Press "Enter" to skip to content

Když je z čeho vybírat…

V minulém článku jsme si ukázali, jak se kompilovat nemá, nyní nabídnu trojici tipů na výběry, kde se kompilátoři předvedli v dobrém až výborném světle. Jasně, měli z čeho vybírat, ale stejně – jistou dávku invence je třeba mít, i když jsou archívy plné. Navíc z níže uvedených příkladů tak jasně nečiší touha zbohatnout, spíš potěšit, samozřejmě, za co nejméně peněz, ale na to už se zlobit nelze.

Hana a Petr Ulrychovi vydávají dvojCD Písně s podtitulem To nejlepší z let 1964-1997. Na jednom nosiči je písní 20, na druhém 16, oba se pohybují kolem hodiny, a tudíž by se na každý ještě něco vešlo. I tak by to nebylo zdaleka vše, co by nemělo z jejich repertoáru zapadnout. I tento průřez je však časově a vývojově reprezentativní: Začíná se skladbou Osudu kolo se nedotočí, pokračuje se například písní Seď a tiše poslouchej, dále Nechoď do kláštera, přes Eržiku, Javory, Jízdu králů či Bylinky, a končí se skladbou O naději a bonusem Díky za každé nové ráno. Už jen z tohoto namátkového výčtu je patrné, že album poskytne představu o cestě, kterou Ulrychovci ušli, o vývoji a kontinuitě jejich tvorby, dokonce i o vývoji  „okolní" hudby. Samozřejmě že i o jejich autorském a interpretačním umění, ale to zdůrazňovat v jejich případě mi přijde jako nosit desky do vydavatelství.

Druhé CD, které si zasluhuje pozornost, je deska Karla Zicha Balady. Přináší 75 minut nehitových, leč o to působivějších písní tohoto zpěváka z větší části jeho pěvecké kariéry, a právě ten výběr signalizuje, že tentokrát nešlo o posmrtný tanec na hrobě interpreta, jak v případě některých kompilací, které se vyrojily po jeho úmrtí. Netvrdím, že na CD jsou evergreeny, na některé písně si již dokonce ani nevzpomínám podle názvu ani po prvním poslechu, ale to celkem moc neubírá ze skutečnosti, že je to CD sestavené za zajímavých perel či perliček. Být nad věcí, Přiznávám, Poselství dětem nebo Napíšu pár taktů či Penzion blues – jen pár skladeb, které napoví o úrovni výběru. Žádné Alenky či Parády. Jsem v pokušení říct, že tady se pozná, kdo měl jaký vztah k Zichovi, podle toho, jakou kompilaci bude doma mít. Toto CD i předchozí desku vydal Supraphon.

Nakonec ale to nejlepší – Havěť všelijaká je CD z dílny Indies. Úplně jsem koprněl, když jsem četl seznam 31 písní a interpretů, a hlavně jsem oceňoval ten nápad. Najdeme tam psy, kuny, slony, svině, zajíčky, ježibaby, kobry i obry, lenochody, blechy, defilé nejrůznějších mořských potvor, kozly, laně, labutě i kočky. Díky preciznímu vyhledání písní k tématu nepůsobí ani rozdílný přístup jednotlivých interpretů či jejich žánrové usazení rušivě – vedle sebe jsou Ivan Mládek se svým Defilé u moře a Karel Plíhal s Kluzištěm – v podání Richarda Krajča, nebo Jan Burian a Psí kusy či Hradišťan: Zajíček běží nebo Samson s Laněmi a Jana Kirschner se Zajícem. Aleš Háma nebo bratři Ebenové vedle Romana Dragouna či Majerových brzdových tabulek. Téma je natolik nosné, že se stírají žánrové rozdíly mezi písněmi i interprety. A přitom to mohlo Indies nazvat Největší pecky nezávislého folku č. 1,2,3, a bylo by vymalováno. Nebo tam mohli shromáždit chronicky známé písně typu Koně vraný a mít kasovní trhák. Přeji tomuhle CD, aby kasovním trhákem bylo – české publikum by tak aspoň trochu ukázalo v prodejnách vkus.

 

Hana a Petr Ulrychovi: Písně z let 64-97, Supraphon 2005, 56:18 a 66:21 *********

Karel Zich: Balady, Supraphon 2005, 75:23 *******

Havěť všelijaká: Havěť všelijaká, Indies 2005, 67:25 **********