Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Buty si nápaditě hrají se styly, zvuky i slovíčky

Největší předností kapely Buty byla vždy hravost, s níž přistupovala ke svým melodiím i textům. A tento přístup si sedmička ostravských muzikantů zachovala i na své nejnovější desce nazvané Votom. Fanoušci si na ní museli počkat bezmála pět let, ale hudebníci tuto dobu rozhodně nepromarnili.

Kromě výše zmíněné hravosti je totiž pro novinku typická hudební propracovanost a stylová pestrost. Určitě největší v dosavadní diskografii kapely. Nástroje se nápaditě a často i nečekaně proplétají, hudba se pohybuje od klasiky přes reggae až po dechovku, styly se mísí i v rámci jedné skladby.

Desku otevírá vskutku hymnická Státní hymna s veselým textíkem. Následuje klasicky butovsky pomalá, melancholická Kočka, v níž se kloubí latina s folkem. Od latinské rytmiky to není daleko k pseudofolklóru ve skladbě Myšlénky, na kontrastech je založen Karel spí. Líný zpěv jde proti sugestivní a naléhavé hudbě a výsledek bere dech. Stejně jako v případě dalších silných songů Tisíc korun nebo Milan.

ButyHodně vtipně vyznívá dryáčnickou hudbou podbarvený dialog dvou kanibalů Ahoj, máš hlad? či jemnější Všechno kolem mě. Nechybí čistokrevná trampská skladba Starý vodopád, šílený balkánský šraml Tytrlijáda, poeticky přímočará Pusinka na prdel nebo metalový Nevyhýbací stroj, který si však klidně chvilkami odskočí k dechovce. A posluchač nikdy neví, co je myšleno vážně a co parodicky.

Buty si prostě hrají se vším. Se styly, akordy, zvuky jednotlivých nástrojů a jejich kombinacemi, atmosférou písniček, slovíčky. Nemají žádné hranice, omezení, jen vlastní bujnou fantazii. Občas nápady až zbůhdarma plýtvají, ale to je pro ně typické a hlavně si to mohou dovolit.

Pastrňákovy texty jsou založeny na pocitech a zvukomalebnosti slov. O příběhy mu rozhodně nejde. Hraje si se slovy, mazlí se s nimi a nechává je na sebe působit. Ty pak textaře někam dovedou. K nalezené tisícikoruně, kočce, spícímu Karlovi a málomluvnému Pavlovi nebo starému vodopádu. Nadhled, humor, ale občas i drápek. „Smůla se lepí na paty dětí, na lůžku ve špitále…"

Snad jen šest vložených Chvilek poezie působí zbytečně. Tváří se vážně, zasvěceně, ale nic za nimi není. Když tedy nepočítáme svérázný humor But. Jinak ale po muzikantské stránce se jedná o mistrovské a vyzrálé dílo.

Buty: Votom, Sony BMG 2006, 48:55

1.Státní hymna, 2. Chvilka poezie 1, 3. Kočka, 4. Myšlénky, 5. Tisíc korun, 6. Chvilka poezie 2, 7. Karel spí, 8. Ahoj, máš hlad?, 9. Chvilka poezie 3, 10. Nevyhýbací stroj, 11. Chvilka poezie 4, 12. Vodevzdej, 13. Milan, 14. Pusinka na prdel, 15. Chvilka poezie 5, 16. Tytrlijada, 17. Starý vodopád, 18. Všechno kolem mě, 19. Chvilka poezie 6