Press "Enter" to skip to content

Smrtící kombinace Camael

Už rozpor mezi exotickým názvem skupiny – Camael a výběrem písní z Moravy a okolí Terchové a Topoľčan na Slovensku dává tušit nebezpečí. Na bookletu popsané spojení dívčího vokálního tria Triny (dostatečně známého čtenářům IF z jiné recenze) s kvintetem „instrumentalistů, pohybujících se v nejrůznějších hudebních žánrech od vážné hudby po jazz a muzikály" (jak se píše na bookletu) je pak dalším varováním. Ale zase je čestné takhle hned před vložením kotoučku do přehrávače posluchače varovat.

Pikantní je ta citace z bookletu – ono toho mezi jazzem a vážnou hudbou moc není, čili to chápu spíše jako omluvu, co vše leží mimo tuto krátkou spojnici. Muzikály jsou tam přidány s podtextovým „ejhle, i pokleslou komerci umíme" – a zase vedle: mezi jazzem a muzikály je naopak veliký prostor – kdyby tu cestu muzikanti ušli, nemohli by takto škatulkovat.

Vokální schopnosti Triny byly již dostatečně na tomto médiu popsány: sterilní, nekomplikovaný výkladový produkt, určitě ne do deště a nepohody konkurence, spíše pro nenáročný pohled (poslech) z dálky. I to mňoukání a naopak akademický odstup na straně druhé je na tomto albu opět slyšet, nechybějí patetické recitativy. Dámy, byly jste někdy v Topoľčanech? To byste pak takhle zpívat nemohly. A sbírkami, odkud jste čerpaly, byste listovaly s větším pochopením.

Muzikanti si velmi zakládají na své akademičnosti a dokazují ji každým tónem – překvapivě to ale nakonec je ta lepší část z alba. Hudební doprovod zní jako klasický televizní orchestr lidových nástrojů, pokud pamatujete dvacetiminutovky s folklórem za totality na stanici Hvězda od 8.40 ráno, víte, o čem mluvím. Kdyby byla placka DVD, určitě by Triny tančily v lidových krojích po rozkvetlých loukách s vinohrady za zády a celé by se to prolínalo s dlouhými zadumanými pohledy na hory v mlžném oparu.

Camael - obal albaPro objektivitu je ale třeba konstatovat, že právě takovéto pojetí lidové písně jí nakonec ze všech těch současných experimentů škodí nejméně, ba že jí i místy trošku prospívá svou konzervativností. Asi takhle mohli lidoví muzikanti hrát těsně před prvním sněhem, když už bylo jasné, že zásoby dříví i potravin jsou na zimu nedostatečné, a tak se chtěli hrou rozptýlit, ale vždy jim jakákoliv melodie po pár taktech rozpačitě upadala, zpomalovala a začala nerozhodně přešlapovat na místě a bloudit, protože myšlenky na zimu a hlad měsíc před koncem sněhu nepřestávaly strašit už na podzim, a v duchu si říkali, jestli by přeci jen neměli s tím hraním přestat a jít ještě chvíli paběrkovat do lesa a na pole.

A takhle ta deska rozveselí i vás. Je to deska defenzívní, nebudete z ní Docukáni, ani jinak Vlněni, Čechomořeni či N(j)orováni, vyvolá ve vás jen chuť oprášit vinyl s BROLNem, což je vždy lepší, než kdyby ve vás vyvolávala touhu plenit, pálit a ničit.

A ještě jeden klad to má: Camael nashromáždil na CD celých 25 písní, základem jsou – jak jinak – Sušil, Bartoš a Janáček, a i tak je to necelá hodina hudby. Písně v rozpětí od 0:18 do 8:50. Možná, že ubrat třetinu na kvantitě a přidat třetinu kvality (= péče o porozumění)  by desku posunulo do kategorie respektovatelných.

Camael: Camael, Indies 2005, 56 min., 25 písní