Začala to Jana Šteflíčková. S kapelou se mi její projev docela líbí, sama mi na pódiu přijde ztracená a neúplná. Navíc jsem měl pocit, ža ani něvěděla, na jaké akci že to hraje, takže nejdřív chtěla odejít v necelé půlce vyhraženého, času a když byla Vaškem Feštrem (který také moderoval) vrácena, udivovala mě dotazy typu "A může se tady hrát převzatá písnička?" či "A může se tady zpívat anglicky?". Navíc při sólovém vystupování vyplave na povrch fakt, že s hrou na kytaru to u Jany není zrovna valné. Mě Jana Šteflíčková v sólovém výstupu nezaujala, porotce v sále ano, takže do Kuřimi na finále postoupila.
Duo Katka Misíková a Jakub Kořínek přineslo na pódium pohodu. O jejich vystoupení v Ryběnaruby jsem psal nedávno, takže jen konstatuji, že se v podstatě nic nezměnilo. Stále se mi nelíbí hra na kytaru v některých písních (pouze přes basové struny…) a v jiných jsem hrou stejného kytaristy nadšen. Katka má stále stejně nakřáplý hlas a stále se mi to líbí. Jakub si dokonce dovolil – a skvěle – zahrát jednu instrumentálku a i zde zazněla převzatá písnička v angličtině, do které skvěle zapojili podupávání a potleskávání, takže zvuk byl najednou o hodně bohatší. Čekal jsem jasný postup a spletl jsem se…
Následující Jana Kuklová zahájila své vystoupení slovy "Ty vole…" poté, co jí Vašek několikrát zkomolil jméno. To ale byla poslední zajímavá věc, kterou předvedla. Pokud se na písničkářský Konkurs také vybíralo podle nahrávek, nejspíš zde došlo k záměně. Jinak si nedovedu účast této písničkářky mezi vybranými vysvětlit. Spojit v jedné písničce výpadky rytmu, špatné frázování, mizernou výslovnost (měkké i vyslovuje tvrdě…) a nudné, řemeslně špatné texty, to už je "umění". Přiznávám, že jsem poprvé během celého odpoledne a večera opustil své místo a utekl na panáka. Jana Kuklová do Kuřimi nepostoupila.
FOLkovou Alenu Vítovou doplnil METalový Martin (příjmení jsem bohužel nerozuměl) a vzniklo duo Folmet. Aleniným textům rozhodně prospělo, že je zhudebnil někdo jiný. Martin na kytaru opravdu umí, ale na aranžích bych ještě hodně zapracoval. V duu převažuje dívčí zpěv, ale ani Martin nezpíval špatně. Jejich postup do Kuřimi mě nezaskočil, i když já bych měl jiné favority.
Pokud znáte trio Krátká předehra, znáte také duo Hořký kafe. Jen si musíte odmyslet zpěvačku Kláru Cimbálníkovou. Petr Babec a Honza Rejhon nejsou žádní začátečníci a na jejich vystoupení to bylo znát. Honzův hlas je příjemně civilní a dobře se poslouchá. Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že některé písničky jsem slyšel i v podání Krátké předehry – a minimálně v jedné mi ten ženský hlas chyběl. Ale k jejich postupo do Kuřimi nemám výhrady.
Dalším účinkujícím byl Arnošt Frauenberg. Tentokrát hrál spíš vážnější písničky, které prokládal svými rýmovánkami. Arnošta znám nějaký ten pátek a tentokrát jsem měl pocit, že to prostě není on.
Zato Inženýra Vladimíra (Mikulku) jsem slyšel poprvé a musím napsat, že jsem se královsky bavil. Už úvodní píseň – věnovaná jen a pouze porotě – Budeme si rozumět mě dostala a v podobném duchu se neslo celé jeho vystoupení. Nešlo o žádné hlubokomyslné písničky, ale o humor, byť možná chvílemi laciný. Pokud bych někoho z bavičů tohoto dne měl poslat do finále v Kuřimi, byl by to právě on. Porota ale měla jiný názor a poslala tam hned následující duo Městská. Přiznám, že tento postup jsem trávil asi nejhůř a nejdéle. Pánové Budil (Panelákoví fotři) a Šámal (exPanelákoví fotři) se o humor také snažili, ale nedosahovali ani originality před nimi vystupujícího Mikulky, ani úrovně Panelákových fotrů. A nezachránily to ani oblečky, ani mašle ve vousech.
