Press "Enter" to skip to content

FOLKOVÁ RŮŽE, DEN DRUHÝ, SLUNEČNÝ

Druhý den Folkové růže 2005 začal Open scénou na náměstí, a hlavně jasnou slunečnou oblohou. Počasí se netvářilo tak, že by chystalo nějaké nepříjemné překvapení, a tak se i na Muzeu hrálo nikoliv v podloubí, ale na provizorních prknech, nahrazujících zde pódium. A rozhodně to prospělo jak zvuku, tak atmosféře.

Příjemně mě překvapila nová skupina Luboše Machka, která se jmenuje Maňana. Pokud pamatujete jeho dřívější projekt Blueshell, našli byste nějaké známé písničky a i styl je podobný. Ale Maňana je nástrojově bohatší a mezi členy je i zpěvačka, takže v Blues o lógru nemusí zpívat Luboš ženský part. A nutno dodat, že zpěvačka je výborná a právě při Blues o lógru mi běhal takový ten příjemný mráz po zádech.

DisbalanceI další vystupující soubor – Disbalance – má ve svém středu zpěvačku a vynikajícím hlasem a výrazem. Jen by měli trošku víc zapracovat na repertoáru a na aranžích.

O skupině Bory vám toho mnoho nenapíšu. Jedna z mnoha skupin, které se mihnou a nezanechají ve vás žádný zřetelnější zážitek. Alespoň pro tentokrát…

Další vystupující – Vesna Cáceres a Cuba Kubikula mě, na rozdíl od Konkursu Zahrady, nezaujali, a tak jsem v průběhu jejich vystoupení odešel za občerstvením. Následovala Markéta a Lazarové. Jejich vystoupení bylo příjemné, ale když zařadili Montyho čardáš, uvědomil jsem si, co mi tam chybí – život. Markéta a Lazarové hrají pěkně a zpívají čistě, ale mám pocit, že se víc soustředí na výkon, než na radost z muzicírování. A na výsledku je to znát.

Pravý opak mohu a chci napsat o skupině Shannon. Přestože v celém jejich bloku zazněla jediná zpívaná věc, jinak šlo o samé skotské a irské a příbuzné instrumentálky, život, dravost a radost z hraní z nich jen tryskala. A diváci to po zásluze ocenili a vytleskali si 3 (a nebo 4? Sám teď nevím..) přídavky.

Bezefšeho, kteří program na Muzeu končili, byli i kapelou, která zahajovala koncert na Nádvoří zámku. Pokud si uvědomíme, že na ně obecenstvo na zámek rozhodně nepřišlo, protože Bezefšeho nebyli na plakátech uvedeni, musíme uznat, že rozhodně zaujali. Po přídavkové Skořápce si kapela sice už zabalila nástroje, ale vytrvalý potlesk a Juppova pochvalná slova je donutila opět se připojit a přidat znova. Myslím, že Bezefšeho se zvolna, ale jistě řadí mezi nové hvězdy po boku Jarretu, Trabandu, Devítky a dalších.

Jen tak tak - Míša RysováMístní skupina Jen tak tak hvězdnou nikdy nebude. Ale patří mezi ty kapely, které neurazí, hrají příjemné písničky, jejichž texty jsou o něčem a které si může zazpívat v podstatě každý. Mám jejich vystoupení rád – také proto, že je na nich vidět, že je zpívání baví a že se neženou za nějakou pochybnou slávou.

Kdo mě naopak vůbec nebaví, to jsou Sestry Steinovy. Jejich depresivní texty a pro mě nepříjemné hlasy si prostě cestu k mému srdci nenašly a upřímně nechápu nadšení některých recenzentů z toho, co sestry produkují. Takže jsem byl upřímně rád, že jejich pozvání na noční koncert bylo jen dvoupísničkové a diváci si o přídavek neřekli.

Samostatnou kapitolou byl soubor ze Sibiře s názvem Zavlekaly. Jjeich pozvání jsem opravdu nepochopil. Jedná se o přibližně padesátihlavý dětský soubor hrající převážně na balalajky. V nástrojovém parku se najde nějaký ten akordeon a různé trubky a trouby. Přiznávám, že z dob totalitních je asi ve mě ještě zakořeněn podvědomý odpor k ruským melodiím a tohle vystoupení mě z nádvoří zámku prostě vyhnalo.

Vrátil jsem se na vystoupení Nezmarů, kteří mě těší tím, že i na festivalových playlistech mají písničky novější a nové, takže neomílají stále dokola několik svých hitů. I když i na ty se samozřejmě dostane, a tak si publikum může zazpívat například Bodláky ve vlasech… Moc pěkné vystoupení, které mě příjemně naladilo.

A to tak příjemně, že na dramaturgický skok k "blbinkám" Jablkoně jsem už neměl náladu, a tak jsem se odebral směr postel, pobrukujíc si písničky Nezmarů.