Přinášíme dokončení rozhovoru s Jirkou „Carmenem" Lipkou o trampském pořadu Z posledního vagonu na Rádiu Folk. První díl rozhovoru vyšel v pondělí 30. 10.
Změnil se pořad za rok a půl?
Spíš se vyvíjel do nějaké podoby. Chtěli jsme mu udělat „ksicht", vytvořit rubriky, a to se za minulý rok povedlo. Máme několik rubrik, dokonce i jednu netrampskou – Trampský úlet – kde pouštíme trampské písničky, které zpívají netrampské kapely, třeba Katapult.
Říkal vám už někdo z posluchačů, že jste příliš konzervativní, anebo naopak příliš moderní?
Ohlasy, které nám chodí, jsou velmi pozitivní. Mají připomínky, ale nedá se to brát jako kritika. Když jsme ten pořad rozjížděli, říkali jsme si, že se zaměříme na muziku od 60. let nahoru. Já si myslím, že od 60. let je trampská muzika kvalitnější, ta předválečná bude spíš jen doplňková.
Dneska se v rádiích hraje hlavně muzika, ale tramp není živ jen muzikou, existuje například soutěž Trapsavec. Dáváte prostor i mluvenému slovu?
Náš pořad není vyloženě trampský hudební, ale rozhlasový, to znamená, že se věnujeme všemu, co se kolem trampingu točí. Nedávno jsme ve vysílání měli člověka z hnutí Brontosaurus, který mluvil o jejich akcích. Informovali jsme o česko-slovenském potlachu, mluvíme o Trapsavci, snažíme se každý pořad začínat básničkou nebo aktuálním mluveným slovem. Aby to byla každých 14 dní zajímavá hodina.
Kdo všechno rozhoduje, co všechno v Posledním vagonu bude?
My se snažíme svůj pořad vytvářet i s posluchači. Když má někdo naposlouchaného Žalmana nebo Paběrky, může nám doporučovat různé písničky. Nám to šetří čas a on má z toho radost. Nebo máme rubriku Písničky od vašich ohňů, kam nám posluchači přímo posílají písničky s vlastním komentářem. Při přípravě pořadu pak toho nejvíc máme Bodlák a já.
Máš představu, kam by se měl pořad dál vyvíjet?
Nevím, jestli by se měl někam vyvíjet, v zásadě by měl zůstat takový, jaký je. Postavený na písničkách, známých i neznámých, a na informacích, představování kapel a zajímavých akcí.
