Press "Enter" to skip to content

Oslava v Akropoli

Na všechno, co se týká produkce Jablkoně, se dokážu dlouho těšit. A co teprve, když jde o takový příslib, jakým je křest nového live CD Oslava. Spousta hostů, velká událost, slibovaná nevídaná produkce…

Palác Akropolis, kde měl křest probíhat, praskal 8. února ve švech. Dostavila se dokonce i Česká televize, takže komu účast nevyšla, nemusí házet flintu do žita. Bylo zajímavé se rozhlédnout, jaké publikum se na koncert dostavilo – kromě obvyklých všudypřítomných teenagerů nebylo výjimkou zahlédnout pokročilé seniory či seriózní páry středního věku. Vypadá to, že jablkoní munice zasahuje osoby bez rozdílu věku.

Koncert začal s obvyklým decentním zpožděním, ale také s neméně běžným nasazením kapely. Byla jsem zvědavá, co uslyším, na jablkoních stránkách jsem se o novém CD nedočetla téměř nic. Brzy to ovšem začalo vypadat, že Jablkoň bude celý večer hrát jen instrumentálky. Hosté se na podium začali trousit nedlouho po zahájení koncertu – defilé zahájila už v Jablkoni téměř zdomácnělá zpěvačka a saxofonistka Anička Duchaňová a trumpetista Michal Gera. Anička při svých výstupech nezapřela svou profesi herečky a dost svým projevem rozhýbávala davy před sebou. V některých chvílích ve zpěvu působila až neřízeně živelně, jindy zněl její hlas neuvěřitelně kultivovaně a něžně. Zkrátka, nenechala nikoho na pochybách, jakou osobnost před sebou máme. Další host, malý „výsek" z Židlochovického dětského sboru, nás písničkou poprvé a zdaleka ne ten večer naposledy vrátil do malé lesní, bláznivé Jablkoně. Jak nás poučil Michal Němec, to abychom mohli přemýšlet nad jejími hlubokými texty. Bláznivou atmosféru přijazzoval Jiří Stivín a zanechal ve mně otázku, jestli alespoň u něj Jablkoň nechala místečko na improvizaci.

CD bylo pokřtěno krátce před přestávkou kmotrem Františkem Černým v kolektivu hostů a společně s DVD odhozeno nějakému šťastlivci do davu příznivců. Po dlouhé pauze nás přišla potěšit další jablkoní stálice – Jaroslav Svěcený. Při jeho ďábelsky paganinovské show jsem nevěděla, jestli se mám dívat na jeho míhající se prsty nebo sledovat zbytek kapely, jak se klátí v duchu připomínající metalové seskupení. Skvělé sólo na foukací harmoniku také předvedl Ondřej Konrád, dostavil se „ten syčák" Petr Váša a s ním jeho fyzická poezie zakomponovaná do skladby dlouhé téměř jako symfonie… Došlo i na hity jako Baba Aga, Kdopak nám zazpívá a samozřejmě Bláznivá – s rozsvícenými zapalovači nad hlavou.

Občas byla atmosféra jazzová, jindy mi přišla skoro orientální, ale v každém případě zůstávala hravá. Ostatně, jak jsme u Jablkoně zvyklí. Musím se přiznat, že chvílemi jsem měla při koncertě neskutečný pocit, že lidé na podiu ztrácejí příčetnost, soustředěni na kolektivní šílenství v hudbě. Možná to tak je a také se možná kvůli tomu všemu neobvyklému a příjemnému budeme mačkat na jejich dalším koncertě.