I další účinkující byl z líhně Panelákových fotrů. Michal Knébl ale vystupoval sólově dávno před fotry. Po dlouhé době jsem ho zase viděl nejen s houslemi, ale i s kytarou. Zato držák na harmoniku zapomněl Michal doma, a tak musel z repertoáru hodně vybírat a bylo to znát. Přestože mám Michala rád a při jeho vystoupeních se bavím, tentokrát to nebylo ono, takže to s postupem nedopadlo.
Hanka Kopřivová byla jednou z dvojice účinkujících, kteří do Turnova zbloudili z Moravy. Výborně hrála na klavír, zpívala příjemným hlasem, ale měl jsem pocit, že to k sobě nějak nepasuje. Navíc jsem textům na první poslech neporozuměl. Což může být samozřejmě chyba na straně přijímače. Hanka do Kuřimi nepostoupila.
Po ní se za mikrofon postavil Martin Rous. Ten podniká vítězné tažení z festivalu na festival, takže o jeho brilantní hře na kytaru s nylonovými strunami, stále se zlepšujícím zpěvu a výrazu jste už určitě někde četli. Dodám tedy jen to, že si v soutěžním vystoupení troufl na dvě úplné premiéry a že jeho vystoupení bylo přenášeno mobilem k jistému fanouškovi do Prahy. Do Kuřimského finále byl odeslán hlasy samotných soutěžících. A takové ocenění od "soupeřů" možná potěší ještě víc, než rozhodnutí poroty.
Simona Klímová dobře hraje, skvěle zpívá a má poměrně nosné melodie i texty. Jediný problém, který vidím, je její neměnnost. Mám trošku pocit, že se Simona nevyvíjí, je stále stejná a píše i stále stejně znějící písničky. Ale přesto si myslím, že postoupit měla – na rozdíl od poroty.
Pokud jde o dalšího účinkujícího, myslím, že to byl druhý omyl ve výběru do tohoto semifinále. Ondřej Ládek píše písničky s poměrně zajímavými texty. Ty se ale v jeho podání nedají poslouchat. Zpívá falešně natolik, že to slyší i necvičené ucho (a to podle ucha cvičeného prý většinou pod tónem). Navíc si myslím, že pro písničkáře je důležitý i pódiový projev. Ten Ondřejův by mohl sloužit jako odstrašující příklad.
Druhým zástupcem Moravy bylo duo Lucie Bublavá a Jan Dospiva. Do kuřimského finále se kvalifikovali díky příjemným písničkám. I když já jsem pořád čekal nějaký zlom, nějakou chvíli, kdy se Lucie odváže. Nestalo se a zpívala tiše a jemňounce, byť si myslím, že hlasový fond by na trochu toho živějšího a hlasitějšího zpěvu měla.
Jako poslední se o postup do Kuřimi snažili Barbora Koubová a Patrik Henel. Snažili se úspěšně a postoupili. Bářino herecké zpívání a Patrikova výborná hra na kytaru jsou dohromady pěkným zážitkem, i když já je dokážu vnímat tak čtvrt hodinky a pak se začínám trošku nudit. I když to bude možná tím, že jsem je v krátkém časovém rozmezí slyšel potřetí a vždy jako závěr nějakého delšího hudebního zážitku…
Nezáviděl jsem porotě, že se odešla radit, protože přišla o to nejlepší z celého večera. Hostem a třešničkou na dortu byl Jiří Smrž. Pokud si myslíte, že ho znáte, protože máte doma jeho cédéčka, mýlíte se. Jiří Smrž je sám s kytarou úplně jiný. Ostýchavější, plašší, tišší a naléhavější. Když jedu domů z folkového festivalu, poslouchám většinou úplně jinou muziku, než je folk – na odreagování. Tentokrát jsem si v autě muziku nepustil. Pokud jsem si o muzice zrovna nepovídal s příjemnou spolucestující (Díky za společnost, Kytko), tak mi v uších zněly útržky textů a melodií Jiřího Smrže. I kdyby nikdo z účastníků Konkursu nezaujal (což se nestalo), vystoupení Jiřího Smrže by za tu cestu a čas stálo. Takže díky!
České semifinále Konkursu Zahrady 2006 pro písničkáře
Městské divadlo Turnov, 29. 4. 2006
