Press "Enter" to skip to content

Hromosvod práskal až moc

„Zkoušeli jsme se dostat na Zahradu, ale Juppovi vadily naše bicí," vysvětloval kapelník Ondra Fencl, proč jsem letos tuhle kapelu v Náměšti na Hané nepotkala. Nejsem Jupp, ale asi bych z listopadového koncertu Hromosvodu v hospodě Na Slamníku taky měla bez bicích větší zážitek.

Tím určitě nechci říct, že by bubeník neuměl hrát nebo že by koncert byl špatný. Ale kvůli příliš hlučným bicím zanikala slova písní, takže jsem nevěděla, o čem se zpívá. Mrzí mě to, protože to, čemu jsem rozuměla, znělo sympaticky.

Protože jsem před necelým měsícem byla na koncertu Trabandu, mohla jsem trochu srovnávat. Obě kapely mají za sebou deset let existence a hrají v podobném stylu, i když Traband má mnohem víc dechových nástrojů a Hromosvod je zase trochu víc kytarový. Hlavní rozdíl vidím v tom, že Traband je sebevědomá a zaběhnutá kapela s profesionálním projevem, kdežto Hromosvod je pořád ještě hudební „adolescent".

Tím myslím působení na diváky, hudebně mu není co vytknout. Těžko někoho jmenovat, mě zaujala hlavně houslistka Hanka Vyšínská. Výborná byla hostující hobojistka Olga Bartoňová, a abych nekřivdila bubeníkovi Vítkovi Vébrovi, i on předvedl, že umí hrát s citem a zajímavě. Ale hlavně v průvodním slově kapelníka bych snesla asi trochu víc uměřenosti a ve vstupech hostujícího Martina Přečka naopak stopu lepší přípravy. To jsou detaily, ovšem někdy právě detaily rozhodují o tom, jestli se kapela ze Slamníku dostane časem do Rock Café nebo Lucerny.

Z písniček se mi moc líbila upravená verze Pískajícího cikána a také Kříže se pěkným sólovým zpěvem Martina Přečka. Názvy dalších jsem se pokusila najít aspoň na webových stránkách kapely, bohužel se mi to podařilo jenom u dalších dvou nebo tří (Konečná, Omamá, asi ještě Beruško). U dalších si nejsem jistá, to proto, že jsem si přes bicí prostě neměla šanci zapamatovat žádný charakteristický kousek textu.

Doufám, že příští vystoupení Hromosvodu se odehraje na méně odlehlém místě. Cesta z Hradčanské ke Slamníku ztemnělými ulicemi byla docela adrenalinová. Ale zase musím pochválit, že se v sálku nekouřilo a že diváků dorazilo tak akorát (odhadem čtyřicet).

Hromosvod, hospoda na Slamníku, 15. listopadu 2005.