Bokomara má v oblibě tématicky laděné desky a postupem času se vypracovala k dokonalosti. Zatímco u hantecu to až tak náročné (kromě sběratelské činnosti) nemuselo být, u Bokomarie jsem si říkal, že se to prostě povedlo. Ale dalšími deskami už bylo jasné, že se nejedná o náhodu.
Společným tématem CD CenaThálie jsou divadelní hry nebo přesněji divadlo. Každá písnička je inspirována nějakou divadelní hrou, či spíše naopak – nějaké divadelní hře je věnována. Tak to alespoň plyne z údajů na bookletu. Jak snadno by to svádělo k popisnosti, ke schématickému zhudebňování nějakého úseku předmětné hry či k popisu atmosféry budovy. S takovými tématickými deskami se setkáváme častěji, zejména když někdo dostane zadání: „udělejte desku o koních" a podobně. Ne tak Bokomara – chvíli jsem si říkal – je to ještě vůbec o té hře? Je jí to alespoň inspirováno? Tolik se textař Milan Jablonský vzdaluje od linky, kterou by posluchač očekával. A během toho „vzdalování se" se z divadla konkrétního stává divadlo obecné – divadlo života. Na půdorysu divadelní hry Milan Jablonský vystavěl životní příběhy s poučením či zamyšlení nad divadlem – divadlem, jehož herci jsme nakonec my všichni – nad životem. A tuhle variantu potvrzuje i Milan Jablonský ve svém průvodním slově.
Paralela s Bokomarií tady ale je vlastně neobyčejně silná – v onom případě bylo na život a svět nahlíženo skrze příběhy historických Marií, v tomto případě skrze divadelní kukátko nebo nápovědní budku. Milan Jablonský opět využívá širokou škálu slovních výrazových prostředků, od bodré lidovosti po akademickou chladnost, od rozverného veselí po mírný skepticismus. Nikde ale není prostý smutek – i když některá témata do skoku nejsou, žádné z nich není ve výsledku rezignační nebo pesimistické. A co zajímavých slovních obratů, které posunují význam divadelní hry, jíž byly inspirovány, nebo které mají mnohoznačné významy, v textech najdete – takových, které v původních divadelních hrách nejsou, ale přijde vám, jako by tam odjakživa byly, jako by je Milan Jablonský za autory dořekl. A neopakovatelným způsobem spojuje motivy historie s motivy nejsoučasnějšími (Leonardo a Di Caprio, inspirace: Cyrano z B.).
A na tomto místě je třeba zmínit i hudbu Luboše Javůrka – na CD uslyšíte melodie nostalgické a pomalé, jakož i melodie veselé a rozjuchané. Melodie ryze folkové, šramlové i docela rockové. Ale stále je to jeho osobitý rukopis, navíc podpořený nezaměnitelným zpěvem. Z jednotlivých písniček na sebe upoutají pozornost po prvním poslechu zejména oba bonusy, asociované spíše s knihami, než s divadlem – Žena přes palubu inspirovaná Malou mořskou vílou a Andrt reflektující Lovce mamutů jinak, než je známe od E.Štorcha. Obě jsou navíc spíše do vesela. Ty vám zůstanou v paměti jak díky textu, tak díky melodii. Déle vám v duši ale vydrží všechny zbývající.
Po pohledu na CD se vám album bude jevit jako prostých 12 písní, po prvním poslechu jako album tématické o divadle, po poslechu druhém jako album o životě. A v tom je jeho síla – budete se k němu vracet a neomrzí vás. Nebo vás snad omrzela Bokomarie?
PS: Pokud odoláte prozkoumání bookletu před poslechem alba, udělejte to a zkuste si tipovat, jakou hrou byla jaká písnička inspirována. Já uhodl asi polovinu. Co vy?
Bokomara – CenaThálie: *********
