Press "Enter" to skip to content

Vzhůru do festivalové sezóny!

I když festivalová sezóna nejméně dvěma festivaly již začala, to hlavní nás samozřejmě teprve čeká. Nejsem žádným rekordmanem v uvádění festivalů, ale pár let a pár akcí již za sebou mám. Vždycky jsem spíše očekával, že různých jmen dostanu především od publika, když něco popletu, zkomolím, zakoktám se a podobně.

Ale skutečnost je jiná. Daleko nejvíce se v označení funkce člověka s mikrofonem na pódiu, který hovoří zejména v přestávkách mezi jednotlivými kapelami, vyznamenávají právě ti účinkující. A tak jsem to začal sbírat.

Interpreti poučení nazývají takového člověka moderátorem. Vycházejí z toho, že se moderuje v rádiu, mnohdy to ten člověk také skutečně dělá a princip je podobný. Konferenciér přijde některým takový škrobený, toho znají nejspíš z estrády, a festival přece není žádná pokleslá lidová zábava. Lépe se k mému zděšení vyrovnávají s termínem hlasatel, musím je přeci ohlásit. Občas předpokládají, že o nich i něco vím a povím, a tak o mně hovoří jako o informátorovi. Vždycky se leknu, že si o mně něco přečetli v nějakých seznamech. Jazykové zmatení je pak dokonalé, když hovořící muzikant řekne, že děkuje panu oznamovateli. Jazykově nadaní a ti, kdo chtějí dát najevo, že koncertují i v zahraničí, mi pak familiérně říkají spíkře. Dotaz: Ty seš ten spouksmen, co to tu spíkuje? jsem už ale taky zaslechl.

Ten člověk provádí celým dnem, řeknou si někteří muzikanti a označí ho panem průvodcem nebo dokonce panem průvodčím. Ještě že je tam ten „pan".  Mluvící  muzikanti rovněž mají pocit, že ten člověk kapelu na pódium uvádí (někdy doslova, selže-li inspice), a tak ho titulují pan uvaděč nebo pan uvádějící. Specielně u mě se pak objevuje i označení čteč, snad proto, že si s sebou tahám vždy nějaký papír jako externí paměť, kdyby selhala paměť vestavěná. Touha být originální na účet nebohého člověka bez nástrojů na pódiu je někdy nezřízená: Pan reproduktor už jsem byl taky. Mnozí mluvící lidé s hudebními nástroji  si libují v obsáhlejších opisech: pán, co tu mluvil, ten pán s mikrofonem. Jiní dokazují svoji noblesu a titulují mě řečník nebo dokonce náš předřečník. Pokud mají problém s „ř", stanu se mluvčím nebo mluvičem. Zajímavé, že kolegy, co vystupovali před nimi, netitulují „předzpěváci" nebo „předehrávači". Mnozí mají trochu despekt k tomu, že zavřu hubu a mám sbaleno, a tak se dozvím z pódia, že jsem kecal nebo kecálista. Naštěstí jen v zákulisí jsem zaslechl taky – Co to ten žvanil zase tak dlouho mele? Člověka, který mě představil: Tak to byl ten zdejší hlásný trouba, podezřívám, že mě moc rád nemá. Další označení naštěstí znám zatím jen z doslechu. Hodnotí už trochu i výkon postiženého: drmla, mumla, mrmla a  brepta.

Určitě vás teď napadá spousta opisů pro označení člověka, který píše články do sdělovacích prostředků. A to jsem v případě hlasitého mluvení zůstal pouze u označeních emočně minimálně zbarvených. Těch dalších, profesně nespecifikovaných a tedy univerzálnějších, je samozřejmě více. Tak jak budete vy letos oslovovat dělníky mluveného slova na festivalech?