Press "Enter" to skip to content

Finále Dětské Porty 2006 očima potěšeného porotce

logoDětská Porta se letos konala již popatnácté. Měl jsem tu čest být na této akci letos jedním z porotců (spolu s Pavlou Marianovou, Janou Džexnou Tippmanovou, Jirkou Hoppem a dalšími) a byl jsem opravdu mile překvapen a potěšen. V dnešním článku nebudu popisovat výkony jednotlivých soutěžích. To bych musel článek rozdělit a přesunout do rubriky seriály.

Ale přesto chci o finále Dětské Porty 2006 napsat, a to z několika důvodů. Přestože se jedná o soutěž dětskou (i když – je zde kategorie 18 – 26 let…), objevilo se zde několik nesporných talentů. Jejich jména vám sice dnes asi nic neřeknou, ale myslím, že za několik let o některých z nich určitě uslyšíme mnohem častěji. A také chci napsat o Dětské Portě jako o akci veskrze lidské. Ale popořádku.

Finále Dětské Porty se konalo od 3. do 5. února 2006 v Divadle Pod Palmovkou. První den zabrali soutěžící oba sály divadla, druhý a třetí den se již veškeré dění soustředilo do velkého sálu. Soutěžící byli rozděleni do kategorií jak podle počtu osob (jednotlivci a dua jako jedna kategorie a skupiny jako kategorie druhá), tak podle věku (do 14 let, 15 – 18 let a 19 – 26 let, ve skupinách ještě byla kategorie do 14 let s pedagogickým doprovodem). Do malého sálu jsem se, vázán povinnostmi porotce, nedostal. Velký sál měl po zvukové stránce na svých bedrech tým Milan Aichynger a Karel Mrkvička. První jmenovaný výborně zvučil, ten druhý stavěl dětem mikrofony, děti k mikrofonům a ještě stihl svými průpovídkami bavit publikum.

A jací byli soutěžící? Hlavně zapálení pro věc. Těžko se srovnává kapela Skřítkové, kterou tvoří osmiletí caparti a bubnovat pomáhá za bubeníkem skrčený tatínek (nebo vedoucí), s kapelou Parapet, kterou tvoří děti přibližně čtrnáctileté. Těžko srovnávat skupinu Kamarádi, která je opravdu tvořena jedním oddílem a zpívají si asi hlavně u táboráku, s téměř profesionální kapelou 16 strun a šmytec.

Ale jak jsem již předeslal, některé osobnosti byly nepřehlédnutelné, ať již byly z jakékoliv věkové kategorie. Takže si určitě zapamatujte jméno Pavla Gajdošíková. Soutěžila sama jako písničkářka a svou kategorii vyhrála. Soutěžila i jako zpěvačka skupiny Yogurt, a protože jí to kapela dost kazila, obdržela "jen" uznání poroty za pěvecký projev. Pavla je takovou tou osobností, která se postaví na pódium, a hned je tam plno. Je vybavena zdravým sebevědomím a výborným hlasem.

Další zapamatováníhodné jméno zní Klára Šimková. Také ona soutěžila jak sama, tak i se skupinou (Jarmark). A i ona byla úspěšná. Coby písničkářka skončila na druhém místě, s kapelou na místě třetím. Její písnička Brouk navíc získala Autorskou Portu. (Tento týden jsme ji nasadili do hitparády Jednička Rádia Folk, a byť se jedná o velmi amatérskou nahrávku, vede si velice dobře – ve chvíli, kdy toto povídání píšu, je na prvním místě).

Dále bych rád upozornil na trio Maděrky – hlavně na jeho vůdčí osobnost, zpěvačku a kytaristku Radku Lienertovou. Pokud je vám jméno povědomé, možná znáte příbramskou kapelu Maděra… Zde bylo nejen na hlase, ale i na výběru repertoáru a na způsobu podání znát, že všechna tři děvčata jsou z muzikantských rodin. I tady jsem rozhodně zvědav na další vývoj.

A ještě na dvě jména bych rád upozornil. Prvním z nich je písničkářka Hanka Vosátková (vyhrála kategorii písničkářů 18 – 26 let). Zde je zajímavé, že přes některé chyby, které v jejím vystoupení rozhodně byly, byla schopná zaujmout celý sál tak, že naprosto ztichl a jen poslouchal. I to je dar, který muzikant potřebuje. Hanka hraje vlastní písničky a rozhodně stojí za to je slyšet. Příležitost k tomu budete mít 25. února na iFOLK JAMu, kam byla Hanka pozvána.

A skončím jménem chlapecké kapely. Ta asi byla ze všech soutěžících nejznámější, protože už v loňském roce soutěžila na Folkovém kvítku. Jedná se o kapelu 16 strun a šmytec. Mladí muži hrají repertoár oscilující mezi Čechomorem, Fleretem a Irish Dew, ale hrají ho rozhodně výborně. Pokud jde o instrumentální stránku, řekl bych, že zde není v podstatě co vytknout. Snad jen pochválit vynikajícího houslistu. Pokud jde o zpěv, je co zlepšovat hlavně ve výslovnosti a frázování. Ale jsou to jen drobnosti – někteří profesionálové mají mnohem větší problémy.

Tolik asi k muzikantům, kteří mě na Dětské Portě 2006 zaujali nejvíc. A teď k té lidské stránce soutěže a lidskosti jejích účastníků. V soutěži jednotlivců je v pravidlech uvedeno, že se soutěžící musí doprovázet na kytaru. Letos ve finále (se svolením ředitele soutěže) zpívali dva nevidomí chlapci s muzikou pouštěnou z CD. A zpívali skvěle. Když jsme se pak v porotě dohadovali o tom, jaké budou výsledky, měl jsem z ocenění těchto zpěváků trochu strach. Ono když vyhraje někdo, kdo má nějakou úlevu z pravidel, většinou se najde někdo, kdo se cítí ukřivděně, kdo brblá nebo si stěžuje. Přesto jsme Davidu Pražákovi udělili druhé místo a Lukáši Kakarovi uznání za pěvecký výkon. V neděli při vyhlašování výsledků to byli právě oni dva, kteří od svých soupeřů v zaplněném sále sklidili největší potlesk. Co k tomu dodat? Snad jen to, že díky takovým okamžikům nevěřím řečem o tom, jak je ta mládež horší a horší.

Hodinový pořad složený z nahrávek pořízených na Dětské Portě 2006 uslyšíte na Rádiu Folk v pořadu Folkoviny ve středu 22. února.

Finále Dětské Porty 2006, Praha – Divadlo Pod Palmovkou, 3. až 5. 2. 2006