Večerní část se nesla ve znamení souborů menších, které také předváděly podstatně větší inovativní přístup – a dobře se to s odpolední částí srovnávalo. Ze srovnání pak vyšlo konstatování, že nakonec hudba je jen jedna a spirituály jsou jednou z jejích nejsilnějších součástí. Večer otevíral Grandis, který byl takovou spojnicí s tradiční folkovou muzikou, z projektů, které překračovaly hranice a upoutávaly publikum, je třeba zmínit rok od roku lepší, hravější a originálnější VocKap a jako překvapení pak sice trochu popově univerzální, ale technicky dokonalé dívčí kvarteto G*apeels. Vrchol večera obstarala Irena Budweisserová zcela sama, jen s perkusemi.
Objevil se docela silný „festivalový efekt" několikanásobného uvedení téže skladby různými soubory, ale překvapivě (na rozdíl od bluegrassových „oranžáků") to v tomto případě nevadilo – vždyť pojetí téže písně generačně smíšeným sborem o 10-20 členech či naopak věkově stejnorodou skupinou o 4-5 lidech je tak odlišné. A to jsem vyjmenoval jen oba krajní póly.
Organizátory celého večera byla zejména skupina Geshem spolu s lidmi kolem komunitního centra sv. Prokopa a spolku Slavibor, výrazně přispěla i MČ Praha 13 a oficiálním hostem byla i velvyslankyně JAR. Návštěvníků bylo po obě části tolik, že se do sálu kostela ani nevešli – a to je nejlepší vizitkou pro organizátory, pro festival i pro spirituály. Nová tradice skoro podzimního festivalu tedy v Praze pevně zakotvila.
