Press "Enter" to skip to content

Jaké bylo finále TP v Ústí

Po asi dvouleté přestávce jsem se vypravil na Trampskou Portu (od příštího ročníku už jen Portu, jak oznámili z pódia pánové Křivohlávek za TP a ČTU a Schwager za Portu jihlavskou, ta jihlavská boj vzdává, čtyřicítka je pro to ideální příležitostí), a tak mé vidění nebylo zase až tak rutinní, jako když jsem v letním kině byl několik roků po sobě.

Trošku mě překvapil malý počet vystupujících hostů v hlavním, sobotním programu – v podstatě Buty, Sekvoj, Fešáci (profesionálně countryoví s přehlídkou snad všech žijících zpěváků, kteří s nimi kdy účinkovali) a Cop. Všechny prostředky asi vyčerpala hvězda Rosanne Cash, nicméně všechna čest, hrála a zpívala skvěle (což se dalo čekat, tedy žádné překvapení) a ke čtyřicetinám Porty to byl pěkný dárek. Je také pravda, že trampští bardové české muziky hráli den předem, tedy v pátek, kdy také probíhalo i (prý méně navštívené) semifinále. Ale přeci jenom, mladí vítězové loňských soutěží by přeci tolik nestáli, ne?

S nižší navštíveností souvisí ale i další postřeh – ani R. Cash přeci jen nebude Madonna: nedokázala zaplnit hlediště letního kina (mimochodem pěkně opraveného, je vidět že město s ním počítá), bylo plno tak ze 2/3, a i když moderátoři z pódia tvrdili, že je vyprodáno, jedním dechem žádali publikum, aby se přesunulo dopředu, „kvůli kamerám". Možná bylo příliš pěkné počasí a lidé raději zůstali na plovárnách. Nebo byla více jak tříhodinová „kláda" finalistů mezi 16-19 hod. natolik dlouhá a nepřerušovaná nějakým hostem, že to návštěvníci nezkousli.

Moderátoři jsou další kapitola, u které se musím zastavit. Vím, že po následujícím odstavci mi ubude další přítel z řad kolegů, ale nedá se nic dělat. Když jsem o pražském kole Porty onehdá napsal, že je dobře, že díky moderátorovi večera víme že v jižních Čechách taky mají internet a stahují si z něj vtipy, mohl bych pokračovat, že tyhle vtipy zřejmě po přečtení posílají želví poštou do východních Čech a tam si vybírají ty zespoda hromady. Tak fousatou sbírku vtipů tak těžce nesouvisejících s tématem jako od Franty Mifka jsem už opravdu dlouho neslyšel. Navíc v některých případech použil slovenštinu (aniž by byl vtip krajově zasazen) a potvrdil tak to, co nám bratři z východu vytýkali, když se s námi v roce 1993 loučili: Když chcete něco zesměšnit, použijete slovenštinu, říkali nám. Zajímavé, že opačně to neplatí. Proč František nevyužil přestávek mezi soutěžícími finalisty k jejich podrobnějšímu představení než jen sestavou a názvy písniček, nebo k rekapitulaci historie Porty, opravdu nevím. Přitom 90 % návštěvníků slyšelo či vidělo finalisty maximálně podruhé v životě, takže informace o nich by byla k věci. Času měl dost, i když se hrálo na dvou pódiích, někdy to bylo skoro jako na jednom. Škoda promarněné příležitosti.

Druhý moderátor večera, Vladimír Čech je tématicky naprostý mimoň, i když se snažil přesvědčit svou trampskou přezdívkou Vejce. Moc mu ji nevěřím, bude to asi jak s příběhy M. Donutila. Předvedl rutinní sbírku frází, kdy místo „Fešáci" mohl říkat „Mistrovství světa v kuželkách" a nevadilo by to. Univerzální je, to je pravda. Všiml jsem si, že páteční semifinále uváděl kolega Jeroným Lešner a podle svědků byl bezchybný. Proč tedy toto? Snad nějaká touha mít ke čtyřicetinám na pódiu další celebritu? P. Novotnému, moderátorovi z minulých let, jisté sepětí s country alespoň z historického hlediska upřít přeci jen nešlo.

Větší část prostoru pro článek je pryč, a ještě ani slovo o hudbě? Inu, prostě proto, že když jsem se kouknul v 16.00 na seznam finalistů, bylo mi jasné, kdo vyhraje, a taky jsem se u hlavních cen trefil (jeden ze dvojice do finále nepostoupivších Nestíháme budiž mi svědkem). Situace v Praze je zřejmě učiněným rájem z hlediska soutěžících, ale i porotujících, ve srovnání s kraji.

Špunt předvedl nudnou šedivou trampskou muziku, Epy de mye a Bodlo totéž ve folku a The Šútrs nemlich to samé ve swingu. Posledně jmenovaní sice získali zvláštní cenu Ústecký stříbrňák, ovšem dostali ji za 30 let starou věc (asi musela zrát), navíc v interpretační soutěži si  kdovíproč troufli na skladbu Ja-da, kterou v historii definitivně nejlépe interpretovala Eva Olmerová a těžko ji někdo překoná. Spojení folku a metalu se nepovedlo – dvojice Folmet porodila mrtvé dítě, hráli do sebe obrácené zadumané kompozice, doslova se na pódiu ztráceli úplně stejně jako další dvojice Misíková – Kořínek, a platí to i o dvojici Bublavá – Dospiva, na čemž nic nemění ani to, že tito dva získali autorskou Portu. Koho zajímá, že dvojice na pódiu hudbou a mumláním řeší jakási svá osobní témata? Košický Divozel je takový Koňaboj, bohužel z jeho horšího tvůrčího období. Panelákoví fotři jakoby oproti pražskému postupovému kolu ztratili dech, show to tedy nebyla vůbec, vypadali jako amatéři se samohrajkami. Mají zjevně velké výkyvy ve výkonnosti. Že ale ani sólista se nemusí na pódiu ztratit, ukázal Martin Rous. Škoda, že na něj cena nezbyla, předvedl dynamické, sebevědomé a přitom profesionální vystoupení.

A tak stačilo, aby Načas a Marien předvedli své standardní (=standardně vysoké) výkony, a měli to v kapse. Těší mě, že porota (namátkou J. Šrámek, V. Rezková, L. Kosek – všichni ČRo,  Z. Schwager, J. Šťáhlavský, M. Černý a další, nebylo moc jasné ani po Františkově představovací anabázi, kdo vlastně finále porotuje + několik porotců z řad diváků) nezklamala a ocenila hudebně inovativní Načas interpretační Portou, Marienu pak tutéž cenu přinesly zejména melodie doslova od boha a jejich silné hudební image – a tak získali i cenu diváků.

Trampská Porta se letos zjevně soustředila především na celkové zdůraznění a oslavu 40 let existence, a tak na některé detaily prostě nezbyl čas, síly ani peníze. Přesto, nebo právě proto, to bylo finále vydařené, pohodové, účel splňující a zakládající optimismus do dalších, už opět sjednocených ročníků Porty.