Press "Enter" to skip to content

Trampská klišé a jazzové harmonie

Ozvěna je ve svém žánru legendou. Vznikla v roce 1978 a nejen brněnskému trampskému publiku ji není třeba představovat. Přesto je však novinka K plnýmu stolu… její první studiové album. Tedy album nesesbírané ze starých koncertních nahrávek (jako debut Prázdný nádraží z poloviny 90. let), nýbrž kolekce nově natočených písniček. Což samozřejmě neznamená ve všech případech „nových písniček". Zařazení známých skladeb jako Po řece dolů nebo Strom bylo sázkou na jistotu.

Mám romantické písně Ozvěny docela rád a například práci s dynamikou v hitu Nádraží (na toto album nezařazeném) považuji za skvělou. Na druhou stranu nejsem zarytým fanouškem této ani žádné jiné trampské skupiny a dokonce ani nerozeznám podle hlasu jednotlivé členy Ozvěny! Proto hned na začátku kapele vytýkám, že mohla být v bookletu méně skoupá na informace a rozepsat, kdo zpívá v které písni sólo. Za ještě větší chybu považuji zamlčení jmen hostů. Pod uvedeným „Řadu písniček obohatili hrou na různé nástroje Luboš Javůrek a jeho kamarádi" si mohu představit cokoli a kohokoli.

Album začíná optimistickou, prvoplánově trampskou a středně rychlou písní Jarní. Text je plný klišé, rýmy často gramatické (znát/spát). Prostě snadno zapamatovatelný a příznačný úvod alba, na kterém se s výše uvedenými výtkami budeme setkávat častěji. Následuje procítěná balada Jít dál se zbytečně protahovanými dlouhými slabikami („ubýváááá"). V této písni také poprvé vyplavou na povrch klady i zápory vokálů Ozvěny. Zatímco sólový ženský zpěv je poměrně nevýrazný, ve sborech byli Brňané vždy experty. Vozy jsou opět klidnější píseň, s nosnou melodií a opět nevýrazným (tentokrát mužským) zpěvem. V tangu Píseň severu Ozvěna předvádí svůj vztah k tradiční trampské písni. K tomuto žánru klišé samozřejmě patří a zatímco jiná kapela by se při slovech o lososovi táhnoucím peřejí pitvořila, zde máme poměrně seriózní úpravu, která nevyznívá křečovitě. I to je umění.

Svým způsobem staromilská je i autorská píseň manželů Čechových Podivný sen, která zní jako střední proud ze 70. let. Zpěv je zprvu opět nevýrazný, dokonce se zdá, že zpěvačka ve studiu bojovala s rýmou. Ve výškách („smysl žít") má pak problémy s intonací. Naštěstí situaci opět zachraňují sbory v refrénu. Sólista ve Stůj, chvíli postůj má pro změnu drobný problém se sykavkami, avšak dobře intonuje v hlubší poloze a i zde jej střídá velmi pěkný sbor.

První opravdu výrazné sólo slyšíme až v úpravě tradicionálu Wayfaring Stranger, zde otextované jako Nářek. Hluboký mužský hlas, opět v souhře se sbory, se k výpovědi černošského otroka výtečně hodí. Vadou na kráse jsou bohužel obrácené přízvuky („svůj hřbet oHEJbám"). Hitový Strom začíná velmi slibně kombinací epiky a příjemné melodie. Bohužel i tady přijde rozčarování, jakmile se proposloucháme ke kostrbaté větě „Město začlo chtít asfaltovej koberec až na náměstí mít". A podobně můžeme pokračovat až do konce alba. Třeba v Duhové cestě opět mohu ocenit přesvědčivý dvojhlas i snahu dát výraz do sólového zpěvu – jenže k přesvědčivosti bohužel zase něco málo chybí.

Autorem tří nejsilnějších písní alba je Petr Pitt Vyhlas. Swingový (konečně!) Oheň v kruhu kapela podává radostně a s lehkostí. Za druhé chci pochválit Čápy, klidnější píseň, která aranžemi vokálů i náladou připomene Nezmary (mimochodem stejně staré jako Ozvěna). A za třetí chválím klasiku Po řece dolů, ve které trampská klišé vyvažuje jazzová harmonie a vůbec velmi solidní zpěv.

Jak už vyplynulo z předchozích řádků, mé dojmy z alba K plnýmu stolu… jsou spíše rozpačité. Je tu spousta úžasných momentů (a to nejen ve třech písních, které jsem zmínil v závěru), které se však bohužel střídají s četnými nedotaženými detaily. Ozvěna je solidní kapela, o tom nepochybuji. Jen si říkám, jak by dnes obstála v soutěžích po boku Tempa di vlak, Lístku, Pupkáčů nebo Falešné karty, což jsou skupiny minimálně stejně dobré.

Ozvěna: K plnýmu stolu…, vlastní náklad 2006, 51:26

Jarní, Jít dál, Vozy, Píseň severu, Čápi, Podivný sen, Stůj, chvíli postůj, Nic víc, Nářek, Strom, Jižní Kříž, Duhová cesta, Dobrý srub, Kde je láska, Oheň v kruhu, Po řece dolů