Press "Enter" to skip to content

Pastelové barvy domova.

Trilogie je završena, po dvou předchozích deskách se trojice Lenk-Janoušek-Redl dostala i ke třetí desce – Barvy domova. A že to ale trvalo! Ale nakonec se ukazuje, že je dobře nespěchat, nechat zrát a točit, jen když je chuť, nálada, inspirace a materiál. A vyplácí se to.

Podobně jako v předchozích projektech jsou písničky spíš dílem zúčastněných osobností než dílem kolektivním (i když je tak uvedeno na bookletu) a zřetelný je taky rukopis příslušných autorů, kteří jsou z velké míry i interprety svých děl. Po hudební strance tak prakticky nepřekvapí – kdo zná předchozí společná díla, ví, a kdo zná tvorbu jednotlivých členů trojice, ví také. Z pochopitelných důvodů se každý ze tří účastníků snažil udržet a taky si udržel svůj rukopis, a  tak kupujete v podstatě stoprocentní jistotu, co uslyšíte. Spojení „v podstatě" jsem použil proto, že přeci jen se všichni tři – vědomě či nevědomě – shodli na tom, že akcentují spíše svou nostalgičtější, přemýšlivější tvář a v hudbě tedy spíše tu melodicky pomalejší stránku. A tady se mimoděk ukáže síla těchto tří osobností – troufám si tvrdit, že u kohokoliv jiného by takto od začátku do konce „pomalá" deska už ve třetině nudila. Tady ne, s napětím čekáte na další porci nostalgie. Obtížně budete hledat zapamatovatelný popěvek, zato ale každá písnička na vás dýchne vlastní náladou. Včetně úvodní, jakoby Oldfieldovské instrumentálky „Vždyť přece všichni".

obalHlavním textové téma je dáno názvem a také návazností na předchozí dvě desky a zpracovává je každý z trojice sice po svém, ale zcela v duchu své dosavadní tvorby -  V. Redl spíše kreslí pocitové obrazy (např. Antarktida je jako Letiště), J. Lenk se věnuje popisu drobných příběhů s ponaučením (Kdepak jsou = Hloupej) a S. Janoušek rozvíjí mírně sentimentální úvahy nad nějakým stavem (Mane nobiscum domine nápadně připomíná Divný suchý rok, Ve studni je jako Náš dům (…je plný divných zvuků)). V závěrečné Sto barevných slov se ale nakonec tyto tři osobnosti spojí výrazově i interpretačně a připomenou již v minulosti použitou melodií kontinuitu s předchozími deskami. A pak ještě v folklorizující hříčce Jdou koledníci (tu by si taky mohl leckdo poslechnout, pokud chce tvořit umělou lidovou píseň – melodicky i textově, rýmy koledníci/polednících nebo koledníci/v nose svíci, koledníci/po lednici, koleda/ pole dá, jsou prosté a přitom nové a vtipem zářící). Ve zbývajících písních se ale poctivě a správně střídají a doplňují a znásobují tak účinek každé jednotlivé písně sobě navzájem v kontrastech, ale i všech skladeb dohromady. Důraz je kladen na různorodý (=barevný) význam domova ve smyslu:  tam, kde je nám dobře a máme tam přátele bez ohledu na to, že tam máme i nějaké ty problémy a smutnější chvilky. Ty k životu a domovu prostě také patří a bez nich by domovu něco chybělo. Přitom se autorům písní daří udržet se v mezích přijatelného a vkusného, tak trochu osvobozujícího sentimentu a nostalgie, nejsou nutné žádné mycí houby, ale ani kapesníčky na slzy, naopak všude je přítomen i mírný úsměv.

A ještě odbočka: Maně mě napadlo jiné trio, které se dalo dohromady asi tak před rokem také za účelem natočení CD, trio o několik desítek mladší, a zase mi vychází stejná analogie, jako již v mnoha jiných případech – hrát, hrát, hrát – jak dlouho Slávek, Vlasta a  Samson hrají a jak dlouho jim trvaly jednotlivé projekty společných desek? Tak nemůžeme ani od onoho tria ve světle výsledků práce Samsona, Redla a Janouška chtít či čekat hned napoprvé dobrý výsledek a ono trio by nemělo být překvapeno, že skutečně jejich premiéra byla asi taková jako první demosnímky před X desítkami let kohokoliv z trojice, která natočila tuto recenzovanou desku. Budiž to onomu triu i ponaučením a nadějí.

Ale zpět k CD Barvy domova už jen jedinou větou: Vyplatilo se na třetí desku tria Janoušek-Redl-Lenk čekat, budu se k ní vracet tak, jako činím dodnes k té první, prostě – Zůstali jsme doma. Všude dobře, doma nejlíp…. A na hvězdičky skoro nejlíp. V krátké době už podruhé.

Lenk-Redl-Janoušek: Barvy domova, 44:50, Sony BMG 2006 ********

Vždyť přece všichni, Do ciziny, Napotřetí, Mane Nobiscum Domine, Antarktida, Ve studni, Vyznání strážce TO, Kdepak jsou, Jsme jenom lidé, Jdou koledníci, Ještě budem znovu žít, V pořádku, Sto barevných slov.