Press "Enter" to skip to content

STARÝ DOBRÝ WESTERN

Už sedmý ročník festivalu, který se pyšní názvem uvedeným v titulku, se konal 6. 8. u přehrady Bystřička na Vsetínsku. Festival pořádá kapela Gympleři a festival rok od roku roste a mohutní. Cílem Gymplerů je zachovat důsledně jeho countryovou, resp. částečně bluegrassovou tvář a postupně pozvat všechny současné hvězdy country. Při příležitosti vypuštění přehrady loňský rok přibyla scéna "na pláži" a páteční večery jsou věnovány vystoupení skupin z okolí již tradičně – a kapely hrají převážně k tanci. To hlavní se ale odehrává v sobotu.

fotka z místa činuV 11 hodin dopoledne znělkou začíná hlavní koncert – před poloprázdným hledištěm, které se ale do večera zaplnilo do posledního místa, otevírá Karavana z Opavy, hrající převzaté písně standardní country. Po ní jde veselá a parodická Kanálka ze Zlína – taková menší Lokálka. Že je SDW festivalem mezinárodním, dokazuje třetí vystupující – BG Time z Bratislavy – příjemný standardní bluegrass. Nešvilský krůžek z Brna je kapela, která neví, zdali hraje rockovou verzi country nebo countryovou verzi rocku. V každém případě její adaptace countryových hitů jsou hodně tvrdé, ale stále vkusné. Zkouška tolerance publika, a publikum obstálo. Další je Country SRO opět z Opavy hrající moderní country a Drops z Karviné, kteří předvedli vlastní countryovou tvorbu. Okolo třetí hodiny přicházejí Poutníci (ti pak měli ještě recitál na scéně na pláži) a hrají repertoár poučený prostředím a náladou – nezapomenou na svou klasiku, ale přidají i věci méně obvyklé.

Prvním vrcholem odpoledne byla skupina Johnny (J. Cash Revival) hrající zejména písně J. Cashe, se snahou o co největší věrnost, ale současně živě a aktuálně. Velmi příjemný revival. Pak přicházejí Stráníci s Mirkem Ošancem, kteří, když jsou s ním, tak nejsou Stráníci, ale PPM revival (já vím, zase to není správně, ale hlavní je, že se líbili publiku, byla to taková žánrová vsuvka). S Mirkem jsme také celý sobotní maraton uváděli. Čas před osmnáctou patřil pořadatelům – Gymplerům, ti svou country posunuli k modernějšímu zvuku, a po nich šel druhý host ze Slovenska – skupina The Colt. Ta dostala na jevišti ocenění za příspěvek ke country od Asociace for Main Scene of Country Music, která sídlí v Brně a která tímto oceněním uvádí do pomyslné české dvorany slávy interprety, kteří přispěli k rozvoji country. The Colt je desátým členem, v Bystřičce tento titul dostal loni i M. Hoffmann a na tomto ročníku ještě před půlnocí i T. Linka. Podvečerní program uzavírá Monogram z Prahy se svým standardním vystoupením.

Úderem dvacáté hodiny (no, úderem asi 20.20, celý den jsme měli asi čtvrhodinku zpoždění) přichází „galaprogram" – začínají Schovanky, ty střídá Karel Černoch na chvíli s halfplaybackem a pak zpívá Karel Černoch společně se Schovankami. Karla znám, dovede publikum uvést do varu hodně rychle, i když k tomu používá i svoje „necountryové" hity, ale Schovankami jsem byla doslova nadšen – delší dobu jsem je neslyšel a byl jsem překvapen současností a poučeností  jejich repertoáru vzhledem k vývoji žánru. Druhá polovina večera patřila nejprve R. Křesťanovi a Druhé trávě, která roztancované publikum přiměla trochu k přemýšlení, a závěr obstaral T. Linka a Přímá linka – to byl klasický důstojný závěr countryového festivalu. Končilo se bezmála jednu hodinu po půlnoci.

Kromě pastvy pro uši byla i pastva pro oči – ukázky kovbojského umění s lasem (David Dvořák) a také ukázky country tanců sk. Arlene ze Slavičína v přestávkách mezi účinkujícími. Na pódiu se představil i starosta obce Bystřička, který (spolu s celou obcí) zřetelně festivalu fandí. Važme si toho, ne každá lokalita má ráda svůj festival, jak se o tom aktuálně přesvědčujeme. Festival se konal za přispění celé řady sponzorů, z nich bych ale letos uvedl jednoho – fond Interreg Evropské unie. Pamatujme si i toto, až se budeme zase o něčem rozhodovat! O zvuk se staral František Petřík se svými dvěma pomocníky a byli velmi dobří a rychlí. Nu a musím vzpomenout i spoustu kamarádů a přátel Gymplerů, kteří zajišťovali pořadatelskou službu.

Souběžně s právě popsaným hlavním koncertem probíhala i vystoupení na scéně na pláži, kde hráli, kromě již zmíněných Poutníků, také Cabriolet (FM), Samorost (Uh. Brod), Arrest (Opava), Žužo band (HK), Country team (Trnava), Drive (Brno), Minaret (Slaný) a P.R.S.T. (Praha). Z perliček, možná nechtěných, které mě zaujaly, bylo oživení fenoménu „násobnosti hitů" – vzhledem k tomu, kolik kapel vystupovalo, nebylo možno se ubránit tomu, abychom neslyšeli několik písní dvakrát či třikrát. Navrací se Oranžový expres, nepřekvapila dvojnásobnost Sea of the Heartbreak nebo Srdce v ruce mám, ale překvapily hned tři verze Podrážek šmirglujících nabitej sál (Saturday night). Nu co, publikum mohlo aspoň srovnávat.