Škoda, že je název Nezmaři na naší folkové scéně už obsazený. Pánové Míla Fuxa a Ondřej Šebesta by si jej docela zasloužili. Jejich Krock (občas duo, občas kapela) totiž funguje od roku 1974 a za tu dobu jeho albová (!) diskografie čítá 18 položek (byť vydaných vlastním nákladem a šířených především mezi přáteli zprvu na kazetách, později na vypálených CD). Nejnovější album Kde domov můj obsahuje výběr písní z let 1975-93, natočených znovu v létě a na podzim 2005.
Svým způsobem mám pro Krock slabost. Jeho alba sice neobsahují perlu za perlou, ale na každém z nich se najde několik velmi nadprůměrných písní. Hodně se mi líbilo například CD Potmě s hity Skříplo, Nevšimnuli si, Smutnej svět nebo Noční ptáci. Dvě písně Krocku byste našli i na albu Jak se vám líbí Live, které vydal Proglas z mé iniciativy. A jednu z nich, Zaplaťpánbů, nyní duo zařadilo na své aktuální album.
Hlavní nevýhodou kolekce Kde domov můj je délka. Trvá-li album poměrně neznámé kapely více než 78 minut, řadu potenciálních posluchačů to může odradit. Pánové autoři (což je především Fuxa a v menší míře Šebesta) se sice snažili, aby publikum nenudili, a tak k natáčení přizvali další muzikanty a také Mílovu dceru Lídu Fuxovou jako zpěvačku. Ani jeden z těchto kroků však nebyl jednoznačně pozitivní. Zatímco některé nástroje slouží jednoznačně ku prospěchu věci (elektrická kytara v Dokořán, flétna v Cirkusovém stanu), klávesy spíše ruší. A třeba zmíněná Zaplaťpánbů (která mimochodem už pronikla i do táborových zpěvníků) se mi líbila mnohem víc v úsporných aranžích jen s akustickými kytarami než v nové popovější úpravě s bicími. Lídin zpěv by mohl být příjemným oživením, jenže oproti oběma pánům (kteří nejsou kdovíjací zpěváci, bojují se sykavkami, ale jejichž projev je nehraný, důvěryhodný, přirozený) zní nevýrazně a ve výškách neladí (Cirkusovej stan). V Čekání jara mě navíc ruší silný pražský přízvuk (široké „y" ve slově „síly").
Základ alba je folkový až folkrockový, avšak místy se posouvá směrem ke country (úvodní Motiv), swingu (Poslední útočiště) nebo k boogie (Ti nejlepší z nás). V těchto případech je role dalších nástrojů (zejména bicích) naopak pozitivní.
Texty Míly Fuxy rozhodně stojí za pozornost. Na tomto albu jsem sice nenašel žádnou tak výraznou perlu jako zmíněné Nevšimnuli si nebo Smutnej svět, ale minimálně Udělali to z betonu, Pět kamarádů, V moři a především hořce milostnou Jako jed k poslechu doporučuji.
Krock sice není první liga, ale divím se, že se přece jen častěji neobjevuje na letních folkových přehlídkách. Šedivě průměrných kapel totiž na festivalech potkávám spoustu. A kdyby Krock sestavil blok ze svých nejlepších písní, silně by nad některými relativně známými jmény vyčuhoval.
Krock: Kde domov můj (1975-93), vlastním nákladem, 2005
Motiv, V moři, Netrapte zvířata, Dáváme Vám tuhle písničku, Prostá, Ti nejlepší z nás, Myšlenky, Poslední útočiště, Čekání jara, Tak najít, Jako jed, Zaplaťpánbů, Když zavírá se dům, Udělali to z betonu, Dálka, Za zdí, Biliár, Pět kamarádů, Osedlat si severák, Tma, Zatmění, Cirkusovej stan, Dokořán, Kde domov můj
