Když se rozhlasový a vydavatelský prostor otevřel nejen plošně a kvantitativně, ale i tématicky, pamatuji se, jak jsme my v Práglu s překvapením zjišťovali, že i Brno má svou trampskou tradici. Přitom to muselo být jasné – velké město, báječné a k trampingu stvořené okolí, hudební kořeny a tradice. Od té doby už nějaký čas uplynul, jména jako Karabina, Rovers nebo Příboj (pro ty starší) či Kamelot nebo Přístav (pro ty mladší) zdomácněla v celé zemi a vyšlo i několik profilových alb i reprezentativních výběrů. Vesměs se ale jednalo o nové nahrávky, byť trampské klasiky.
Album Volání větru je trochu jiné, i když také ne jediné - přináší autentické archívní nahrávky brněnských kapel z let 1965-1980 – s kapelami zejména pražskými takových CD už vyšlo několik. Celkem 22 písní hraje a zpívá 8 jihomoravských kapel: Vavasatch, Brněnští kocouři, Pavouk, Mariňáci, Roveři, Příboj, Rowers a Karabina. Překvapivě nenajdeme ani u brněnských skupin moc hantecu ani exotických témat, překvapivě nepřevažují ani témata přírodně místopisná. Brněnští trampové se v písních zabývají především vztahovými otázkami na hudebním půdorysu spíše konzervativně tradičním – ani hudba není příliš znatelně inspirována vlivy z jiných žánrů než z pražské trampské oblasti – písně českých trampů ti brněnští původně přebírali, ale záhy začali skládat vlastní, a tak se u nich z hlediska inspirace projevuje už jen zprostředkovaný vliv kořenů trampské muziky „pražské", a naopak výraznější roli hraje moravská melodika. Při uceleném poslechu alba zaujme také to, jak od srdce písně interpretům jdou a jak interpreti slouží písni – a ne naopak, jak u mnohých současných moderních kapel slýcháme.
Na písničkách je samozřejmě znát, že byly realizovány i natáčeny v amatérských podmínkách před 40 a více lety, tím větší je ale i atmosféra, která na vás z těch písniček dýchne. Instrumentace i vícehlasy jsou autentické a nezaměnitelným způsobem tvoří most mezi trampskou historií a současností, ať již tou jejich, tedy s dobou, kdy vznikaly, tak i s tou aktuální, naší. Většina písní je spíše ve volném tempu a hodně se klade důraz na precizní, už tehdy trochu staromódní vokály. Nechybí mírný humor, třeba hned v první písničce, romantika je samozřejmostí. Najdeme samozřejmě i několik „celostátních" písní, a tady stojí za porovnání, jak máme my v Praze naposlouchány naše verze s verzemi na tomto CD.
Album má i velmi příjemný booklet, plný zasvěcených věcných informací i dobových obrázků, plně sloužící věci.
Volání větru – jihomoravské trampské legendy, FT records 2005, 66 min.
