Press "Enter" to skip to content

The Frames

19. 11. 2005 od 20.00 (Divadlo Archa – Praha)

20. 11. 2005 od 21.00 (Fléda – Brno)

 

Vstupenky na pražský koncert k stání za 440 Kč v síti Ticketportal, online na www.ticketportal.cz a hromadně na tel.: 222 246 283. Vstupenky také v prodeji v pokladně Divadla Archa.

Vstupenky na brněnský koncert za 250 a 290 Kč v síti Ticketstream a v běžných brněnských předprodejích.

 

Glen Hansard, předtím než se stal profesionálním zpěvákem, opravoval kamarádům z ulice kola. Někteří z nich se následně stali členy jeho kapely…

 

The Frames jsou v současnosti jednou z nejpopulárnějších kapel doma v Irsku, ale nejen tam.

V irsku se již dvakrát stali skupinou roku, Glen sám byl kritiky označen za největší talent tamní rockové scény. Na koncerty si je vyžádal Bob Dylan, hráli s Van Morrisonem, Nickem Cavem, Coldplay, Frankem Blackem. Mnozí je odvážně označují jako nástupce jejich slavnějších krajanů – U2.

Pro letošní rok připravila kapela již šesté řadové album, které pod názvem "Burn The Maps" vyšlo 8. února (u nás Maximum Underground). The Frames se do Čech rádi vracejí a dobře znají pražskou klubovou scénu.

 

Glen Hansard jezdí překvapivě odpočívat do Valašského Meziříčí. Tohle malé město na severu Moravy už třetím rokem vyměňuje za rodný Dublin.

 

Tento rok v únoru mohli fandové vidět The Frames ve vyprodaném Divadle Archa, kde strhli publikum už první písní. Není divu, že hlad po The Frames přináší další koncerty, tentokrát první opět v pražském Divadle Archa a druhý v brněnském klubu Fléda. Oba se uskuteční v rámci světového turné The Frames.

 

Nezbývá než pozvat na jedinečný zážitek z nádherných melodií a neskutečné energie kapely, která je už nejen u nás pojmem.

 

Více o The Frames najdete na http://www.theframes.ie

 

 

The Frames… historie


Na cestě kolem zeměkoule

Lídr skupiny The Frames Glen Hansard je zvyklý hovořit v obrazech. Když říká, že "v dětství nebyl dobrý v žádném sportu – kromě běhu na dlouhé trati" a snad stále že ještě je", zcela jistě tím nemíní ranní jogging, ale svou hudební kariéru. V jedné ze svých písní zpívá: "Chceš-li, aby slunce svítilo celý den na tvou tvář, musíš s ním obletět kolem země", v rozhovoru pro tisk řekl, že "když je zeď před tebou příliš vysoká, musíš obejít celou zeměkouli, aby ses dostal na druhou stranu". A tak Glen Hansard běží, lítá a sveřepě šlape již dvanáct let.

 

Nejhorší kontrakt v historii rocku?
Glen Hansard (nar. 1971) je Dubliňan se vším, co k tomu patří: zvláštním akcentem, vzpomínkami na na šťastné dětství, prožité v ulicích tehdy nepříliš bohatého města, a s láskou ke všem klubům a nárožím, kde se hrála a stále hraje "živá" hudba. Ta jej provázela od malička i v rodném domě. Matka mu před spaním zpívala písničky Leonarda Cohena, její bratr, Glenův strýc, ho zaučoval do hry na kytaru, bral jej na první hospodská hraní a taky mu daroval elektrického Fendera Telecaster, nástroj, na který Hansard hraje dodnes.
Ve třinácti už Glen věděl, že to nejdůležitější v životě je hudba, přestal chodit do školy a zahájil svou pětiletou dráhu dublinského pouličního zpěváka. Vedle irských tradicionálů a folkové klasiky se v jeho repertoáru postupně začaly objevovat vlastní písně. Čtyři z nich mohl díky pochopení maminky, která si na zaplacení studia půjčila peníze, nahrát v profesionálních podmínkách. Když se v roce 1990 dostaly tyto demosnímky do společnosti Island Records, ta příliš neváhala a neznámému, leč nesporně talentovanému muzikantovi nabídla smlouvu na desku, nahranou ovšem s kapelou. Hansard posléze uzavřenou smlouvu označil za "jeden z nejhorších nahrávacích kontraktů v historii". Skupina s názvem The Frames, poskládaná z Hansardových kamarádů z ulice, hospod a malých klubů, nicméně poprvé vystoupila na festivalu v západním Irsku v září 1990 a její singl The Dancer vzbudil pozornost mj. i dřívějšího manažera Pogues a Thin Lizzy Franka Murraye, který skupině nabídl spolupráci. První Album "Another Love Songs" skupina natáčela s ex-producentem Pixies Gilem Nortonem více než rok, očekávanou pozornost hudební veřejnosti ale nevzbudilo. Skupině navíc ani nepřály okolnosti – odešel basista John Carney a byl nahrazen Grahamem Downeym, houslista Colm Mac Com Iomaire (nar. 1971) onemocněl, skupina zrušila americké turné a nakonec po velkých změnách u Islandu spolupráci s touto společností přerušila. V roce 1990 Hansard ještě stíhá natáčení jedné z hlavních rolí kultovního filmu Alana Parkera Commitments o počátku a konci dublinské soulové kapely. (O devět let později z důvodu práce na třetím albu odmítá nabídku na natočení "Commitments 2", podpořenou honorářem půl milionu liber.)

