Zahájení připadlo na trampskou kapelu Podobni zvěři, která bohužel nevystupuje moc často, a tak byl tento koncert pro jejich příznivce vítanou příležitostí si je poslechnout. Na úvod zvolilo toto sdružení muzikantů z T.O. Paběrky pod taktovkou kapelníka Fredyho Schuberta song Wabiho Ryvoly Čas divnejch písní. Po něm následovala jejich vlastní Myslím jen na víkend s pěkným sólem jinak jazzového kontrabasisty Vaška Kupky. Zpěv obstarávali převážně Fredy (devítistrunná kytara, foukací harmonika) spolu s Jirkou Počtou alias Jeffou (šestistrunná kytara) a občas se k nim přidal i sólový kytarista Jarda Vinklát. Kromě další ryvolovky Hic Sunt Leones zazněly i písně z dílny Fredyho a Jeffy, a to nejen z trampské škatulky, ale například i Sounds of Silence s Schubertovým českým textem. Na pozvánce bylo za názvem této kapely v závorce uvedeno „autentické trampské písně" – ty jsou sice často inspirovány nejen Ryvolou, ale i americkými lidovkami, Dylanem či Simonem a Garfunkelem, což ovšem nic nemění na tom, že na Podobné zvěři se nechodí kvůli oslňujícím kytarovým sólům nebo vokálním výkonům, ale zejména kvůli oné autentičnosti. Z textů jejich písní je cítit opravdovost a zpěvákům lze skutečně věřit každé slovo.
Po trampech se ujal slova Vladimír Merta, který nejprve sám s kytarou zazpíval píseň Chtít chytit vítr, která dala v devadesátých letech název jedné z jeho desek. Poté se k němu přidala Sylva Čekalová (Lístek), jejíž Panova flétna překvapivě Mertovým písním seděla, jako by tam vždycky patřila. Merta ještě sólově zahrál Zlatou akcii, v níž tentokrát „hajzla Klause" zaměnil za „profesora", a antinacionalistickou a antisnobskou Nekrytý šek („I am different, I am Czech!"). Magického Astrologa zahájil údery flétnou na struny své dvanáctistrunné kytary a na pódium opět vystoupila Sylva, která si tentokrát zahrála s Mertou flétnový duet a dostala prostor pro velice expresivní sólo, kdy občas z její Panovky vycházely tóny připomínající divoké zvuky pralesa. Závěr písně naopak patřil jemné flétně a kytarovým flažoletům.
Třetím překvapením se stalo vystoupení Evy Kriz-Lifkové, která v sedmdesátých letech zpívala se Spirituál Kvintetem. Posluchačům za vyšehradskými hradbami nejprve přednesla píseň v češtině a francouzštině, v níž se sama doprovázela na citeru. Následovala jedna píseň španělská a společný zpěv s Vladimírem Mertou ve spirituálu Gimme That Old Time Religion, kde opět zazněla Panova flétna Sylvy Čekalové. Svůj krátký ale hudebně velmi vydařený blok Lifková zakončila sólovým zpěvem černošské písně Sometimes I Feel Like A Motherless Child.
Tím ovšem celá akce nekončila. Ještě zbývalo vyhodnotit časy a verše účastníků Mertova běhu. Každá dvojice závodníků vyslala vždy na pódium jednoho zástupce, který měl za úkol určit Vladimíru Mertovi žánr, v němž měl verše z běhu zhudebnit. Slyšeli jsme tedy improvizované melodie například ve stylu reggae, polky nebo blues. Kdo byl vítězem, už si nepamatuji, ale to není tak podstatné . Důležité bylo zúčastnit se.
