Nejdřív jsem si myslel, že jsem se přeslechl a že album se jmenuje Halabala, až když jsem jej dostal do ruky, zjistil jsem tuto slovní hříčku podle názvu asi nejslabší písně ze všech 15. Asi aby jí to nebylo líto, pojmenovala skupina Navzájem po ní své CD.
Halabala se ale kapela k přípravě CD rozhodně nestavěla – těžila z délky natáčení jednotlivých písní – na bookletu píší, že točili rok a půl – a vydání CD avizovala maxisinglem se 4 písničkami. Riskovala přitom, že těmi písněmi tak trochu dopředu kapela určila i možné hity, které z tohoto CD vzejdou. Po poslechu CD se ale ukazuje, že si Navzájem věřilo, že se na desce najdou i další silné písně. A našly se.
Zvuk skupiny je laděn do „irska", tato atmosféra je podpořena všudypřítomným a slyšitelným banjem, na druhém místě asi dominuje (co do výraznosti, ne co do kvantity) harmonika. Navzájem se ale nedá tradicemi nebo škatulkami příliš svazovat a v některých písních si udělá výlet k prosté romantice či k tancovačkovému rocku – tyhle výlety ale bývají trochu riskantní. Nejjistější je skupina v zemitých, jakoby irsky laděných písních. Nebo že by se tak hrálo a zpívalo na Plzeňsku? Irsko je totiž pouze inspiraci, písně jsou vesměs autorské, a to dvojice Rohrich-Haas v různých kombinacích. Nejvíce je to znát v písních Proroci, Joe Kelly, Krajkářka nebo Po řece pluje. Tam, kde se přidá ještě výrazný melodický nápad, je zaděláno na hit: Proroci, Pod hladinou, Krajkářka, Po řece pluje nebo Černej pes. Docela slušný výčet zapamatovatelných melodií, zajímavých i tím, že jakkoliv se hlásí k tradici, jsou veskrze moderně, aktuálně pojaté a nesnaží se napodobovat či konzervovat jakési archaismy, jak mnozí s oblibou dělají a skrývají tím nedostatek invence.
Druhou polohou Navzájem je mírná romantika – Prý bude ráj, Tak co chceš říct – tady to zachraňuje zejména zpěv obou zpěvaček – V. Haasové a I. Motlíkové, nu a v menšině je už zmíněný tancovačkový rock s převažující kytarou – Flám nebo ozvěna kramářské písně či městského folku – Dráteník. Tady je přeci jen znát, že skupina prozkoumává území, kde si není úplně jista. Nu a jako každá deska má i toto CD slabší písně – v tomto případě se ono „slabší" odehrává naštěstí jen v oblasti „bezradnosti" – Pouští, Noc má závoj nebo titulní skladba jsou pokusem o hloubku, přitom ale nedostaly do vínku jiskru nápadu, a tak jen ploše odplynou – některé kapely ale z takovýchto kousků dokážou sestavit celé CD, navzájem jich tady má pouhých 20 %. Tenhle odstavec ukončím ale zase pochvalou – úplně mě dostalo závěrečné reggae Už je to v moři. Hit to nebude, ale pocitová věc je to dokonalá. Vychutná si ji ovšem jen ten, kdo se s reggae už někdy hlouběji seznámil. Z chladného Irska se tak klene hudební most až kamsi na Jamajku. Zajímavé spojení. S tím by navzájem mohlo i na úplně jiný žánrový festival.
Výše uvedené slabší písně jsou ale také důležité – ukazují, že Navzájem na své tváři ještě pracuje, že ještě není usazená, a jsou příkladem cimrmanovských „slepých uliček" – asi nelze mít rozptyl od Irska k plzeňskému rocku. Tyto písně jsou také na CD důležité rovněž proto, aby o to více zazářily některé z vyjmenovaných melodií. Navzájem si je vědomo výrazných hlasů obou zpěvaček, a tak je nechává v jejich sólových projevech trochu moc vepředu, ale u již zmiňovaného reggae je to naprosto stylové.
Navzájem má tvář, a to je dneska mnohdy to nejdůležitější. Nedopouští se klišé, a tak občasné neusazení lze vydávat za hledání. Hlavní směr ale mají už jasný.
Navzájem – Halalabalala – Avik 2005, 43 min.
