Jediná dvaačtyřicetiminutová skladba s banjem, dobrem, mandolínou, baskytarou, obvyklými kytarami a zpěvem v tempu o něco rychlejším, než je střední, kde každý nástroj zná svou tradiční instrumentační úlohu, kterou má v bluegrassu, a drží se jí po celou dobu a která velmi slušně graduje v posledních 4 minutách a 23 sekundách změnou atmosféry do působivého temna, v níž jsou tři dobré textové okamžiky – ten o významu tabáku pro udržení rodinné soudržnosti, ten o děravým chlapovi (i když ten už odněkud znám) a ten o Karetním hráči, kde jsou i slova „sráč" a "bordel", následované několika texty o autech (Sentinel a Pontiac), zatímco na ostatních textových místech řeší vztahy dvou lidí nebo existenční proletarizační problémy USA dvacátých let, přičemž se k tomu i přiznává v průvodním slově na jednoduchém bookletu, v němž autor všech písní J. Šretr také vyjadřuje přání, že když jediná píseň chytne za srdce, tak CD úlohu splní (stalo se, splněno), a jinak stručně popisuje to, o čem se na různých místech ve skladbě potom zpívá, přičemž ovšem texty přiloženy nejsou, takže to působí tak, že vlastně průvodní slovo ani není míněno vážně, tudíž je ho třeba chápat s nadhledem, což by mohlo signalizovat, že ani kapela se nebere moc vážně a hraje to, co umí, hlavně pro radost, navzdory už zmíněným textovým závažnostem – takové je CD skupiny Sentinel „Tohle tě nezabije", o němž jste recenzi, která je strukturována stejně jako výsledný dojem z CD samého, právě dočetli.
Sentinel – Tohle tě nezabije, vydal Good Day Rec. 2004
Celkový čas: 42:00, hodnocení: ****
Sentinel – Nebeské váhy – Virginský tabák – Děravej chlap – Tohle tě zabije – 1920 – Pár slov – Pontiac – Cestou domů – Nic víc a nic míň – Já tě hlídám – Deka – Karetní hráč.
