Martina McBride je úspěšná u posluchačů, diváků, kritiků i kupců desek. Prodala na 10 milionů alb, měla 6 hitů číslo 1 a získala i ocenění CMA – nejlepší zpěvačka. Její Den nezávislosti oceněný v roce 1994 byl navíc i na 8. místě mezi stovkou nejlepších countryových písní v USA.
Jakkoliv je M. McBride zaškatulkována v kategorii country, upoutává pozornost i těch posluchačů, kteří mají rádi silné melodie a kvalitní hlas bez ohledu na žánry. Tím Martina disponuje a je si toho vědoma – a navíc věnuje patřičnou pozornost i obsahu svých písní a desek a své pódiové prezentaci. Všestranná umělkyně s komplexním přístupem k práci, chtělo by se říct, ale v tom také spočívá tajemství jejího úspěchu. Už není je účastnicí hitparád, ale i jakýmsi standardem současné americké populární hudby.
Martina McBride je úspěšná u posluchačů, diváků, kritiků i kupců desek. Prodala na 10 milionů alb, měla 6 hitů číslo 1 a získala i ocenění CMA – nejlepší zpěvačka. Její Den nezávislosti oceněný v roce 1994 byl navíc i na 8. místě mezi stovkou nejlepších countryových písní v USA. Ona sama slávu přijímá skromně a říká: "Ta píseň mi byla seslána a já jsem jen nástrojem pro její realizaci."
Základ kariéry Martiny McBride je na přelomu osmdesátých a devadesátých let, do Nashvillu přišla se svým manželem Johnem, který je také činný v hudebním průmyslu, v roce 1990. Oba o rok později přijali práci u Gartha Brookse – John jako produkční pro koncerty a turné a Martina jako prodavačka triček na koncertech. I tak ale začíná kariéra – Garth si všimnul, že má pro country cit i hlas, natočil s ní demosnímek, a ten zaujal gramofonovou firmu. Měla totiž hlas, který firma RCA už nějakou dobu hledala.
Martina McBride však vedle své kariéry zvládá perfektně i svou rodinu, a může tak být vzorem pro americké ženy i v této oblasti. Má dvě dcery a bere je s sebou na turné proto, aby na ně měla vliv, aby nevyrůstaly jako dříví v lese. To ale také znamená, že na větší turné jezdí zásadně v době školních prázdnin. "V rodině nejsem velká hvězda," říká Martina. "V rodině jsme si všichni rovni a já jsem prostě máma," vysvětluje. Je jasné, že Martina McBride se angažuje i v řadě dobročinných a humanistických spolků v USA, není však bojovnicí za práva žen nebo něco takového – naopak: "Být ženou je jedinečné, zvláštní a je přirozené, že nemůže chtít mít úplně všechno stejné s muži," vysvětluje.
Martina McBride bývá občas srovnávána s Rebou McEntire a k tomu říká: "Reba je pro mě velký vzor, je to pro mě čest už jen být s ní srovnávána, ale čeká mě ještě velký kus cesty abych byla jako ona." Nutno dodat, že Martina má svou kariéru plně v rukou a nikdy se nedala ovládat producenty nebo vydavatelstvími – ostatně její umění jí to dovoluje.