 

Fitzcarraldo – tlačit loď na vrchol hory
Malý zájem o debutové album Hansarda vybudil nejen k nebývalé koncertní aktivitě, ale i psaní nových písní. V první polovině 90. let mají vystoupení Frames již gloriolu něčeho výjimečného a hovoří se o nich v celém Irsku. Peníze, vydělané těmito koncerty, Frames investují do nahrávky druhého alba, k jehož titulní písni Fitzcarraldo Hansarda inspiroval stejnojmenný film německého režiséra Wernera Herzoga s nezapomenutelným Klausem Kinským v hlavní roli. O nahrávku vzápětí projevuje zájem vydavatelství ZTT, také se hovoří o (neuskutečněném) přetočení některých písní Stevem Albinim. Deska vychází posléze po studiových úpravách v roce 1996. Oproti debutovému albu Hansardův hudební rukopis nabyl ještě na osobitosti, původní divoké, emocionální pojetí písniček dostává svůj protipól v klidnějších polohách a dozvuky hudebních vzorů Pixies, U2 či Led Zeppelin jsou čím dál víc odsouvány do pozadí. Fitzcarraldo kromě strhující titulní písně nabízí řadu dalších, jež dodnes tvoří základ koncertních vystoupení Frames: Revelate, Angel at My Table, Monument, Your Face – všechny plné obecných sdělení prostřednictvím niterných osobních zážitků a vzpomínek. Svou tvůrčí metodu Hansard popisuje slovy: "Mé písničky jsou často jakési předpovědi. Prostě jen otevřu ústa a zachycuji, co z nich vychází. Po šesti měsících pak zjistím, co se mi to vlastně ta píseň pokoušela sdělit". Deska tentokrát sklidila pochvalné mručení kritiků, ale opět komerčně neprorazila. Po jejím vydání přichází do kapely nový basák Joseph Doyle (nar. 1977), drobný mladík s punkovou minulostí a sametově něžným hlasem.
Protože se Frames od nahrávací společnosti nedočkali peněz na výrobu videa ke svým písním, pomohli si sami. Na poště, kde pracoval jejich přítel v ochrance, natočili na bezpečnostní kamery obraz k písni Revelate s Hansardem coby bankovním lupičem s kapelou za zády. Dotočení zvuku a střih zajistili zdarma kamarádi kapely a vznikl tak nejlevnější klip v historii MTV (vysílal se v rámci "indie hitparády") přišel na 2 libry, což byla tehdejší cena videokazety.

 

S dábly netančím
Třetí album Dance the Devil vychází v roce 1999 již na značce ZTT/Universal. Během jeho nahrávání se objevuje nový bubeník, psycholog a učitel hry na bicí nástroje David Hingerty (1968), se kterým se kapela potkává při krátkodobém pobytu v Praze. Jeho styl hry je k Hansardovým písním vlídnější, technicky vybroušený a přehlednější. Nový, bohatší zvuk kapely je tvořen i kytarovým experimentátorstvím zakládajícího člena Frames Davida Odluma a také použitím harmonia, diktafonu a samplů. Deska obsahuje jednu silnou píseň za druhou: Perfect Opening Line, Seven Day Mile, Plateau, God Bless Mom, Rent Day Blues. Úvodní riff písně Pavement Tune stejně jako jeho strhující pokračování skladbu bez přehánění řadí k pilířům rockové hudby posledních čtyřiceti let. Energie, která z této písně prýští, odpovídá Hansardově zlosti na nahrávací společnost, kterou v této době prožíval, a o níž píseň vlastně je. Balada Star Star je naopak křišťálově čistým proudem horské bystřiny, jež začíná malým pramínkem a končí jako zpěněný, divoký tok očistné hudby. Album definitivně potvrzuje postavení Frames jako jedné z nejlepších irských kapel, dostává se mu pozitivního hodnocení britských a amerických publicistů, Melody Maker o něm hovoří jako o adeptu na desku roku, chválou nešetří ani Rolling Stone.

