Press "Enter" to skip to content

Byl jsem porotcem – a stydím se za to

Nikdy ve svém relativně krátkém životě jsem neměl potřebu psát otevřený dopis. Ale všechno je jednou poprvé. Působení semifinálové poroty na Trampské Portě 2006 ve mně tuto potřebu vyvolalo, neboť jsem byl jejím členem a cítím potřebu vysvětlit svůj postoj k fungování i složení poroty, i k výsledkům. A proč nenapíšu organizátorům dopis soukromý? Protože jsem během sobotního odpoledne mockrát musel odpovídat na otázku "Co jste to v té porotě vyváděli?" Takže tady je můj pohled a mé osobní stanovisko:

Vážený Petře Křivohlávku, milý Lochnessi.

Když jsem byl v porotě Trampské Porty 2004, byl jsem zaskočen výroky o tom, jak je ta či ona kapela málo trampská, jak se to či ono na Trampskou Portu nehodí. Byl jsem z toho dost rozladěn. To byla porota semifinálová. O rok později jsi mě pozval i do poroty finálové. Moc se mi nechtělo, ale řekl jsem si, že když každý řekne "Ne", bude ta porota pořád složená ze stejných lidí, pro které kapely s elektrickou kytarou na Trampskou Portu nepatří… Takže jsem pozvání přijal a byl jsem příjemně překvapen. A to jak složením poroty, tak tím, jak Porta dopadla. Takže v roce 2006 jsem neváhal a byl jsem rád, když pozvání do poroty opět dorazilo.

Po příjezdu do Ústí už jsem ale začínal tušit, že letos nebude všechno tak, jak jsem si představoval. Bohužel, letos se asi vše točilo okolo zahraničního hosta a na ostatní nezbyl čas. Jinak si neumím vysvětlit, že jsem se až na místě dozvěděl fakt, že tento rok jsem v porotě semifinálové a ve finálové už ne. Nepovažuji semifinálovou porotu za méně důležitou, nejde mi o to, ve které jsem byl a ve které ne. Jen jde o to, že mě stálo docela dost úsilí udělat si čas, abych mohl v obou porotách zasednout. A že mám sedět v obou porotách, jsem si na ústředí ČTU telefonicky ověřoval. Mohl jsem ušetřit energii i peníze, kdybych věděl hned, jak to bude.

I složení semifinálové poroty mě poněkud zaskočilo. Dva ze sedmi porotců se vůbec nedostavili. Ze zbylých čtyř jsem znal jen jednoho. Kdo to v porotě vlastně rozhodoval a co má společného s muzikou, vlastně nevím doteď. Navíc jsem měl (a myslím, že opodstatněný) pocit, že semifináloví porotci (a to hlavně dva zástupci ze Slovenska) naprosto neznají "pravidla hry". Stále se při rozhodování chtěli "rozprávať o textoch", přestože bylo několikrát řečeno, že v semifinále se autorství nehodnotí a jediným kritériem je interpretace.

I v organizaci panoval poměrně slušný zmatek. V pátek jsme se dostavili do sálu pět minut před plánovaným začátkem – a dostali jsme vynadáno, že jdeme pozdě. O sobotě se mluvilo již na poradě poroty. V plánu štábu byl začátek semifinále v 9:00, na všech programech pro veřejnost bylo uvedeno 10:00. Chybička se vloudí… Bylo nám tedy Tebou, Lochnessi, řečeno, abychom přišli chvíli před desátou. Pro mě to byla docela důležitá informace, protože po pátečním semifinále jsem musel do Prahy a do Ústí jsem se vracel v sobotu ráno. Naplánoval jsem si to tak, abych přijel před půl desátou a stihl se ještě nasnídat, než druhá část semifinále začne. Naštěstí byla cesta volná, a tak jsem dorazil před devátou. V devět nás totiž inspicient začal hnát do sálu s tím, že se začíná. Než se začalo hrát, stihl jsem i tu polévku, i když jsem pak měl celý den na talíři, že je mi žvanec milejší, než umění. Ale kdybych opravdu přijel tak, jak nám bylo řečeno, byl bych za vola.

Tohle všechno jsou maličkosti, se kterými se člověk vyrovná a nezkazí mu náladu. To podstatné teprve přijde. Vyslechli jsme (a za sebe mohu říct, že poctivě) 27 soutěžících kapel a odebrali jsme se do místnosti, kde jsme měli každý napsat svých 12 jmen kapel, které bychom rádi viděli ve finále. To je samozřejmě v pořádku. Méně v pořádku už mi přijde, že se do téže místnosti nahrnuli někteří členové štábu a poměrně hlasitým hovorem nás v jednání rušili. Ale i přes to bych se ještě přenesl.

Nedokážu se ale přenést přes výsledky a přes zdůvodnění některých porotců. Dlouho jsem váhal, jestli mám být konkrétní a jestli tím nerozpoutám zlou krev. Ale budu. Naprosto nejlepší výkon v semifinále podle mého mínění předvedli Nestíháme, Jakub a Katka, Toman a lesní panna a Bodlo. Když vynechám skupinu Bodlo, která postoupila do finále bez problémů, u dalších třech jmenovaných jsme se s ostatními porotci moc nesešli. Jakub a Katka se nakonec do finále dostali v "druhém kole" hlasování, ale ostatní dvě hudební tělesa vůbec. Na můj přímý dotaz, proč kolegové mezi svými favority nemají Nestíháme, jsem dostal odpovědi: "Nezaujali mě" a "Vždyť oni mají dvě kytary a na tu jednu občas vůbec nehrají".

Mohl bych se dlouho rozepisovat o tom, jaké je umění zaranžovat písničku. Jak je důležité nechat nástroj i mlčet, pokud je písnička napsaná tak, že třeba provedení jen na jednu kytaru je silnější, působivější, hezčí… Mohl bych tady snášet miliony argumentů, ale nechci. Ve chvíli, kdy u zbylých čtyř porotců převáží dojem, že kvalitnější než Toman a lesní panna či Nestíháme jsou The Šůtrs a Špunt, ve mně narostlo podezření, že na pomyslné desetibodové stupnici mají kolegové 0 až 8 bodů za trampskost a jen ty zbylé dva za kvalitu provedení.

A proto se stydím za fakt, že jsem v této porotě byl, že je mé jméno uvedeno pod rozhodnutím, které ze zasedání této poroty vzešlo. Je mi z toho smutno, Lochnessi. Stále uvažuji, proč v porotě nejsou lidé, kteří se o tuhle muziku aktivně zajímají (Tomáš Hrubý, Milan Jablonský, Jana Džexna Tippmanová, Václav Feštr a další a další). Proč jsou v ní lidé, o kterých celý rok není slyšet a dokonce ani skoro nikdo neví, kdo vlastně jsou?

Milý Lochnessi. Na základě toho všeho, co jsem napsal, Ti tímto oznamuji, že pokud ve složení poroty na Trampské Portě nedojde k razantním změnám, je zbytečné mě příští rok oslovovat. Nechci být součástí kolektivu, za jehož rozhodnutí nejsem schopen se postavit, s jehož rozhodnutím nesouhlasím, jehož rozhodnutí naprosto nechápu, jehož rozhodnutí mi přijde špatné a za jehož rozhodnutí se musím mnoha lidem, kteří mě následně zastavují (a kterých si vážím) omlouvat…