Carmen zařadí do programu, neváhejte a berte to! Je to opravdu zážitek, když vás lidi poslouchají, nebaví se při tom, dokonce se jim to líbí a vypadají velmi spokojeně. Navíc dostanete i pamětní lísteček, zpravodaj Dokud se zpívá a snad i PF pro rok 2001. Stojí to za to!





Manča Sršňová

Manča Sršňová