Pamatujete? Takhle se jmenovala v osmdesátých letech holandská formace, která dělala remixy hitů slavnějších. Vypůjčil jsem si ten název čistě náhodně, i když je vlastně pravdivý – hvězdy našeho folkového nebe slaví 45. narozeniny a nadělily sobě i posluchačům další CD – už sedmnácté řadové, počítám-li dobře.
Ano, jedná se o Spirituál kvintet a CD Křížem krážem. Úctyhodná je nejen ta doba, jakou skupina působí na naší scéně, ale i to, že je to z velké části personálně stále tatáž kapela (oni například Kučerovci existují ještě déle, ale Václava Kučeru už nepamatuje snad kromě V. Hromase nikdo). Úctyhodná je i vyrovnanost onoho působení – jak po stránce kvalitativní, tak po stránce popularity, a také z hlediska osvětového. Ne nadarmo se říká, že český folk slaví rovněž 45. narozeniny.
Zatímco mnozí oslavují menší výročí kompilacemi z dob, kdy byli plni sil, Spirituál kvintet jakoby chtěl ukázat zbrusu novým CD, že na vrcholu sil stále je a ještě dlouho hodlá setrvat. Ostatně, nově příchozí členové skupiny v sobě snoubí zkušenost z podobné formace (J. Cerha – C&K Vocal) s mladistvým elánem (J. Holoubek, též Reliéf, a do partů plánovaných pro K. Zicha se postupně usazuje).
Na desce je přeci jen trochu znát, že je to dárek nejen posluchačům, ale i skupině samotné – větší přednost dostaly písně, ve kterých se Spirituál kvintet může „ukázat", které si může naplno „užít" (Stovky cest, Slyš). To je někdy na škodu pro laickou posluchačskou veřejnost – na CD tak trochu chybí výrazný velký melodický hit. Blíží se mu například úvodní Babylónská věž (autoři Cerha/Tichota) nebo Bláznů svátek či částečně Ukolébavka, a pokud posluchač vydrží do druhé poloviny písně, tak i Ruku mi dej. Navíc možní kandidáti na hit přicházejí až v druhé polovině CD, zatímco první část může na posluchače působit až moc akademicky. Věci typu: Já se těším…, nebo Autobusy přijíždějí či Pískající cikán, které chytnou na první poslech, tam prostě tentokrát nejsou.
Naopak předností je, že kapela vybírala snad ze všech svých dosavadních žánrových zdrojů, přijdou si na své nejméně jednou písní všichni počínaje milovníky renesance až po příznivce černošských pracovních písní, a také to, že si zachovala i jemný smysl pro humor, jak v textech (Babylónská věž), tak v průvodním slově (vysvětlení k Durandarte) nebo v dramaturgii (zařazení skladby Dál už nic na konec CD). Ukazuje, jak ovládla kouzlo hrátek s češtinou (Ukolébavka) či s hudebním kontrastem (Ruku mi dej). Vcelku úspěšně dokáže i historický materiál aktualizovat moderním slovníkem (Babylónská věž). Hlasová exhibice jednotlivých členů je samozřejmostí, posluchač místy neví, na který hlas se více soustředit, aby si vokály vychutnal. Instrumentace je prostá, tradiční a ukazuje, že aktuální slovo k dnešku nemusí být doprovozeno rockovými rekvizitami, jak se někteří plenitelé lidové hudební pokladnice stále ještě domnívají. Ta síle je prostě ve zkušenosti a zkušenost přichází s léty. Že to funguje, dokazuje Spirituál kvintet už dlouho.
Už jsem se bál, že letos nebude deska na plný počet deseti hvězdiček. Po CD Křížem krážem se již nebojím.
Spirituál kvintet: Křížem krážem, BMG 2005, 43:22
