Press "Enter" to skip to content

FOLKOMÍN V NOVÉM

Zdravím přítele Honzu, opět nabízím jemu možnost něco peprného napsat do diskuse, ostatním pak možnost do diskuse napsat, co zažili na Folkomínu před 18. hodinou. Tuhle možnost dávám pokaždé, když se na festival dostavím pozdě, ale zdá se, že perly některých jsou k vidění, jen když je vložen ten úvodní kamínek, na který se pak perly mohou nabalovat.

Tak pojďme ke kamínku. Vlastně ke komínku. Folkomínku. Po roční pauze se z Třeboradic, kde získal svůj název, přestěhoval na druhý konec města, kde komín sice není, ale zato je tam o něco lepší dostupnost busem, zajímavý výhled do hostivařského kraje a hlavně – přátelsky pohostinný Toulcův dvůr. Trochu mi prostředí připomínalo strakonický hrad – bez věže pochopitelně. I pohostinnost potravní byla na výši a dostačující – kromě stánku byla otevřena i místní kuchyně. Těm, kterým stačil poslech a nemuseli stále sledovat pódium, se nabízela i omezená prohlídka aktivit, které jsou v Toulcově dvoře doma. Hodně bych se přimlouval, aby tam festiválek zakotvil natrvalo, mělo to atmosféru.

I lidé starající se o průběh byli v pohodě. Sice mi zvukař Pája Lišák tentokrát nepřišel tak rychlý, jak jej po celou sezónu chválím, ale bylo to zřejmě miniaturností jeviště a jen jedním přístupem na ně. Průvodci večerem Tomáši Hrubému ale během zvučení kapel nikdy slovo nedošlo, což byl úctyhodný výkon. Jen by se na obecenstvo měl občas trochu podívat, Tomáši, co na tý bambulce mikrofonu pořád viděj? Cca 150 divákům nevadil ani déšť, který dvakrát v podvečer přišel.

Tak, a teď k účinkujícím. Jen tak tak jsem stíhal Nestíháme, tentokrát ne jako duo, ale jako trio – no nevím, nebyli tak průrazní, jak je mám rád. Trošku rozostření. Po nich následovali My3.avi, kteří zahráli své největší hity, známé z Port, hned na začátku, ale také příjemně překvapili (snad) novinkami ke konci: Kovboj Joe a Autem po polích zahrajte, půjdete-li zase do nějakého soutěžního klání. Jsou to fakt pecky!

Dalším účinkujícím byla Pavlína Jíšová, kterou doprovázelo duo hudebníků Peroutka+Malina. Velmi jim to šlapalo, a to i v jedné instrumentálce, Pavlína byl jistá a přirozená a prozradila, že už na pódiích stojí 25 let a že se můžeme těšit na kompilaci The best of. Zajímavé – hvězda, a tady na malém pódiu působila naprosto adekvátně a komorně, ne každému se to tak daří. Po Pavlíně Jíšové přišla hvězda další, mladá, nová, individuálně zkušená a jako kolektiv již dostatečně známá – Marien. A musím konstatovat, že rostou před očima, období začátků již mají za sebou a posluchači zde mají formaci, která jim nabízí melodické, poetické a zvláštně naléhavé písničky. Díky zkušenostem z jiných formací, na které se skupině podařilo navázat, překonala počáteční období neobvykle rychle. Marien doporučuji.

Kolem půl deváté trochu spadl řemen. Zvučily se totiž dvě kapely najednou – Disneyband a Jarret. Bohužel, spadlý řemen Disneyband nenahodil a jeho vystoupení tak nějak divně klopýtalo, podpořeno složitostí a překombinovaností muziky, která není příliš stavěná pro vygradování večera. Navíc vysloveně bilo do uší průvodní slovo, křečovité a nepoutavě improvizované, zejména po předchozích Marien, kteří díky V. Troníčkovi byli přirozeně vtipní. Já vím, že po muzikantech se nechce, aby mluvili jak Palacký. Jen nevím, vědí-li to i oni. Méně by bylo více. Naštěstí to závěrečný Jarret všechno otočil k dobrému. Jeho muzika je průrazná a dospělá, na pomezí mírnější formy rocku, zachovávající si ale všechny folkové atributy. I to průvodní slovo hned bylo jiné.

Kromě už známých jmen, o kterých píšu často a jindy, mě po sobotním večeru definitivně přesvědčili právě Marien a Jarret, že dospěli do folkové první ligy mladých tváří, a My3.avi, že tam rychle spěchají. I kvůli těmto poznatkům to byl dobrý tah, jít na Folkomín.