Press "Enter" to skip to content

Vladimír Merta a hosté – 13.6.2006

Se značným zpožděním (ale přece) přinášíme reportáž ze zajímavé akce, kterou 13. června 2006 uspořádalo trampské Sdružení Avalon v areálu kuželny v Horské ulici, což jsou v podstatě prostory vyšehradských hradeb. Diváci, kteří zcela zaplnili dvůr kuželny, se měli rozhodně na co těšit, protože je čekalo několik hudebních překvapení. Ještě před začátkem hudební produkce se ovšem konal tzv. Mertův běh, při němž navíc museli závodníci skládat verše.

Zahájení připadlo na trampskou kapelu Podobni zvěři, která bohužel nevystupuje moc často, a tak byl tento koncert pro jejich příznivce vítanou příležitostí si je poslechnout. Na úvod zvolilo toto sdružení muzikantů z T.O. Paběrky pod taktovkou kapelníka Fredyho Schuberta song Wabiho Ryvoly Čas divnejch písní. Po něm následovala jejich vlastní Myslím jen na víkend s pěkným sólem jinak jazzového kontrabasisty Vaška Kupky. Zpěv obstarávali převážně Fredy (devítistrunná kytara, foukací harmonika) spolu s Jirkou Počtou alias Jeffou (šestistrunná kytara) a občas se k nim přidal i sólový kytarista Jarda Vinklát. Kromě další ryvolovky Hic Sunt Leones zazněly i písně z dílny Fredyho a Jeffy, a to nejen z trampské škatulky, ale například i Sounds of Silence s Schubertovým českým textem. Na pozvánce bylo za názvem této kapely v závorce uvedeno „autentické trampské písně" – ty jsou sice často inspirovány nejen Ryvolou, ale i americkými lidovkami, Dylanem či Simonem a Garfunkelem, což ovšem nic nemění na tom, že na Podobné zvěři se nechodí kvůli oslňujícím kytarovým sólům nebo vokálním výkonům, ale zejména kvůli oné autentičnosti. Z textů jejich písní je cítit opravdovost a zpěvákům lze skutečně věřit každé slovo.

Vladimír merta a Sylva ČekalováPo trampech se ujal slova Vladimír Merta, který nejprve sám s kytarou zazpíval píseň Chtít chytit vítr, která dala v devadesátých letech název jedné z jeho desek. Poté se k němu přidala Sylva Čekalová (Lístek), jejíž Panova flétna překvapivě Mertovým písním seděla, jako by tam vždycky patřila. Merta ještě sólově zahrál Zlatou akcii, v níž tentokrát „hajzla Klause" zaměnil za „profesora", a antinacionalistickou a antisnobskou Nekrytý šek („I am different, I am Czech!"). Magického Astrologa zahájil údery flétnou na struny své dvanáctistrunné kytary a na pódium opět vystoupila Sylva, která si tentokrát zahrála s Mertou flétnový duet a dostala prostor pro velice expresivní sólo, kdy občas z její Panovky vycházely tóny připomínající divoké zvuky pralesa. Závěr písně naopak patřil jemné flétně a kytarovým flažoletům.

Vladimír Merta a Eva Kriz-LifkováTřetím překvapením se stalo vystoupení Evy Kriz-Lifkové, která v sedmdesátých letech zpívala se Spirituál Kvintetem. Posluchačům za vyšehradskými hradbami nejprve přednesla píseň v češtině a francouzštině, v níž se sama doprovázela na citeru. Následovala jedna píseň španělská a společný zpěv s Vladimírem Mertou ve spirituálu Gimme That Old Time Religion, kde opět zazněla Panova flétna Sylvy Čekalové. Svůj krátký ale hudebně velmi vydařený blok Lifková zakončila sólovým zpěvem černošské písně Sometimes I Feel Like A Motherless Child.

Tím ovšem celá akce nekončila. Ještě zbývalo vyhodnotit časy a verše účastníků Mertova běhu. Každá dvojice závodníků vyslala vždy na pódium jednoho zástupce, který měl za úkol určit Vladimíru Mertovi žánr, v němž měl verše z běhu zhudebnit. Slyšeli jsme tedy improvizované melodie například ve stylu reggae, polky nebo blues. Kdo byl vítězem, už si nepamatuji, ale to není tak podstatné . Důležité bylo zúčastnit se.