Press "Enter" to skip to content

Jolly Band slavil minifestivalem

Plzeňská folk-swingová skupina Jolly Band rozhodně není žádnou letitou jistotou plzeňské scény. Ovšem místo ostrých loktů a zavilého soutěžení zvolila jinou cestu na výsluní. K oslavě svých narozenin si pozvala tři skupiny a v sobotu 27. května se tak v Saloonu Roudná odehrál minifestival.

A proti zvyklostem se pořádající Jolly Band postavil hned na začátek startovního pole, jeho vystoupení nevybočovalo nad ostatní ani délkou. Sympatická skromnost. Ba dokonce obětavost, protože zvuk se pod taktovkou pravděpodobně náhradního místního zvukaře (původně dohodnutý zvukař v pátek onemocněl) usazoval jen zvolna a na prvních písničkách to bylo znát. Trojici kytaristky, kontrabasisty a houslisty (ten hraje fantasticky) se sálu nepodařilo přesvědčit k přídavku; do 22 hodin se totiž muselo skončit, a tak se přídavky rovnou zakázaly.

Druhý v pořadí a jako jediný přespolní nastoupil na pódium Pětník. Jako kapelník téhož se s dovolením zdržím hodnocení.

Bývalá členka Jolly Bandu Irena Motlíková pak přivedla jedno ze svých současných seskupení Grasscocktail. Kouzelné slovíčko „grass" v názvu nelže, zvuk banja je podstatný, ale koktejlová tráva není modrá; spíš folková. Příjemný Irenin hlas trochu zanikal mezi nástroji a zpěvným písničkám jako by ještě něco drobného chybělo. Třetí hlas do sboru? Ještě výraznější rytmus v nástrojích? Anebo jen lépe nastavený zvuk? Těžko říct.

Zakončující Neboysa byl nejpočetnějším i nejhřmotnějším tělesem večera, protože za dvěma zpěvačkami a flétnistkami, houslistou a kytaristou ještě tvrdě pracovala baskytara a bicí. Zrockované lidovky jsou dnes u mnoha kapel módou a kromě výraznějšího rytmu a folkrockových často postrádají nápad. Neboysa ukázal, že se na lidové písně dají dělat aranžmá plná hezkých detailů, a z pódia hrnul do lidí dobrou náladu a pohodu. Možná na mě působil tak příjemně i proto, že se nesnaží o věrné dodržení předlohy, ale bere ji jako materiál, se kterým pak pracuje a který přetváří.

Jedna vylosovaná divačka si odnesla alba (přesněji dvě alba a dvě dema) všech čtyř zúčastněných kapel a zbylých odhadem šedesát platících diváků aspoň sampler s ochutnávkami téhož. Ten sampler byl totiž v ceně vstupenky pro prvních sto diváků. Vida, jak se dnes bojuje o diváka.

Po skončení koncertu a krátkém oddechu se muzikanti slezli v jednom rohu sálu a začal sejšn, který jsem jako přespolní opustil krátce po půlnoci. Venku hustě pršelo, není tedy divu, že ostatní ze Saloonu nespěchali. Tak někdy příště.