Press "Enter" to skip to content

Kovboj z Lucemburska

Nějak se v Pavlu Wožniakovi nevyznám. Tituluje se již podruhé Muž se srdcem kovboje, ale jeho sláva spočívá hodně, hodně v popové minulosti. CD, které s tímto titulem vyšlo, budí zdání novinky, protože písnička Účetní Buřinka Platt je označena jako Hit Bonanzy Countryrádia, což je relativně nová záležitost, sice potěšující, ale také trochu účelová. Jinak je totiž na albu jediná nová/jiná píseň, a to bonus Harmonie v Harmony.

Na obalu a bookletu se sice prezentuje na koni a v kovbojském oblečení, ale další fotka na albu ukazuje P. W. spolu se Stevie Wonderem, jak mu P. W. sekunduje s kytarou. Rovněž výčet úspěchů je z poloviny osmdesátých let (zpěvák státu Lucembursko z roku 1984 a spolupráce s Helenou Vondráčkovou na desce Skandál), což je dnes spíše již kontraproduktivní reklama, a navíc jej to umisťuje spíše do nejpopovější odnože evropského středního proudu.

Nu a co najdeme na desce – hit o účetním a hned k němu druhou verzi, využívající stejných postupů, jen s jiným textem – tohle klonování hitů je pro pop typické, v country však moc nefunguje – účetní zůstává osamocen, z písně Svatební dar kůň se hit nestal. To už je na tom lepší úvodní Hattie, která skrývá zajímavou kombinaci příběhu a vyznání s přiměřenou melodií, nebo výrazně melodická a šťastně napadnutá titulní píseň.

Ale také si v dalších písních všimneme převahy pouze přímočaře vedených příběhů s nádechem patetické romantiky (Blizzard a ještě více Třicet dnů, tady kapesníky nestačí, vemte si k poslechu rovnou mycí houbu), což v jednom, dvou případech může být hezké, ale deska se tím zajímavě nenaplní. Instrumentace rovněž očividně stále vychází ze zkušeností evropského popu – ne že by to bylo špatně, ale country se tímhle neošidí, jakkoliv bude mít P. W. zřejmě slušnou nájemně studiovou praxi. Autorem písní je v naprosté většíně sám zpěvák a jeho rukopis je tím velmi zřetelný, až ta zřetelnost přechází v jednotvárnost. Je zajímavé, že právě v písni Účetní Buřinka Platt, která se stala hitem, zpívá P. Wožniak ve zcela jiné, civilnější poloze než ve většině ostatních písní, a také instrumentace je udělána s vtipným nápadem v mezihrách. Jestli by tohle nebyla cesta, jak dál…

Když jsem poslouchal před pár lety první verzi této desky, byl jsem jí přiměřeně uspokojen. Její reedice, respektive resuscitace pomocí aktualizace jednoho údaje a jedné písničky navíc ale ukazuje pravdivost přísloví "dvakrát do téže řeky nevstoupíš". Co stačilo tenkrát, dnes již nestačí. Je chvályhodné, že se Pavel Wožniak snaží udržet v povědomí countryového posluchačstva, leč zdá se, že osud "hvězdy jednoho hitu" je neodvratný. Počkáme na třetí desku.

Pavel Wožniak: Muž se srdcem kovboje 2005, 39:37, hodnocení: ***