SPIRITUALFEST POTŘETÍ

Již potřetí se konal ve stodůleckém Komunitním centru Sv. Prokopa svátek sborového, převážně acapellového zpívání, který byl zejména ve znamení spirituálů a dalších písní s duchovním obsahem. I letos byl rozdělen do dvou částí, ta odpolední, původně plánovaná venku, byla ale z důvodu počasí realizovaná tak jako večerní část uvnitř zmíněného kostela. V odpolední části vystoupily spíše početnější, často kostelní sbory s větší tradicí, ale zaujal kupříkladu sbor nejmenšího gymnázia v ČR, gymnázia Radotín, který má za sebou pouze 4 roky existence, ale na jevišti působili studenti sebejistě – a dlužno dodat, že oprávněně. Je příjemné vidět, že ani tato část hudby nemá o dorost nouzi. Ze zkušených bych zmínil především Hradecké komorní tucteto, které na Spirituálfestu není nováčkem. Škoda, že nedorazil Českolipský dětský sbor.

Večerní část se nesla ve znamení souborů menších, které také předváděly podstatně větší inovativní přístup – a dobře se to s odpolední částí srovnávalo. Ze srovnání pak vyšlo konstatování, že nakonec hudba je jen jedna a spirituály jsou jednou z jejích nejsilnějších součástí. Večer otevíral Grandis, který byl takovou spojnicí s tradiční folkovou muzikou, z projektů, které překračovaly hranice a upoutávaly publikum, je třeba zmínit rok od roku lepší, hravější a originálnější VocKap a jako překvapení pak sice trochu popově univerzální, ale technicky dokonalé dívčí kvarteto G*apeels. Vrchol večera obstarala Irena Budweisserová zcela sama, jen s perkusemi.

Objevil se docela silný „festivalový efekt" několikanásobného uvedení téže skladby různými soubory, ale překvapivě (na rozdíl od bluegrassových „oranžáků") to v tomto případě nevadilo – vždyť pojetí téže písně generačně smíšeným sborem o 10-20 členech či naopak věkově stejnorodou skupinou o 4-5 lidech je tak odlišné. A to jsem vyjmenoval jen oba krajní póly.

Organizátory celého večera byla zejména skupina Geshem spolu s lidmi kolem komunitního centra sv. Prokopa a spolku Slavibor, výrazně přispěla i MČ Praha 13 a oficiálním hostem byla i velvyslankyně JAR. Návštěvníků bylo po obě části tolik, že se do sálu kostela ani nevešli – a to je nejlepší vizitkou pro organizátory, pro festival i pro spirituály. Nová tradice skoro podzimního festivalu tedy v Praze pevně zakotvila.