Podle vašeho webu jste v srpnu vystupovali v Hošticích ve Stodole Michala Tučného. To jste se dali už i na country?
Kdepak, my kráčíme spíš folk-rockovou cestou. I když pozor, víš, kdo byl můj první hudební vzor? Greenhorni. Jejich diskografii od roku 65 tak do desky 1993 ti přeříkám i přezpívám zpaměti :-). Michala Tučného mám dodnes hodně rád, takže z tohoto pohledu byla naše účast tam logická. Mimochodem, dnešní Greenhorns tam hráli a já, jejich celoživotní fanoušek, prožil těžké zklamání. Znělo to děsně. Unyle, uměle. Country má snad být živá odpichová muzika, pokud vím.
Hraje se v Hošticích i něco jiného než country, když pominu Hromosvod?
On to není fundamentálně kotlíkářský festival, hrála tam i Mňága nebo Anna K. Část našeho vystoupení dokonce vysílala ČT ve večerních hlavních zprávách, přičemž písnička Zrcadlo hrála jako podkres celé reportáže. To se jen tak nepoštěstí. Báječná reklama.
A publikum? Výborné. Že mají klobouky a maskáče? No a co? Tleskali, zpívali, líbilo se jim to a byla jich pořádná masa. Tak proč tam nejet? Folkáči jsou vnímaví, poslouchají texty, zpívají s námi… Jen ty cesťáky. Zvláštní doménou F&C festivalů je, že neproplácí cesťáky 🙁
Něco podobného je Trampská Porta, kde jste letos, myslím, soutěžili. Proč jste do toho šli? Kvůli mediální podpoře, kterou tyhle akce mají? Kvůli možnosti mít jedno dvě vystoupení navíc? Nebo jste to fakt chtěli vyhrát?
Na Portu jsme v posledních letech chodili spíš ze srandy, dokonce jsme jednou plánovali nadřít coververze Ascalony, Niagary a Vlajky a přijet v maskáčích. Letos jsme se nejdřív dohodli nechat tu soutěž trampům a necpat se tam s naším folk-rockem. Jenže pak mi přišel email, jestli zas přijedeme a já si najednou říkal, že bychom to mohli naposledy zkusit, ale naprosto seriózně. Bez narážek, s upřímně míněným pozdravem „AHOOOJ" na úvod, prostě vážně. A ono to kupodivu vyšlo. Dokonce jsme málem dostali divokou kartu do finále.
Po čase jsem se na jedné svatební veselce náhodou setkal s big bossem Lochnessem, o němž jsem si vždycky myslel, že je to konzervativní ultra-tramp. A on mi vyprávěl po svém celou historii Porty, jak a proč se to nesmyslně rozdělilo a že se vlastně jmenují Trampská jenom proto, že si ten název PORTA po revoluci včas nezaregistrovali. Moc příjemný chlapík, rázný, ale v hlavě to má srovnaný. Příští Porta je jubilejní čtyřicátá a když jsem slyšel, co všechno se chystá na finále, tak jsem si byl najednou jistý, že do toho půjdeme znovu. Nikdy nás tam nevypískali, dokonce si lidi kupovali cédéčka a chodili za námi, že jsme hráli fajn. Takže… proč to nezkoušet dál.
A Zahrada?
Vždycky jsem radši hrával na Zahradě, letos mě na rozdíl od Porty trochu zklamala. Když jsem se ve FC dočetl, že „zníme už výhradně rockově", měl jsem chuť vykopnout okno. Výhradně rockově zní Kabát nebo Deep Purple, ne Hromosvod! Někdy mi přijde, že když folkáči vidí bubny, málem se křižují. Já mám sice v sobě kus rockera, ale banja se taky nebojím :-). Ba naopak, můj dětský hudební hrdina je Marko Čermák.
Slyšel jsem, že občas vystupujete ve zmenšené sestavě. Co k tomu vedlo, členové přestali stíhat? Museli jste předělávat aranžmá, nebo máte pro menší sestavu jiný repertoár?
