Hned trojice zajímavých nahrávek, navíc žánrově odlišných se mi sešla na stole – pro čtenáře lačné poslechu hned na úvod prozradím, že tato trojice bude náplní rubriky Hudební Kurýr v rámci pořadu Folkmenu na Countryrádiu po celý říjen (neděle 19,00). Jedná se o CD Lukyho Lukáče, Country beatu 3+1 a (slovenského) Notabene.
Luky Lukáč je slovenský písničkář, už podle hlasu spíše křehčího a přemítavějšího založení a jeho písničky to potvrzují. Klade důraz na texty a do bookletu namísto jejich přepisu připojil ke každému kratičký příběh – vysvětlení. Zajímavý nápad. Ostatně celý booklet je plný vyprávění či vyznání o vztazích a pocitech nebo o lidech a nástrojích, které vedou Lukyho k jeho písničkové tvorbě. Texty jsou tedy hodně vnitřně pocitové, ale v mnoha případech také příjemně nekonfliktně vypointované – nejde do sporu, neřeší dramata ale spíše hledá usmíření a východiska.
Překvapivě ale nezanedbává ani hudební stránku písniček, jakkoliv – díky tématům – jsou písně vesměs ve volném tempu, nechybí melodický nápad a především, díky relativně velkému počtu hostů jsou skladby i pestře aranžovány a tím se vyhýbají nudě, která přichází po třetí pomalé písni a dokonce přinášejí i mírně novoromantické (pamětníci vědí) napětí (Černý jezdec). Slyšíme kromě kytar i mnohde výrazný klavír, varhany nebo fujaru a pěkné vzdušné sbory. Možná by si ho někteří kolegové mohli poslechnout, aby zjistili, že ani sdělení osobního názoru nemusí být pro posluchače ochuzeno o ostatní hudební složky a že důrazu na sdělení se nedosáhne ořezáním toho ostatního. Lukymu v některých písních pomáhá zpívat Soňa Jányová (Stačí len verit) . Kdybych přirovnával, tak snad Igor Šebo tvořil podobně?
V rytme starých pražcov se jmenuje CD kapely Country Beat 3+1 a celkem i charakterizuje styl, jaký skupina hraje – mix country v hudbě a trampských témat. Mají příjemně čitelné nástroje a nebojí se je používat ve prospěch detailů skladeb, ani vokály a sbory nezanedbávají, a tak v každé písni lze nalézt zajímavý zapamatovatelný bod. Hudebně se pohybují na pomezí tanečního a poslechového provedení country a texty využívají obvyklou romantiku, vcelku vkusně popisnou, sem tam přidají i mírný nenásilný humor, ale nechybí ani ponuré pětiminutové drama, s mírným (ale stále stravitelným) náběhem na patetično stylu Jaro nebo Dlouhý černý závoj. Prostě ta příjemnější forma spotřební country.
Tak i tak hraje podle názvu CD skupina Notabene (zajímavé, další ekvivalent jména české kapely) a nechává se inspirovat zejména umírněnými ohlasy folklóru. Z Čech a Moravy jsem na tyto folklórní inspirace už docela alergický, protože spíše než o inspiraci se u nás většinou jedná o brutální znásilnění a tak jsem se při prvních tónech trošku zachvěl. Ale zřejmě je na Slovensku folklór ještě přirozeně živý a ne stále dokola resuscitovaný jako u nás, možná k němu mají lidé i muzikanti tím pádem přirozeněji blíže, nebo prostě mají muzikanti jen víc rozumu a méně sebestřednosti. Jakkoliv je nástrojové obsazení ve vztahu ke slovenským tradicím spíše modernizující (m.j. baskytara, klávesy, violoncello a drumble) , tak instrumentace samotná je příjemně konzervativní a zůstává zvukově ve folklórních kořenech ničím nemodifikovaných. Jen se občas mírně naznačí, kam by se mohlo utéct v případě ztráty hudební soudnosti a souvislosti – k tomu ale nakonec nikdy nedojde. Většina písní je autorských, najdeme zde ale i čistě lidové písně. O to více se cení vcítění autorů do slovenského folklóru. Vzhledem k tomu, že se na jednu tuzemskou folkhororizující desku recenzně v dohledné době také chystám, mám dobrou srovnávací základnu.
Trojice desek přináší pestrou a příjemnou zprávu o stavu našich žánrů na Slovensku. Když připočteme bluegrassové kapely, tak mi chybí jedině moderní trampové – třeba příště?
Luky Lukáč: Len sa kludne priznaj… 2006, 14 písní *******
Country beat 3+1: V rytme starých pražcov, 2006, 13 písní ******
Notabene: Tak i tak, 2006, 13 písní,*******
