Legenda tohoto týdne bude legenda skupinová, která sice existovala poměrně krátce, stačila se ale do historie modernější části americké country podepsat a její jednotliví členové mají co říci ke country dodnes. Pořad o ní uslyšíte na Countryrádiu v sobotu 22. 4. od 19.00. Ačkoliv skupina Desert Rose Band působila na country scéně necelých 10 let, zapsala se do jejího vývoje docela výrazně – posunula možnosti syntézy country a rocku, ukázala, že alternativou nemusí být jen jižanský rock, a představila model rockově průrazné, leč obsahově a melodicky countryové písně.
Skupinu Desert Rose Band zformoval v roce 1985, jak se ukázalo, už na počátku jen s dočasným úmyslem proniknout touto cestou do country, countryrockový průkopník Chris Hillman, bývalý člen rockové skupiny Byrds. Hillman byl i autorem písní, kytaristou, mandolinistou a vedoucím zpěvákem. Ostatní členové kapely pocházeli zejména z jihu USA a byli studiovými hudebníky – což předurčovalo i jejich ovlivnění jižanským rockem a tedy i budoucí zvuk kapely. Banjista a kytarista Herb Pedersen, další kytarista John Jorgenson, steelkytarista Jay Dee Maness, basák Bill Bryson a bubeník Steve Duncan. Hned první singl, který vydali v roce 1986, Ashes of love, se dostal do horní třicítky americké countryové hitparády. A to je povzbudilo. První, eponymní album následovalo v roce 1987 a obsahovalo jeden hit č. 1 "He's Back and I'm Blue" a další dvě písně, které se dostaly do Top ten "Love Reunited" a "One Step Forward".
Léta 1988 – 1990 jsou pro Desert Rose Band roky zřejmě nejúspěšnějšími: koncertují a jeden hit stíhá druhý: "I Still Believe in You," "Summer Wind" a "She Don't Love Nobody". Rok 1990 přinesl poslední hity do horní desítky – "Story of Love" a "Start All Over Again", a pak nastaly rozsáhlé personální změny: Maness byl nahrazen steelkytaristou Tomem Brumleyem, Jorgenson kytaristou Jeffem Rossem a Duncan bubeníkem Timem Groganem. V kapele nezůstal na kameni kámen.
V nové sestavě natočila skupina po roce 1991 ještě tři další alba, posluchači ale jako by poznali, že už to není starý dobrý Desert Rose Band, a alba přijali vlažně. Svůj podíl na tom měl jistě i fakt, že trend, který skupina nastartovala, si našel řadu jiných pokračovatelů. Zopakovat úspěch se tedy podruhé nepovedlo a skupina se v polovině devadesátých let rozchází. Pouze zakládající členové Hillman a banjista Pedersen spolu čas od času spolupracují.
