Press "Enter" to skip to content

Madera

Strhující latinskoamerické rytmy, očištěné od nánosu jazzu, středního proudu nebo folku, který na ně navrstvili nelatinskoameričtí interpreti, hrané s živočišnou radostí z hudby?

Nebo do sebe zahleděná inspirace vzpomínkami na etnickou minulost, podpořená exhibičním, leč pro 99 % posluchačů nesrozumitelným zpěvem v cizím jazyce?

Nebo snad dozvuky bývalé slávy a pokus vařit z vody, když hlavní koření nás bohužel předčasně opustilo?

Každou z těchto vět se dá charakterizovat album Madera  Ivana Guttierreze, Tadeáše Mesanyho a spol. Dojem z CD bude asi dost záležet na schopnosti a ochotě vnímat hudební kulturu zdánlivě blízkou, ale v této formě docela vzdálenou. Na schopnosti uvědomit si, že to, co nám nabízejí a nabízeli čeští umělci jako „latinu", může být opravdu jen „české vnímání" této hudby. I v případě kladného naladění na stejnou vlnu ale zůstává poměrně obtížně stravitelný hudební materiál, i když na první pohled vypadá jednoduše a průhledně. Ale právě proto by se mohlo stát, že výsledný dojem bude chudý a jednotvárný. Drobné nuance latinskoamerické hudby nemusíme v tomto případě postřehnout, zvyklí na to, že v podání českých umělců je na ně vždy upozorněno a jsou vypíchnuty. Ale jsou tam. Zjistíme to po poslechu celého CD, kdy vám jednotlivé skladby nesplynou v jednu, ale budete si je pamatovat – byť některé v dobrém a jiné ve zlém.

CD je hodně o pocitech, lze se k nim ale bohužel dostat jen přes české překlady textů v bookletu, jak už bylo naznačeno v pasáži o hudební stránce projektu. Mimochodem, je zajímavé, že „Znal jsem jednoho muže" se jednou řekne „Conocia yo a un seňor" a podruhé „Verdes ojo como pozos de esmeralda" (první dvě písně). Texty jsou hodně abstraktní poezie, škoda, že některé zlehčují nepatřičné ilustrace, např. zvuky přijíždějícího vlaku v písni Sen z vlaku, kde přitom o vlak vůbec nejde (jde tam o hlas, ne ale hlas vlaku).

Zpěv I. Guttiereze je místy až provokativně drzý, místy dovede romanticky pohladit. V paměti ale zůstane spíše ta „protivnější" poloha, právě proto, že melodicky a instrumentačně není pro české ucho kompenzována. Chybí třeba výrazná sóla (kromě zpěvu), což je na jednu stranu škoda a negativum, na druhou stranu se tato skutečnost dá interpretovat i tak, že hudebníci slouží celku. Ať tak nebo tak, jsou službou celku zaujati tak, že s na komunikaci s posluchačem moc sil nezbývá.

No, jak vidíte (a třeba i uslyšíte), není to jednoduchá deska. Ale ani označení rozporuplná na ni nesedne. Skladby zahrány živě možná uchvátí. Doma si pusťte alespoň video inspirované Latinskou Amerikou či Španělskem, které podbarvíte hudbou z tohoto CD. Pak by to mohlo fungovat. Aspoň na někoho. Ale tahle muzika normálně strhuje davy. Čím to je? Co tady chybí? Jen jiskra nepřeskočila?

Madera, Indies 2005,  I. Guttierrez, T. Mesany a spol., 50:35

Názvy písní dle překladu (zpívá se v originále): Láska ke slunci, Bez ní, Sen z vlaku, Hurikán, Dlouhá chvíle, Babylónská věž, Tahle strana Nikdy, Tváře ve snu, Anděl loučení, Na povrchu bytí, Východisko, Cizinec.