Ta „zmenšená" sestava vlastně není zmenšená, ale klasická původní pětičlenná, tedy kytara, basa, bubny, flétna, housle. Hobojistku Oli Bartoňovou, která je prvním článkem „rozšířené sestavy", bereme spíš na pražské koncerty a když už mimo metropoli, tak na větší akce jako byl Sázavafest. Důvod je prostý. V pěti se vejdeme do auta (s bubny na střeše 🙂 a Oli hraje ve čtyřech písničkách, tak stejně nemá moc cenu, aby se s námi vláčela na druhý konec republiky. Podobně funguje violoncellista a verbální guru Martin Přeček. Ještě jsme hrávali s doprovodným kytaristou, ale s tím jsme se po dohodě rozloučili, nějak to nefungovalo.
Vůbec se teď s léta stabilní sestavou Hromosvodu udály zajímavé věci. Od ledna máme nového basáka Jirku Vlasáka, v současné době měníme po letech také houslistku. Ale běh kapely to nijak nenarušuje, ba naopak. Musím říct, že kolektiv, který je teď v Hromosvodu, je ten nejlepší, co jsem vůbec kdy za těch skoro jedenáct let zažil.
Jak se vám žije v konkurenci takových kapel jako Traband nebo Bůhví?
Bůhví vylítli hodně kvůli Ondrovi Brzobohatému. Mě upřímně moc nebaví, ale kvalitu jim neupírám. Traband je dokonalej, s nimi nás vůbec nemůžeš srovnávat, to je jiná kategorie. Oni dneska naplní klub kdekoli po republice a mají ještě na víc. My se pořád spíš vnucujeme, než že by nás někdo zval. Kéž bychom jednou dosáhli takových met.
S konkurencí není problém, děláme poměrně specifickou hudbu, takže si s nikým do zelí nelezeme. Na podobné lajně je třeba Taliesyn, kdybychom měli společného manažera, byl by to možná problém. Ale nemáme.
Přežili jste, zdá se, bez úhony rok a půl od vydání desky. To už je správná chvíle zeptat se na druhé album. A asi i na další vývoj kapely.
Další album visí ve vzduchu jak na podzim déšť. Písničky už máme, za ty dva roky jsem jich nastřádal akorát tak na desku, všechny už taky ohráváme na koncertech. A neskromně se domnívám, že mají na daleko víc než leckdy ulítlé songy z předchozí desky. A jelikož v nich cítím tenhle potenciál, chceme je natočit absolutně nejlíp, jak to půjde, a neohlížet se přitom na peníze. Poznal jsem se se skvělým muzikantem, který nám pomůže s mixem a produkcí, je to profík, šedá eminence, která stojí za deskami špičkových tuzemských interpretů. A jako profík si taky nechá zaplatit. Takže my teď sháníme peníze a moc nám to nejde. Až je seženeme (dá-li Pán Bůh), zapadneme do našeho oblíbeného kolínského studia, a klapne-li vše jak má, na jaře by mohla být nová deska venku. Vydají ji asi zase Indies Records.
Před rokem jsi v rozhovoru pro Folk&Country říkal, že Hromosvod je trochu tvá diktatura. Změnil se způsob vedení, nebo vládneš pořád pevnou kapelnickou rukou?
Tys tehdy jako správný novinář vytušil bulvární potenciál tohohle prohlášení a vrazil to do titulku, já to ale myslel nadneseně. Každopádně, od té doby se klima v kapele dost pročistilo, stmelilo nás letní soustředění a spoustu věcí teď řešíme dohromady. Tím, že jsem zároveň manažerem, zakladatelem kapely, výhradním skladatelem a aranžérem písniček, je logicky poslední slovo na mně, ale rád si nechám od ostatních spolučlenů poradit. Takže, máš další titulek: Hromosvod už není diktatura :-))
Fotografie k článku byly převzaty z webových stránek skupiny Hromosvod.
