Album otevírá čistě folklórní motiv Ej ráno, který po půl minutě střídá poctivá rocková vypalovačka Ženění. Následuje temně syrové Vězení, dravě vygradovaná Kapusta, klidný, v hypnotickém rytmu se ubírající Měsíček, rozpustilý Ej hájek, bohatýrské Červené vínečko. Tak bych mohl pokračovat, co píseň, to jiná nálada. Přitom vše drží pohromadě, o což se stará již zmíněný svobodný přístup bez mindráků a spekulací.
A tak tu, díky bohu, máme starý dobrý Pod Černý vrch. Opět dokonalá souhra skvěle šlapající rytmiky s pro kapelu tak charakteristickými elektrifikovanými houslemi a violou. Hráčské mistrovství prokazuje šestice muzikantů a pětice hostů v řadě instrumentálních pasáží, výborně poskládané vokály mají široký výrazový rejstřík. Obrovská energie, nasazení, časté změny rytmu i tempa, náležitá gradace i vnitřní propracovanost jsou pak pro PČV samozřejmostí.
Náladou vychází kapela z lidové hudby, ale posouvá ji často až do zběsilých rovin, o kterých se jiným podobně zaměřeným formacím může jenom zdát. Vždyť také podtitul desky zní: „Jak zakroutit folklóru krčkem". I z toho je patrné furiantství muzikantů, kterým však zároveň nechybí pokora k tradicím.
Muzika Vrchu se skládá z vlastních melodií Jiřího Kubíčka a lidových textů. A ty jsou, jak už to u folklóru bývá, vtipné, hravé a navíc pravdivé. Větší prostor tentokrát dostaly humorné texty typu „Ženění ženění/horší než vězení. Z vězení pomůže/od ženy nemůže." Pod Černý vrch tak natočil další po všech stránkách vydařenou nahrávku, která zase na dva roky obsadí můj přehrávač. Budu si to užívat.
Pod Černý vrch: Ženění, vydala Areca multimedia 2005
(Ej ráno – Ženění – Vězení – Kapusta – Měsíček – Ej hájek – Červené vínečko – Viktorín – Šibeničky – Počkaj, smrti – Ženička – Havran – Tělo – Milenci v texaskách)
