Po pěti letech vyšlo letos koncem srpna nové a s napětím očekávané album Boba Dylana nazvané Modern Times, tedy Moderní doba, což může (a nemusí) být odkaz na stejnojmenný film Charlieho Chaplina. Stejně tak může vyjadřovat určitou ironii umělce, jehož tvorba se jakýmkoliv konvencím a škatulkám „moderní doby" vymyká, a přesto trhá žebříčky popularity. Nebo snad chce Dylan se stejnou ironií, vzhledem k obstarožnosti hudby a textů, kterými se inspiroval, naznačit, že vše už tu jednou bylo? To už bychom zřejmě spekulovali příliš.
Podobně jako na předchozích dvou deskách (Time Out of Mind – 1997 a Love And Theft – 2001) nezastírá Dylan své bluesové vzory a hojně je nechává v textech promlouvat, případně je parafrázuje: „Put some sugar in my bowl" (Spirit On The Water, podle Bessie Smithové – píseň I Need A Little Sugar In My Bowl), „I sleep in the kitchen with my feet in the hall" a „Blues this morning falling down like hail" (Workingman's Blues #2, resp. Nettie Moore, podle Roberta Johnsona – píseň They're Red Hot, resp. Hellhound On My Trail) atd. V refrénu závěrečné temné a tajemné Ain't Talkin‘ zase zaznívají slova z Highway of Regret od bluegrassových Stanley Brothers. Překvapivé je Dylanovo použití útržků básní málo známého jižanského básníka Henryho Timroda (1828-1867) hned v několika písničkách. Spojením současného hovorového jazyka, frází z písní založených na lidové tradici (blues, bluegrass, country) a poetických výrazů z básní starých přibližně 150 let tak Dylan vytvořil velice zvláštní a působivé textové koláže.
Pro doprovod ke svým písním si Mistr tentokrát vybral muzikanty z kapely, která s ním absolvuje jeho „nikdy nekončící" turné. A je tu také znát rozdíl oproti již zmíněným předešlým albům, která mnohdy až hard-rockově duněla. Tvrdě znějících kytar se tu sice dočkáme také, ale často je nahradily kulatější a jemnější zvuky. Kapela jako by se přizpůsobovala zpěvákovu o něco méně drsnému hlasu, než jak jsme si za posledních zhruba deset let zvykli. Dylan tu zjevně nezpívá přes harmonikový mikrofon, který na Time Out Of Mind občas dodával jeho hlasu kvality motorové pily, a dokonce se občas snaží i o něžnější polohy (baladická When The Deal Goes Down). Celkově se ale nelze ubránit pocitu, že se kapela a někdy i Dylan (falešné piano na začátku Spirit On The Water) písně teprve učí a chybí jim drive jejich předchůdců z let 1997 a 2001.
I z hudebního hlediska je tu hned několik inspirací. V úvodní Thunder On The Mountain se ozývají ozvěny kytarových licků Chucka Berryho, The Levee's Gonna Break a Someday Baby jsou zase klasické bluesovky. Velkou diskuzi vyvolala píseň Rollin‘ And Tumblin‘, pod kterou se Dylan podepsal, ač melodie i kytarové sólo jsou navlas podobné stejnojmennému hitu Muddyho Waterse (text je z valné části originál Dylan, i když kdo ví). Mnozí to mají Dylanovi za zlé, ale lze se na to dívat i tak, že se jedná pouze o pokračování procesu „půjčování", který byl vždy běžnou praxí mezi bluesmany. Muddy Waters se v této písni pravděpodobně inspiroval Robertem Johnsonem a ten zase jistým Hambone Willie Newbernem, který své Roll And Tumble Blues nahrál už v roce 1929. Navíc u Dylana to není nic nového ani překvapujícího vzhledem k tomu, že už na svém debutu si nárokoval autorství lidovek jako například Freight Train Blues nebo dokonce House Of The Rising Sun. A koneckonců najdou se i tací, kteří přebírají Dylanovy texty: „Vše je teď hlavou dolů, nějak utich‘ hukot kol / Zlo je dobré, dobro zlé…" Že vám to něco připomíná? Takhle přeložil M. Žantovský Dylanův song Idiot Wind z roku 1975 a dylanovským způsobem pak překlad využil plzeňský Cop.
Nechme ale rozebírání Dylanových textařských a hudebních vzorů. Z výše napsaného se může zdát, že Bob vykradl, koho mohl, a že mu je originalita cizí. Všechny „ukradené" pasáže z různých písní však nepoužívá samoúčelně, ale tak, aby sloužily atmosféře a smyslu jeho vlastního díla. Málokdo by totiž dokázal tak vhodně a působivě pracovat s texty a hudbou jiných jako Dylan, jehož tvorba se bezesporu řadí k tomu nejoriginálnějšímu a nejpozoruhodnějšímu ze současné písničkářské scény (ať už rockové nebo folkové). I v důchodovém věku vytváří Bob Dylan mistrovská díla a dává najevo, že nepodléhá žádným módním komerčním vlivům, natož aby patřil do starého železa. Album Modern Times jen potvrzuje jeho status výjimečnosti na poli populární hudby dnešní „moderní doby".
Bob Dylan: Modern Times, Columbia 2006, 62:46
Thunder On The Mountain, Spirit On The Water, Rollin‘ And Tumblin‘, When The Deal Goes Down, Someday Baby, Workingman's Blues #2, Beyond The Horizon, Nettie Moore, The Levee's Gonna Break, Ain't Talkin'
