Press "Enter" to skip to content

Rozhovor s Pepou Lábusem

Zpěvák, kytarista, skladatel a textař Pepa Lábus se na naší folkrockové scéně pohybuje již více než dvacet let. Zpočátku si ho jako hosta zvali do svých pořadů Kantoři nebo Pavel Dobeš. První desku Morana vydal v roce 1996, následovalo Zrcadlo mistra Matyáše (1999), Bezčasá a nehnutá (2002) a Vzlétají ptáci (2006). Dnes jeho doprovodnou kapelu tvoří kytarista Jaromír Ticháček, hráč na akustickou niněru, flétnu a galicijské dudy Daniel Kahuda, baskytarista Tomáš Nýdrle a bubeník Michal Drašar.

Jste hudební samouk?
     „Učil jsem se v hudební škole na klavír. Moc mě to ale nebavilo, a tak jsem se začal sám učit hrát na kytaru. Té hudebce jsem ale vděčný za to, že znám noty a alespoň základy hudební teorie."

Co rozhodlo o tom, že jste se vydal na folkovou dráhu?
     „Už někdy v době, kdy mi bylo asi 13 let, jsem se díky „nezodpovědnosti" některých dospělých dostal k šumícím magnetofonovým nahrávkám zakázaných písní Karla Kryla. Hrál zhruba tolik akordů, kolik jsem jich v té době znal, a psal krásné melodie. Texty jsem samozřejmě ještě v té době nechápal, ale jeho čeština mě z nějakého důvodu úplně fascinovala. Díky tomu jsem si začal u písniček všímat textů. V té době měli kvalitní texty rockeři typu Mišíka a hlavně písničkáři. Ostatní hudba většinou měla a stále má texty naprosto tragické. Proto jsem v období dospívání poslouchal hlavně písničkáře a díky nim jsem začal písničky i sám psát."

Na jaké festivaly jste v 80. letech jezdil a které jste měl nejraději?
     „V té době moc festivalů nebylo, protože možnostem setkání většího množství lidí se bolševici snažili co nejvíce bránit. Z toho mála jsem měl asi nejraději Svojšický Letorost, na který jsem pravidelně jako divák jezdil."

Pepa Lábus a spolVracíte se na letní festivaly jako divák i dnes?
    „Coby návštěvník už mnoho let na festivaly moc nejezdím, protože skoro každý letní víkend na nějakém vystupujeme. Vzhledem k tomu, co hrajeme v současnosti, se navíc většinou účastníme akcí spíše rockových nebo alternativních."

Jak vznikla vaše spolupráce s Pavlem Dobešem? Jeho tvorba mi od té vaší připadá dost odlišná.
     „Z královéhradecké kapely Kantoři se v 80. letech oddělilo duo Miloš a Lída Dvořáčkovi. Já pocházím z Trutnova, tedy z téhož kraje. Už nevím, kde a kdy přesně si mě jako asi šestnáctiletého písničkáře všimli, každopádně mě s sebou začali občas brát jako hosta. Čas od času s nimi hostoval také Pavel Dobeš, který se někdy tou dobou přestěhoval z Ostravy do Hradce Králové a měl zákaz činnosti. Tak jsme se poznali a Pavel se mě na určitou dobu „ujal". Naše tvorba byla dost odlišná už tehdy."

Líbí se vám Dobešova tvorba?
    „Pavlovy písničky už patří ke klasice a rád se při nich zasměju. Měl ale už i za bolševika několik závažnějších písní, ze kterých mi naskakovala husí kůže. A to je pro mě největší známka kvality."

Jakých českých písničkářů si vážíte?
      „Teď nevím, jestli je to myšleno jako lidí nebo jako autorů a interpretů. To se totiž u některých písničkářů dost rozchází. Především si vážím těch, u nichž je kvalita jak lidská, tak autorská. Je to například Jakub Noha, Oldřich Janota, Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Karel Plíhal, samozřejmě Karel Kryl, který už bohužel není mezi námi, a mnoho dalších."

Vaše hudba se, podle mého, vyvíjí. Cítíte to také?  
    „Cítím to samozřejmě také a je to logické. Začínal jsem ve zhruba šestnácti letech a to člověk píše dost jiné texty než v dospělosti. Ať už se to týká kvality nebo tematických okruhů. Bylo by velice špatné, kdyby se něčí hudba nevyvíjela. Navíc jsem začal jako samostatný písničkář a postupně se to přes duo s houslistou Slávkem Formanem rozrostlo až na pětičlennou kapelu v téměř rockovém složení. Vliv na to má samozřejmě i hudba, kterou mám rád. I to se během dvaceti let pochopitelně změnilo."

Jen pro srovnání. Jakou hudbu jste poslouchal, když jste pracoval na debutu Zrcadlo mistra Matyáše a jakou při přípravě novinky Vzlétají ptáci?
     „Vždycky jsem poslouchal zároveň bigbeat i folk, nikdy country. Poslouchal jsem i keltskou hudbu. Posledních asi šest let se zaměřuji hlavně na skandinávskou world music a to se, myslím, na tom posledním CD muselo nutně chtě nechtě odrazit."

Děkuji vám za rozhovor.