Press "Enter" to skip to content

Jam za plotem

Jedná se samozřejmě o Ifolkjam 2006, který proběhl v sobotu 25. 2. v době od 15 do 23.30, a za plotem je divadlo, ve kterém se to celé konalo. Vzhledem k tomu, že jsem celým večerem provázel, zastavím se u každého vystupujícího spíše jen jednou větou, vystihující spíše dojem a nevydávající se za rozbor. Podrobnější referáty přinesou jistě kolegové, kteří pozorně sledovali.

O jedné věci se ale zmíním podrobněji. Sál bohnického Divadla za plotem byl poloprázdný. Přitom byla zimní sobota, divadlo dostupné po prodloužení metra C úplně nádherně a konkurencí byl jen hokej ČR-Rusko. Jsem si stoprocentně jist na základě opakovaných vlastních zkušeností, že na akci podobného druhu (místo, čas, vstupné, počet účinkujících) z jakéhokoliv jiného hudebního žánru (rock, beat, techno, dechovka) by bylo nabito. Jednoznačně tedy vyvstává otázka: jsou folkoví fanoušci líní, anebo níže uvedené skupiny hrají tak špatně? Vzhledem k tomu, že i nejrenomovanější organizátor nejrenomovanějších festivalů uzavřel letos brány dvou z nich, přikláněl bych se k variantě první. Svědčí o tom i to, že prodej a vypalování CD z našich žánrů tak zoufalý výsledek nevykazuje, ale tato (a lepší) CD přehrávána na countrydiskotéce či v éteru zájem nepřitáhnou. Mají tedy folkoví fanoušci právo žádat například pořad v televizi nebo více své muziky v rozhlase? Nemají. Nezaslouží si to. A nemají právo ani nad situací naříkat. Mohou si za ni totiž zcela sami. Dokonce si troufám tvrdit, že za „menšinovost" žánru FCT může právě to F. Je jen na nich, zdali a jak se situace bude měnit. Letošní rok by totiž mohl být z řady důvodů na řadě front zlomový. A řečeno slovy M. Černého: Neříkejte, že jsem vás nevaroval.

A teď již pojďme k tomu, co návštěvníci mohli slyšet. Odpoledne začínali příjemní trampští BOB A BOBCI. Milé pohodové písničky. Naopak naplno a dramaticky do svého vystoupení šla hned následující STRAŠLIVÁ PODÍVANÁ. Na větší ploše vynikl jednotný autorský rukopis a stavba všech písní inspirovaná středověkem či gotikou. Jako třetí vystupovali STRÁNÍCI s Mirkem Ošancem a své vystoupení rozdělili stejným dílem mezi Mirkovo mluvené slovo a písničky. Písničky pak stejným dílem mezi písně tria PPM a Stráníků, které s nimi nádherně korespondovaly. Irskou či keltskou muziku pak přinesli na pódium SHIVERS a ocenil jsem především „zkeltizované" z popu a disca převzaté instrumentální úpravy hitů. BEZEFŠEHO mi přišli nějak krotcí a utlumení. Zazářili v osvědčených peckách, ale platilo, že čím více nástrojů v písni, tím méně odvazu. Zahraničním hostem v polovině večera byla BOBOVA DIÉTA, která den předtím křtila v Praze své CD. Neviděl a neslyšel jsem je víc jak rok a zahráli příjemný slovenský folk inspirovaný východní melodikou a pohodou. Nejméně početným tělesem na pódiu bylo duo KOUBOVÁ-HENEL (sólisté chyběli zcela), a ti předvedli komorní folk s přemýšlivými texty. POUTA se hlásí ke své tradici v podobě Poupat, ale existuje tu i další skupina, která z Poupat autorsky vychází, a ve srovnání s ní Pouta přeci jen v autorské tvorbě ještě úplně přesně svou parketu nenašla. Ale na cestě mají vykročeno dobře. MY3AVI byli předposlední a z hlediska folkového skoro vyvrcholením. Z hlediska originality téměř také. Jejich písně jsou svébytné a osobité, a jakkoliv se inspirují z různých zdrojů, je jejich vlastní vklad znát. Závěr festivalu patřil tanečním a rock and rollovým THE ANGELES. Zbývající (bylo přeci jen kolem 23 hod.) diváci, resp. divačky začaly tančit, a to je myslím pro kapelu to nejlepší vysvědčení. Angeles si otestovali i vlastní skladby a je třeba říci, že jsou skutečně vlastní a že si v účinku s těmi z padesátých let vůbec nezadají.

Vstupné 100 Kč, jedna kapela tedy za 10 CZK. Pořídíte to někde levněji?