 

Konečně svoboda!
Hansardovo rozčarování ze spolupráce se společností ZTT/Universal, pramenící z neustálých zásahů do tvůrčí činnosti kapely a zároveň z neschopnosti a neochoty poskytnout Frames slušné koncertní zázemí a albu odpovídající servis, včetně kvalitní distribuce, jej vzápětí po vydání Dance the Devil vede k odchodu od firmy a založení vlastního labelu Plateau. Během roku 2000 skupina poprvé svobodně, bez omezení a doporučení natáčí s producenty Karlem Odlumem a Craig Wardem písně k albu For the Birds. Na sklonku roku s natočeným materiálem odjíždí do Chicaga, kde deska dostává ve studiu Steva Albiniho (producenta poslední studiové desky Nirvany) konečnou podobu.
V prosinci Glen Hansard, unavený desetiletým "během" i osobními problémy, propadá krátkodobé krizi a pochybách o sobě samém. Po společném vystoupení s Tindersticks kapele oznamuje, že končí. Sám tuto situaci popisuje následovně: "Řekl jsem klukům, že jdu domů a najdu si pořádnou práci. Že s tou deskou nechci mít nic společného. Že tyhle písně jsou tak zaplněny mými emocemi, že jejich tíhu nemůžu dál nést. Že si nejsem jistý, jestli je to ta deska, na kterou jsem celou tu dobu čekal. Pak jsem přišel domů a nahrávku si pustil. Najednou jsem věděl, že je skvělá, to nejlepší, co jsme kdy udělali. Vrátil jsem se zpátky a omluvil se. Říkám – je proklatě dobrá – jdeme do toho".
V dubnu 2001 vydané album For the Birds se během několika dnů vyšvihlo na šestou příčku irské Top Ten. Během následujících týdnů z pultů nenávratně zmizela i předchozí tři alba. Frames se vydali na občas přerušované "For the Birds" turné, v Irsku vyprodali každý sál, ve kterém se objevili, jejich vystoupení na festivalu ve Wittness se stalo legendou. V červnu kapela koncertovala v České republice a na Slovensku, na podzim měla odletět na několikatýdenní turné do Ameriky. Všechno vypadalo ideálně. V říjnu ale ohlásil odchod z kapely její zakládající člen, kytarista David Odlum, který se rozhodl plně věnovat hudební produkci a spolupráci s novou hvězdou irské hudební scény, Gemmou Hayes. V listopadu však kapelu potkává horší rána: její "rodinný přítel" a pro Glena téměř bratr, nadějný zpěvák a kytarista Mic Christopher při úspěšném turné s Waterboys umírá po úrazu hlavy. Hansard je zdrcen, ještě sbírá sílu a vystupuje na koncertě v Dublinu místo Mica – s jeho repertoárem, ale americké turné je odvoláno. Nad tím, co bude dál, se objevují otazníky.

 

Běží se dál
Chvála alba For the Birds od irských kritiků na sklonku roku dostává podobu ocenění nejlepšího světového rockového alba 2001. Za nejlepší desku jej označují i čtenáři irské obdoby Rolling Stonu, respektovaného periodika Hotpress. Album bez jediné rychlé písně, zato však s křehkými baladami Lay Me Down, What Happens When the Heart Just Stops, Giving Me Wings, Mighty Sword nebo stupňovaným napětím a smutkem naplněnou skladbou Santa Maria (o konci Hansardova oblíbeného malíře Egona Schiele) v Irsku přesvědčuje i poslední pochybovače. Frames v prosinci ohlašují záměr přijet do České republiky a vyprodávají zde pět koncertů. Počátkem února odlétají na šestitýdenní turné do Ameriky, kluby, především na východním pobřeží, ve kterých vystupují, jsou pravidelně zaplněny, musí se přidávat představení, pochvalně se vyjadřuje např. i Washington Post. Kapela sklízí "standing ovations" i na tradičním texaském festivalu South by South West. Běh, chůze i let tak pokračují dál". Neboť podobné chvály se dostalo i zatím poslednímu albu Burn The Maps (2004).