Press "Enter" to skip to content

Bobova (hudobná) diéta

Celých 61:21 muziky reprezentovaných 19 kousky natočila Bobova diéta na svém albu Šem ha m'foráš. Název je trochu matoucí, tuším, že si skupina chtěla hrát se slovy a naznačit, že podobně veselo bude i na albu. Leč není tomu tak.

Slovní hříčky – a opravdu vydařené – najdeme v první písničce (Mám rád), a trochu třeba v Podvečeru, ostatní texty už pak sklouzly ke standardu textů mírně intimních a nebo mírně pocitových. Dlužno však poznamenat, že vcelku řemeslně provedených, bez klišé a frází, s mnoha originálními obraty. Ale přeci jen trochu zaostávají za názvem, který (alespoň mě) navnadil. Dobře ale korespondují se způsobem zpěvu především Silvie Sokolové, jejíž hlas albu dominuje a jejíž pojetí textů je jakoby důvěrně chápavé. A při poslechu desky zjistíte, že slova nemají za cíl něco moc sdělovat nebo vyprávět, ale spíš zvukově malovat pocity a nálady. Tohle pojetí i dokresluje častější než obvyklé použití jen zvukomalebných nevýznamových slabik, místy až scatování.

BobovkaTexty si rozumějí  i se stylem muziky, který si pro toto album „Bobovka" zvolila. Snad bych ji nazval „easy listening" – i když tento název je už v hudbě obsazen. Opět úvodní Mám rád upoutá i smyčcovou instrumentací a trochu připomene slovenský pop šedesátých let. Skladba Potichu nebo Ani je zas jak vystřižená z repertoáru orchestru Braňo Hronca. Nebo Samsona a jeho party – vyberte si, oba motivy tu jsou. Jiné písničky se pohybují na hranici barového podkresu, ale vkusného a poučeného (Džbán vína, inspirovaný rytmem tanga, nebo šansonová „Na scéně"). I výlet k folklóru je podání Bobovy diéty  „kavárensky" a „popově" uhlazený – a proto neuráží (Jablko). Najdeme i dramatičtější, vypjaté písně: Šepkaj kvetom, občas se koketuje s jazzem: Fénix, vždy ale hlavním mottem i takové písně zůstává snaha hlavně nevyděsit nějakým nečekaným tónem. Muzikanti se nesnaží ohromit výraznými sóly, ale i z hladce plynoucí muziky je znát, že si svá malá sóla prožívají snad v každém okamžiku kterékoliv písně. Upoutají hlavně housle a pak místy i nevtíravé, leč účinné perkuse.

Celá deska prostě příjemně plyne a zůstane v paměti ani ne tak nějaká melodie nebo textový obrat, ale spíše celkový dojem – či atmosféra, chcete-li. Bude to dáno rozmanitostí melodií v jejich zdánlivé jednotnosti. Někdy tu náladu přímo cítíte a vybavuje se vám bez ohledu na konkrétní téma textu – stačí jeho zarámování názvem a textové rekvizity: Podvečer. To slovo „atmosféra" je už zprofanované a často používané, když recenzent neví, kudy kam, ale v tomto případě je asi nejvýstižnější. Deska pitvána na jednotlivé skladby by asi nedopadla nejlépe (ale taky ne nejhůře!) a hodnotitel by vynesl asi soud: šedivé! Ale posloucháno vcelku, jedním dechem, vás takřka donutí po dohrání dát si ji od začátku znova a atmosféru si dotvořit: nalít červené vínko, nohy na stůl, zavřít oči a v polosnění poslouchat. Jen tak si to užívat.

Bobova diéta: ŠEM HA M'FORÁŠ, Hardy 2006, 61:21 *******

Mám rád, Skrývačky, Kým tu si, Jeden, Oheň a tma, Potichu, Džbán vína, Šepkaj kvetom, Ani, Schválne, Bez vôle, Zima v raji, Na scéne, Fénix, Jablko, Hriešnik, Podvečer, Ráno, Šepkaj kvetom (bonus)