Press "Enter" to skip to content

David Allan Coe

David Allan Coe se narodil v Acronu ve státě Ohio a poprvé se dostal do křížku se zákonem, když mu bylo 9. Výsledkem bylo, že chodil do zvláštní, či spíše nápravné školy – a dalších 20 let strávil více jak polovinu svého času v různých institucích nápravného charakteru. V roce 1967, po jednom propuštění z vězení, se dlouhovlasý a potetovaný Coe objevil v Nashvillu – a upoutal nejprve pozornost veřejnosti, protože bydlel v přívěsu přímo naproti Grand Ole Opry. Nu a protože si ve svém volném čase hrál na kytaru, upoutal i pozornost nezávislé značky Plantation Rec., která mu navrhla vydání alba. Všechny písně na desce popisovaly jeho vězeňské zkušenosti a deska vyšla v roce 1968.

Po vydání desky získal i nějaká ta angažmá – jezdil na koncerty s Great Funk Railroad, a to byl jasný signál, že David chce přinést do country zejména drsnější, rockové prvky. Po čase se začal nazývat Masked Rhinestone Cowboy. Jeho samostatné koncerty, které přišly vzápětí, se hned od počátku vyznačovaly nepředvídatelností – měl rád výstřelky, s oblibou přijížděl na pódium na motorce. Tak se vytvářel kult kolem jeho osobnosti, ale i on sám se měnil. Mnozí středněproudí countryoví interpreti si také všimli jeho písní a po nezbytném uhlazení s nimi slavili větší úspěchy, než on sám – tak se to stalo například Billy Jo Spears, nebo Tanya Tucker v r. 1973 s písní Would you lay wih me in a field of stone dosáhla až na 1. místo CTF.

Mainstreamoví interpreti country paradoxně pomohli uhlazenou interpretací písní Davida Allana Coea k jeho prosazení zejména jako autora, ale i jako rebelujícího zpěváka. Brzy získal pověst vynikajícího autora a kontrakt s firmou Columbia tedy následoval. První dva singly se do CTF ani nedostaly, ale v roce 1975 naopak Allan převzal cizí píseň – You never even called me by name, a ta dobyla horní desítku hitparády. Nu a pak už se to rozběhlo – za 13 let u Columbie vydal David Allan Coe 26 desek a současně jeho písně natáčeli i jiní interpreti. Spolupracoval i s „umírněnějšími" představiteli hnutí outlaws – například s Willy Nelsonem a Waylonem Jenningsem.

Úspěšné období druhé poloviny sedmdesátých a celých osmdesátých let nebylo ale úplně neposkvrněné – v Nashvillu se přeci jen na Davida koukali trochu skrz prsty a nevyhnul se ani některým problémům se zákony – tentokrát už ne pořádkovými ale spíše daňovými. Také se rozvedl  a znovu oženil a několikrát se obrátil načas i k prostému způsobu života mimo civilizaci, aby načerpal síly, očistil se a přemýšlel o sobě a svém rebelství. Ale nikdy ne na dlouho…

Popularita Davida Allana Coea pokračovala i po většinu let devadesátých let, jeho koncerty byly populární nejen v Americe, ale měl úspěchy i v Evropě. Nevyhnul se ani filmovým rolím, ve kterých sice nehrál přímo sebe, ale vždy to byly role, ve kterých se moc přetvařovat nemusel. Last days of Frankie and Jesse James je jeden z takových filmů. Také napsal román s příznačným názvem Psychopati a rovněž svou autobiografii. Nyní žije v Clevelandu a spokojeně, kromě koncertování, skládá písně pro druhé, zatím poslední desku vydal před několka lety.