Při vystoupení Jablkoně bývá od diváků nejvzdálenější, navíc ho od nich opticky dělí bicí souprava. Tvrdí o sobě, že mu život v tomto úkrytu nevadí, ale přesto není nudný patron a jeho koncertní glosy i odpovědi v tomto rozhovoru jsou typicky jablkoňské. To je Petr Chlouba, hráč na bicí nástroje.
Říkávalo se, že Jablkoň má svou hudbu prokomponovanou a napsanou do poslední noty. Platí to i dnes? Není vůbec žádný prostor na improvizaci?
Někde ta poslední nota asi napsaná je, ale ještě jsme ji nenašli…
I dnes platí, že Jablkoní hudba je dost prokomponovaná. Prostor pro improvizaci samozřejmě existuje, ale je v každé skladbě dost přesně vymezený. Záleží to do jisté míry i na momentální interakci se spoluhráči i s publikem.
Jablkoň jako netypický hudební styl vyžaduje asi i netypický způsob hry. Dají se za bicími použít některé vaše návyky z předchozích kapel?
Návyky z předchozích kapel samozřejmě uplatňuji – zvláště hru na bicí.
Hudba Jablkoně je stylově velmi pestrá, takže je důležitá schopnost variability. Zároveň je poněkud „jiná", a tady se spíš potřebuji vymanit z návyků, abych zněl „jinak".
Je možné se vůbec vedle obrovité postavy Michala Němce prosadit, aby si vás posluchači všimli? Nebo jste radši v úkrytu?
Sám od sebe bych klidně zůstal v krytu, ale nechci v tom Michala nechat samotného, takže se občas snažím prosadit různými humornými škleby, případně ironickým komentářem, který se mi ovšem většinou vrací i s úroky.
V pojetí Jablkoně se hudebním nástrojem může stát cokoliv, co vydává zvuk. Jaké nástroje tedy přibyly do vaší bicí soupravy jako poslední?
Jako poslední přibyla plechová krabice – nalezenec od popelnice (samozřejmě byl nejdřív řádně omyt). Stále také hledám vhodnou náhradu za ukradený štěrbinový tamtam (kus vydlabaného kmene), chybí nám totiž ušlechtilý zvuk dřeva. Trochu mě mrzí, že jsme omezeni prostorem automobilu… mám rád pestrost a některé velké věci znějí velkolepě.
Dá se také naopak říci, že jsem soupravu svého předchůdce poněkud znormalizoval. Vzhledem tomu, že hrajeme ve větší míře i „obyčejné" písničky, potřebovali jsme i nějaké „pěkné" zvuky (např. tomtom, zvaný přechod).
Závěrečná otázka bude asi proti těm předchozím zřetelně vážnější. Jako pracovník hudebního vydavatelství Rosa asi můžete sledovat vývoj české hudební scény. Našel jste si za poslední rok nějaký soukromý objev, někoho, kdo má velkou perspektivu?
Nenašel. Noi po mírném vzestupu skončili. Docela se těším na nové album Veselé zubaté… ale to už nejsou objevy posledního roku.
