Reliéf se nenápadně dožil deseti let. Jakého věku se tak dožívají bluegrassové kapely?
Jak které… Pionýrští Bluegrass Boys trvali s Monroem přes padesát let, pochopitelně nikoli v původní sestavě. My držíme ve stejné sestavě devět let, to už je myslím docela slušný výkon, v našem i světovém měřítku. Ne že by to něco moc znamenalo (smích).
Zdá se vám, že jste si vybudovali pozici a jste známou skupinou? Po tolika oceněních a vydaných deskách už by to tak mělo být…
V rámci bluegrassu určitě. Ale vzhledem k postavení bluegrassu na naší hudební scéně se asi nedá mluvit o výraznější „známosti". Mezi posluchači žánrů folk a country ještě možná, obecně ale těžko.
Při posledním rozhovoru s vámi jste měli před vydáním CD Suburban Street, které znamenalo i trochu přelom ve zvuku. Co momentálně Reliéf hraje? Vlastní tvorbu? A jaký styl?
Přijď se podívat. Je to asi obdobné zvuku ze Suburban Street, ostatně teď máme nové živé CD Reliéf LIVE, tam je zachycen myslím reprezentativní vzorek našeho živého reperotáru. Nová vlastní tvorba je jeho neodmyslitelnou součástí, nicméně na koncertech hrajeme i řadu starších a převzatých věcí. Například acappella písně jsou prakticky všechny převzaté.
Styl? Rozdělil bych to na způsob interpretace a repertoár: způsob interpretace je ryze bluegrassový, klasické čtyři nástroje, občas místo banja dobro. Repertoár ryze bluegrassový není, zvlášť vlastní písně jsou leckdy dost mimo, jak harmonicky, tak náměty.
Angličtina k bluegrassu logicky patří, pokud se hrají převzaté věci. Ale necítíte se tím nějak omezení? Zkoušíte i češtinu?
Proč bychom tím byli omezeni? Češtinu jsme zkoušeli v raných fázích vývoje, ale pak jsme ji definitivně zavrhli. Čeština je krásná, ale do bluegrassu se podle mě příliš nehodí. Navíc kvalitní české texty tady skoro nikdo nedělá, raději tedy napíšu kvalitní text anglicky než nekvalitní česky. Otázku jsem čekal (smích), téma je ale složité a je ho dost na dlouhou diskusi v restauračním zařízení.
Postoupili jste do středního věku, bezstarostnost studentských let je pryč. Je těžké si v poslední době udělat čas na koncerty, na zkoušení, na nahrávání?
Na koncerty a nahrávání to jde celkem bez potíží. Se zkouškami je trochu problém, nikoli ovšem z důvodu „středního věku", ale proto, že Jirka Holoubek hraje se Spirituál kvintetem a Pavel Peroutka s Pavlínou Jíšovou, takže najít mezi tím ještě čas na zkoušku je obtížné. Leckdo kromě toho chodí do práce (smích).
Obracejí se na vás začínající bluegrassisti? Máte nějakou vlastní zkušenost, radu, která je pro mladou BG kapelu důležitá?
To je zajímavá otázka. Bojím se, že začínající bluegrassisti nejsou. Skoro. Vždycky se tedy najde někdo, kdo brnká na banjo či kytaru, ale o výraznějších talentech nevím. Pořádáme každé jaro BG dílny, na nichž se snažíme účastníkům předat, co víme, popřípadě pozvat zajímavé hosty, kteří řeknou to, co nevíme. Letos zase bude, viz naše webové stránky.
Nenapadá mě teď žádná „rada", která by jediná vyčnívala ze všech možných rad a bylo nutno ji přednostně říkat. Snad jedna věc, ta ale platí pro mladé i staré kapely: chce-li skupina dosáhnout nějakého výsledku, je potřeba, aby si vytvořila svůj nezaměnitelný a originální zvuk a repertoár. Jakmile se omezí jen na (třeba i důsledné a zdařilé) kopírování, nemá to cenu.
