Čím víc toho člověk řekne, tím spíš se v tom najde nedostatek. Říkejte jen to, v čem jste si jistí. Tak nás nabádala naše třídní před maturitou. Folkovému duu Oli&Lu, neboli Oliver Sinay a Lucia Ružbarská-Púpalová by na jeho demosnímku podobná taktika asi také prospěla.
Zrovna letos se vyrojilo mnoho desek či demáčů různých písničkářských dvojic: Koubová-Henel, Nestíháme, Gregor-Sedláček, Žamboši… Srovnávat s nimi Olivera a Lucii je obtížné, přece jenom slovenská folková scéna je stále – co bychom si namlouvali – mladším sourozencem té české. Na druhou stranu mě Oliver sám kontaktoval a demo mi nabídl, tudíž se nemusím ošívat, když má slova nebudou jen pochvalná.
Pojďme si nejdřív říct něco o muzikantech. Oli&Lu hráli spolu už před deseti lety, pak se jejich cesty rozdělily a před rokem opět sešly. Jako duo jsou tedy na samém počátku (zatím nemají ani vlastní webové stránky), dokonce bych řekl ve fázi vzájemného oťukávání: co umíš, jaké pojetí písniček je ti blízké, o čem chceš hrát a zpívat? Ačkoliv se na sedmi z celkových 11 písní podíleli oba dva, stále je ještě možné rozeznat dva světy – Lucia je romantická a něžná, Oliverovi sedí víc tajemnější a drsnější poloha. Výlety mimo svůj obor zatím ani jednomu příliš nevycházejí, v dlouhých tónech Oliver neintonuje úplně jistě (Chlapci neplačú) a Lucia zase neumí působit věrohodně jako sebevědomá a asertivní žena (Odlet).
Vůbec se zdá, že víc než půlhodinová nahrávka (mimochodem, debut Jarretu Hic sunt leones byl kratší) je příliš velkým soustem. Vedle dobře nahraných a něčím zajímavých Skúsme nájsť, Moja žena, Odlet a Nájdem si inú planétu, což by samo o sobě na demo stačilo (zdařilé demo již zmíněné dvojice Koubová-Henel je také čtyřpísničkové) se asi zbytečně objevily i kousky nahrané amatérsky (Stratená viera), přeslazené či příliš sentimentální (Chlapci neplačú), případně působící nedodělaně (Ďakujem).
Abych ale jen nekritizoval. Jasným plusem je hezký, příjemný a čistý hlas zpěvačky. V jejím podání jsou zcela věrohodné i trochu sladší texty. Neměli bychom ani přeslechnout zajímavě vypointovanou píseň Moja žena – nesmělý rockový spodek, který se objevuje v doprovodu, je jednou z možných cest v dalším vývoji. Vůbec by duo mělo přitlačit jak celkově v dynamice, tak v tempu. Téměř všem písničkám by rozhodně prospěl rychlejší pohyb a razantnější „odvaz" interpretů. To neznamená pořídit si bicí a baskytaru, stačí si poslechnout nahrávky dvojic, které jsem zmiňoval v úvodu. A třetí devizou by mohla být schopnost odstupu či nadhledu u vážného tématu.
Kolega Miloš Keller by Oliverovi a Lucii asi řekl „hrát, hrát a hrát, za rok přijďte zas". Souhlasím.
Oli&Lu: Demo 2006 (Skúsme nájsť – Moja žena – Znak II – Chlapci neplačú – Stratená viera – … je to iba sval – Odlet – List – Zavri a vypadni – Ďakujem – Nájdem si inú planétu, vlastním nákladem 2006)
